Klášterní penzion - Jiřetín pod Jedlovou

Luž (793 m n. m.) (německy Lausche), je výrazná znělcová hraniční hora, nejvyšší vrchol Lužických hor. Česká část hory leží v severní části okresu Česká Lípa. Z obou stran je dobře přístupná po turistických stezkách. Horní partie hory jsou chráněné jako přírodní rezervace.

Ve vrcholové části je hora porostlá pralesními porosty, níže se vyskytují buk, klen, javor, smrk. Smrkové lesy při jižním úpatí byly poničeny exhalacemi a po roce 1970 z větší části vykáceny. Botanický průzkum v roce 1998 dokladoval řadu cenných druhů rostlin i mnoha živočichů. To bylo důvodem k snaze ekologů tuto část hory ochránit.

Přírodní rezervace Luž byla vyhlášena Správou CHKO Lužické hory v září 2011 s platností od 1. října 2011.

Z vrcholové plošiny, přístupné z české i z německé strany, je výrazný nádherný rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Výhled k východu dnes znesnadňují vzrostlé stromy

Na vrch Klíč u Nového Boru

Klíč (německy Kleis), je čtvrtá nejvyšší hora Lužických hor. Jedná se o výrazný znělcový kužel, jehož výška činí 760, či 759 metrů. V oblasti Lužických hor jsou vyšší už jen vrcholy Luž s výškou 793 metrů, Pěnkavčí vrch s výškou 792 metrů a Jedlová s výškou 774 metrů nad mořem. Jihozápadní část hory je zařazena do soupisu přírodních rezervací.
Hora Klíč se nachází 5 km severně od Nového Boru v okrese Česká Lípa, přičemž tvoří přirozenou dominantu tohoto severočeského sklářského města. Nachází se na katastrálním území obce Svor a městské části Nového Boru Arnultovice.

K úpatí Klíče vede od severu modrá turistická trasa a přímo k horním partiím vrcholu vede od Nového Boru červeně značená turistická cesta s převýšením zhruba 400 metrů. Z sedla pod Klíčem je cesta k vrcholu značena jako vrcholová odbočka. Po severním úbočí pak od Svoru je trasa značená žlutě, nahoru všem nevede. Stezku na vrchol upravili alpinisté z Nového Boru už roku 1893. Na hoře postavil cvikovský Horský spolek v roce 1908 malou turistickou chatu, která v době II. světové války zanikla. Dnes na samotném vrcholku hory ční holá skála s vynikajícími podmínkami pro rozhled. Návštěvník zde má k dispozici dobrý výhled jak na blízký Nový Bor, za ním Českou Lípu, tak i na vzdálený Ještěd na východě. Za dobrého počasí lze zahlédnout horu Říp na jihu, vzdálenou zhruba 50 km či Krkonoše. Uprostřed trasy z Nového Boru na vrchol se nachází Kamzičí studánka s pitnou vodou. Při cestě na vrchol mohou turisté spatřit kamenné moře, které vzniklo postupnou erozí a zvětráváním skalního masívu na vrcholku.

V roce 2007 byla na sever od hory vytvořena Naučná stezka Údolí pod Klíčem.

Sloup v Čechách s hradem ze 13. století

Koupaliště
V roce 1905 bylo na okraji obce z Radvaneckého rybníka vytvořeno přírodní koupaliště, na břehu fungovala restaurace, půjčovna loděk, byla zde plavecká škola. V období mezi světovými válkami se areál nazýval Vlaštovčím jezerem (Schwalbensee), protože zde hnízdící břehule Němci nazývali břehovými vlaštovkami. Po roce 1945 zůstalo koupaliště v provozu a byl u něj postaven kemp i s chatkami.
V roce 1989 byl kemp veden jako veřejné tábořiště Na koupališti, provozovaný Okresním podnikem služeb, závod 06, Nový Bor. Rozloha oploceného areálu byla 80 000 m2, provozováno sociální zařízení, půjčovna loděk, restaurace Jednoty III. cenové skupiny, další kiosky s občerstvením, byl zde povolen tehdy i windsurfing.

