Horská chalupa Maršovka - Horní Maršov

Pokud se vydáte z náměstí mírně do kopce po sice asfaltové, ale velmi hrbolaté, cestě, po krátké chvíli dojdete do osady Dolní Lysečiny. Ta je vstupní branou do Krkonošského národního parku. Zmínky o ní jsou již ve třináctém století. Tehdy se tu vydatně dolovalo. Z Albeřic a z Lysečin jsou Dolní Lysečiny nejosídlenější. Po celém údolí jsou rozprášeny většinou typické horské chaloupky. Snadno je poznáte podle malých okének a bíle natřených pruhů mezi dřevěným tmavším obložením, svítících daleko do kraje. Většina z nich nyní slouží jako rekreační chata, penzion nebo restaurace. Jenom v některých z nich trvale žijí místní obyvatelé. Na konci Dolních Lysečin máme dvě možnosti, buď se můžeme vydat vpravo do Horních Lysečin podél Lysečinského potoka, nebo vlevo směrem do Dolních a následně Horních Albeřic.

Jakmile vstoupíte do Horních Lysečin, máte pocit, že se zde dá ukrýt se před všemi problémy a starostmi z velkoměsta. Rozlehlé pastviny, minimální množství chat a absolutní klid, ze kterého Vás v létě vyruší pouze zurčící potok nebo bučící dobytek. Po asfaltové a nakonec pouze zpevněné cestě stoupáte vzhůru a dojdete až k Lysečinská boudě, která leží na samém konci Horních Lysečin i Horních Albeřic.

Pokud byste se na konci Dolních Lysečin u penzionu Zvonička vydali doprava, dojdete za chvilku do Dolních Albeřic. V údolí Dolních Albeřic je zástavba, podobně jako v Dolních Lysečinách, hustší, jedná se opět většinou o typická horská stavení. Cestu i potok lemují nádherné rozlehlé pastviny, určený pro hovězí dobytek.

Pře dvěma lety zde bylo zaznamenáno 57 trvale obydlených domů. Dolní Albeřice je zároveň název pro katastrální území, které má 3,18 km2. Nachází se tu i lyžařský vlek, který je vhodný jak pro začátečníky, tak i zkušenější lyžaře. Ideální pro rodiny s malými dětmi. Nachází se v úctyhodné výšce 700-760 metrů nad mořem. Díky této poloze je sjezdovka krásně bílá po celou zimu.

Na konci osady stojí za zastavení bufet, pravděpodobně původní hasičská zbrojnice. Dá se tu dobře posedět i v její bývalé hasičské věži. Nápoje tam prý dostáváte v košíku na kladce.

Rýchory se vypínají nad Horním Maršovem jako nejvýchodnější výběžek Krkonoš. Dvorský les zvaný též Rýchorský prales je přírodně velmi cenným územím, které spadá do I. a II. zóny KRNAP. Najdete zde pokroucené kmeny starých buků, Rýchorskou studánku, Rýchorskou květnici, Lysečinské údolí nebo krasové Albeřické jeskyně. Mezi bylinami lze objevit česnek hadí a medvědí, podbělici alpskou a jiné vzácné rostliny. Od roku 1997 tudy vede naučná stezka Rýchory. Výraznou stavbou na hřebeni je Rýchorská bouda s bufetem a vyhlídka Maxovka, na které brzy vznikne rozhledna s výhledem na celé východní Krkonoše.

Původně romantický hrádek, vystavěný nad Temným Dolem, jako památník hraběte Bertholda z a na Aichelburgu zemřelého v roce 1861. Po roce 1883, kdy panství Maršov zakoupila hraběnka Aloisie Czernin-Morzinová, hrádek začal chátrat a v roce 1945 byl téměř zapomenutý. Díky Hradní společnosti Aichelburg, která vznikla v roce 1995, byl hrádek obnoven a v roce 2000 zpřístupněn veřejnosti. K hrádku vede z Horního Maršova vycházková trasa Aichelburg, v Temném Dole prochází kolem informačního centra Veselý výlet, kde si hosté mohou půjčit klíče a sami si otevřít hradní síň se vstupem do kamenné věže.