Skalní hrad Sloup
je kulturní památka v majetku obce Sloup v Čechách v okrese Česká Lípa (Liberecký kraj)., Do státního seznamu kulturních památek byl zapsán 3. 5. 1958. Z vlastního hradu zůstaly do dnešních dnů zachovány jen zbytky některých prostor a budov, kdysi vytesaných do skály. Převážnou část prohlídkového areálu představují bývalé poustevny, skalní kostel, ambit, kaple, terasy a další objekty, které zde byly uměle vytvořeny v době baroka. Na toto období se odvolávalo i pozdější pojmenování skály Poustevnický kámen (Einsiedlerstein).

Varnsdorf
(německy Warnsdorf, hornolužickosrbsky Warnoćicy) je město v nejsevernější části České republiky, ve východní části Ústeckého kraje, v okrese Děčín, na jihovýchodě Šluknovského výběžku. Protéká jím říčka Mandava a je ze tří stran obklopen územím Německa. Leží 32 km východně od Děčína a 34 kilometrů severozápadně od Liberce.

Obec s rozšířenou působností Varnsdorf je počtem obyvatel druhým největším městem okresu Děčín, žije zde necelých 16 tisíc obyvatel, výměra katastru města je 26,21 km2. Skládá se z místních částí Varnsdorf, Studánka a Světliny 1. díl. Ve Varnsdorfu jsou hraniční přechody do Německa: silniční Varnsdorf-Seifhennersdorf a Varnsdorf-Großschönau, dále přes město vede peážní železnice z Žitavy do Eibau.

Dějiny města začínají ve 2. polovině 14. století založením zemědělských dvorů. V roce 1830 se zde konalo první úplné liturgické provedení Beethovenovy slavnostní mše Missa Solemnis. Varnsdorf byl povýšen na město v roce 1868, do té doby byl největší vesnicí Rakouska-Uherska. V tomtéž roce přijel do Varnsdorfu první vlak z Děčína a díky železnici nastal rozvoj průmyslu, především strojírenství a výroby textilu. Ve druhé polovině 19. století měl Varnsdorf přezdívku „Malý Manchester v Českém Švýcarsku“[4], nebo také „Severočeský Manchester“. V roce 1872 zde vzniklo společenství starokatolické církve. Po druhé světové válce došlo k vysídlení drtivé většiny původního obyvatelstva. V roce 1947 zde proběhla stávka, která měla podstatný vliv na únorové události roku 1948. Po druhé světové válce se Varnsdorfu říkalo „město mládí, zahrad a komínů (továren)

Žitava
(něm. Zittau) je město v Německu, v saské části Horní Lužice, v zemském okrese Zhořelec.
V roce 1879 zde existující žitavský přírodovědný spolek Globus nechal postavit na vrcholu Hvozdu vyhlídkovou věž a v roce 1891 kamennou rozhlednu.

Na počátku 20. století bylo město železniční křižovatkou. Leželo na dráze Drážďany-Liberec, tratě vedly i do Zhořelce, Varnsdorfu, Frýdlantu v Čechách a Ojvína/Jonsdorfu (k plánovanému prodloužení tratě až do Mimoně nedošlo).

Žitava zažila značný úbytek obyvatelstva, v roce 1950 zde žilo skoro 47 tisíc obyvatel, poté však poklesl až na dnešních 25 tisíc. Na začátku 21. století počet obyvatel stagnuje.

Na místě někdejších hradeb je dnes Zelený okruh (Grüner Ring), umělecké urbanistické dílo, vybudované na přelomu 19. a 20. století. Tvoří jej parky, občanská výstavba, vily a památníky. Žitavská úzkorozchodná dráha ve směru do Frýdlantu byla sice v celé délce zrušena, do Lužických hor však i nadále turisty dopravují vlaky tažené parními lokomotivami.

Chřibská - možnost prohlídky sklárny za provozu

Chřibská (německy Kreibitz) je město v okrese Děčín, v Lužických horách, ve Šluknovském výběžku, na okraji Národního parku České Švýcarsko. Žije zde zhruba 1400 obyvatel. Město tvoří části Dolní Chřibská, Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole, které na sebe bezprostředně navazují. Naproti tomu nedaleká Nová Chřibská, ležící východně, není součástí Chřibské, ale patří k obci Rybniště, stejně jako nádraží Chřibská, nacházející se v osadě Nový Semerink v lesích asi 2 km od Horní Chřibské. Chřibskou protéká říčka Chřibská Kamenice. Jihovýchodně nad městem se nachází (v katastrálním území Rybniště při hranici Horní Chřibské) Chřibská přehrada.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Ještě starší historii města naznačuje kámen nesoucí letopočet 1144, nalezen byl při přestavbě kostela.

V Chřibské je nejstarší sklářská huť v celém středoevropském regionu, která podle zápisů v dvorských deskách existovala již v letech 1426 a 1428. Nejstarší zápis v knize města je z roku 1514, hovoří o tom, že huť je v provozu již přes 100 let, tj. musela existovat již v roce 1414. Dnes však již huť není v provozu.

Celodenní výlety autem, vlakem nebo autobusem

Liberec - ZOO, nová botanická zahrada, Ještěd a okolí

Liberec (německy Reichenberg) je statutární město na severu Čech a krajské město Libereckého kraje. Má přes 100 tisíc obyvatel a je tak pátým největším městem ČR (třetím v Čechách). Spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními nejbližšími obcemi vytváří aglomeraci, která má zhruba 170 tisíc obyvatel. Katastr města obsahuje jako enklávu obec Stráž nad Nisou. Je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 i jeho hlavním městem. Okres Liberec se skládá z 59 obcí, liberecký obvod obce s rozšířenou působností z 28 obcí. Působí zde okresní soud i pobočka soudu krajského.

Kultura a zábava
Aquapark Liberec
Městské Divadlo F. X. Šaldy je třísouborové; kromě něj je v Liberci Malé divadlo, Krátké a úderné divadlo, či loutkové Naivní divadlo. Také se zde koná pravidelný festival loutkového divadla Mateřinka, zaměřený na děti předškolního věku. Dříve zde fungovala např. kina Varšava a Lípa, vytlačila je však dvě multikina Cinestar a Palace Cinemas.

Ze vzdělávacích institucí jsou významné Krajská vědecká knihovna Liberec, v jejímž rámci působí i nová synagoga, dále Severočeské muzeum v Liberci, Oblastní galerie v Liberci, Zoologická zahrada Liberec (nejstarší v Česku) a Botanická zahrada Liberec.

Další zábavní instituce jsou Dům kultury Liberec, Lidové sady (kulturní a společenské centrum postavené v letech 1900–1901 na konečné tramvaje), Centrum Babylon Liberec, kde sídlí aquapark a zábavní, společenský a hotelový komplex, dále Obchodní centrum Nisa Liberec, největší obchodní, kulturní a společenské centrum na sever od Prahy, a Obchodní centrum Forum Liberec přímo v centru města.

Sport
Okolí Liberce i město samo skýtá množství příležitostí k nejrůznějším sportům provozovaným jak na amatérské, tak i na profesionální úrovni. K rekreačnímu sportování využívají místní obyvatelé okolních hor, jež vytvářejí ideální podmínky zejména pro turistiku, cykloturistiku nebo běh na lyžích. Na Ještědu je vybudován sportovní areál určený pro sjezdové lyžování, běh na lyžích a skoky na lyžích, pro běh na lyžích byl vybudován běžecký areál ve Vesci. Ke sportování přímo ve městě slouží moderní multifunkční Home Credit Arena, která je domovem hokejového klubu Bílí tygři Liberec, fotbalový Stadion U Nisy, domovský stadion Slovanu Liberec, nebo plavecký bazén.

Tipsport arena v Liberci
Liberečtí sportovci mají zastoupení v nejvyšších republikových i mezinárodních soutěžích. Nejúspěšnějšími sporty jsou basketbal, volejbal, lední hokej, fotbal, florbal, házená, orientační běh, karate, lyžování a judo.

Frýdlant v Čechách (zámek Albrechta z Valdštejna)

Frýdlant v Čechách
je název železniční stanice ve Frýdlantě v okrese Liberec. Stanice je mezilehlá na trati číslo 037 spojující Liberec s polským městem Zawidów a zároveň je koncová na trati číslo 039 vedoucí sem z Jindřichovic pod Smrkem. Dříve, před zrušením tratě, bývala též koncovou stanicí pro úzkorozchodnou trať vedoucí odtud do Heřmanic.

Vláda České republiky na svém zasedání konaném 8. října 2014 schválila návrh investic, podle kterého mají frýdlantská stanice spolu s raspenavskou projít modernizací za částku 400 milionů korun českých.

Zámek Albrechta z Valdštejna
je státní hrad a zámek nad městem Frýdlant v severních Čechách. Tento komplex skládající se ze středověkého hradu a renesančního zámku stojící na mohutné čedičové skále nad řekou Smědá v Jizerských horách patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Česku.