Trasa prochází Horním Maršovem, Temným dolem, úbočím Světlé hory přes Velké Tippeltovy boudy, Valšovky a Hlušiny do Velké Úpy. Na 11 kilometrech je sedmadvacet významných míst označených čtyřjazyčnými informačními panely. Trasa spojuje řadu památek jako maršovský zámek, přádelnu lnu, křížovou cestu, informační centrum a galerii Veselý výlet, Dixovu brusírnu dřeva, místo bitvy 1778 a pak stoupá k lesnímu hrádku Aichelburg.

Honzův potok v Temném Dole je osada dnes s devíti domy, založená dřevaři pozvanými na kácení krkonošského pralesa v 16. století z alpských zemí rakouské monarchie. Rychle proudící Honzův potok tvořil hranici mezi Maršovem a císařským majetkem. Až v roce 1769 horské lesy východních Krkonoš i s obcemi Velká a Malá Úpa připojil k panství Josef Vilibald Schaffgotsch. Honzův potok s cestou potom zůstaly už jen hranicí mezi Horním Maršovem a Temným Dolem, což připomíná unikátní linie mohutných stromů. Přes osadu Honzův Potok vede od léta 2009 nenáročný trail k lesnímu hrádku Aichelburg.

Od někdejší celnice z r. 1844 v Horních Albeřicích vede na hřeben Celní cesta s obnovenou alejí k turistickému hraničnímu přechodu do polské obce Niedamirów. Jen kousek před hranicemi stojí na místě s pěkným výhledem na Sněžku restaurovaná kulturní památka sloupová boží muka se symbolem kalicha. Kousek od celnice můžete nahlédnout do největšího Bischofova lomu, který zásoboval vápencem i dochovalou kruhovou vápenku u hlavní cesty. U Bischofova lomu vzniklo na kamenné věži vápenné pece z 19. století Muzeum Vápenka jako dřevěná nástavba vytvořená tradičními tesařskými postupy pomocí unikátního vyměření středověkou metodou modulových kružnic. Stovky fotografií a obrázků propojuje čtyřjazyčný text rozvíjející Příběh Albeřic a Lysečin. Děti zabaví interaktivní hry. Klíče od muzea si hosté půjčují v informačním centru Veselý výlet v Temném Dole.

Na úbočí Staré hory je ve stejnojmenné osadě soubor lidové architektury a vede sem Křížová cesta. Křížová cesta má čtrnáct kamenných zastavení podél 680 metrů dlouhé a ostře stoupající lesní cesty. Od roku 2001 pašijový příběh Ježíše Krista znázorňují barevné smaltové obrázky výtvarníka Aleše Lamra. Všechny kamenné kapličky z roku 1876 byly o sto let později rozvalené po prudkém svahu a původní malby na plechu zničené. Kamenné části se podařilo sestavit v roce 1985. Křížová cesta prochází kolem obnovené kaple svaté Anny založené již roku 1752. Na cestě najdete studánku, která má podle pověstí léčivé účinky. V letech 1999 až 2001 místní lidé a přátelé galerie a infocentra Veselý výlet opravili dřevěný kříž, jednotlivá zastavení Křížové cesty, kapli sv. Anny i samotnou cestu. Každoročně se Křížovou cestou vydává v neděli před svátkem Anny 26. července procesí zakončené bohoslužbou v kapli.

Červený kříž na Dlouhém hřebenu stojí nejméně od 18. století na pomyslném rozhraní čtyř dříve samostatných obcí. V Temném Dole, Lysečinách , Malé a Velké Úpě horalé vyprávěli čtyři rozdílné příběhy k jeho založení, jsou tu popsané na informačním panelu. Pěšky, na kole i na lyžích sem vede několik tras, za poznání stojí především jeden z nejkrásnějších horských chodníků Krkonoš Emmina cesta. Na Staré hoře navazuje na křížovou cestu a pokračuje do Lysečin a Malé Úpy.