Hrad byl pro turisty zpřístupněn již roku 1801, čímž se stal prvním hradním muzeem ve střední Evropě. Kromě obvyklých sbírek zámeckého nábytku a vybavení je součástí expozice také sbírka zbraní a dýmek a také zámecká obrazárna. Památka je ve vlastnictví státu a je přístupná veřejnosti. Její správu zajišťuje Národní památkový ústav.

Hejnice
(německy Haindorf) jsou město na severu České republiky ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje. Od krajského i okresního města Liberce leží asi 16 kilometrů severovýchodním směrem. Žije v něm přibližně 2700 obyvatel. První písemná zmínka sice pochází z roku 1381, avšak pověst místo zmiňuje již ve 13. století, kdy zde mělo dojít k zázraku uzdravení rodiny sítaře ze sousední obce odměnou za jím zakoupenou a sem donesenou sošku Panny Marie. Z lokality se stalo poutní místo, na němž později vznikl kostel. Po několika staletích přibyl františkánský klášter a kostel byl přestavěn v barokním stylu a zasvěcen Navštívení Panny Marie. Během 19. století v obci vznikaly průmyslové továrny (porcelánky, papírny a textilky), dále škola a od roku 1900 je do Hejnic přivedena železniční trať. Rozvoj obce zapříčinil 31. července 1917 její povýšení na město uskutečněné rozhodnutím Karla I. Během první republiky Hejnice dále prosperovaly a panoval zde čilý kulturní ruch. Po druhé světové válce a odsunu zdejšího německého obyvatelstva však počet obyvatel i přes sestěhovávání rodin z československého vnitrozemí klesal. Během dubna 1950 došlo v rámci Akce K k přepadení místního kláštera, z něhož byl vytvořen internační tábor pro řeholníky nucené pracovat v blízkých továrnách. Chátrající klášter po roce 1989 prošel obnovou a roku 2001 se opětovně otevřel coby „Mezinárodní centrum duchovní obnovy“. Během léta roku 2010 však město postihly záplavy, které poničily jeho část.

Město tvoří dvě části, a sice Hejnice a Ferdinandov. Nachází se v údolí na severním úbočí Jizerských hor, protéká jím řeka Smědá, prochází tudy silnice II/290 a železniční trať číslo 038. Má vlastní poštovní úřad, mateřskou, základní a střední odbornou školu, je zde služebna policie i zbrojnice místních dobrovolných hasičů. Nachází se tu také fotbalové hřiště, na němž hraje své zápasy místní FK Hejnice.

Ke zdejším významným památkově chráněným stavbám patří vedle kláštera a kostela také barokní boží muka a silniční most u kostela. Pravidelně se počátkem léta konají Hejnické slavnosti a na podzim pak turistický pochod „Putování po stopách Železné koruny“ spolu s festivalem trampské a folkové hudby Jizerská nota. Od léta do podzimu probíhá v kostele tradiční festival varhanní hudby.

Česká Lípa – Doksy – Máchovo jezero (skluzavky, tobogán) – hrad Bezděz – Litoměřice

Česká Lípa
(německy Böhmisch Leipa) je město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Leží 80 km severně od Prahy na řece Ploučnici s historickým centrem na jejím pravém břehu. Česká Lípa zahrnuje 14 místních částí o celkové rozloze 66,10 km², kde žije zhruba 37 tisíc obyvatel, starostkou města je od roku 2014 Romana Žatecká (ČSSD).

Město bylo postaveno u vodního hradu Lipý při brodu přes řeku Ploučnici, kde existovala od 10. století malá slovanská osada. O založení města se kdysi zasloužili Ronovci, zejména Jindřich z Lipé[2] v letech 1305–1319, o jeho rozvoj pak Berkové z Dubé. O sto let později bylo opanováno husitským vojskem Jana Roháče z Dubé a postiženo ničivými požáry. O jeho další rozkvět se zasloužil založením kláštera a školy Albrecht z Valdštejna, později Kounicové. Po vzniku Československa se město stalo centrem národnostních nepokojů, místem srazu 25 000 nacistů v roce 1934. Novodobý vzhled a vývoj ovlivnila průmyslová výroba a blízkost těžby uranu, ve městě vznikla řada velkých panelových sídlišť. Centrum města bylo zachováno a vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Doksy
(něm. Hirschberg nebo Bad Hirschberg) jsou město v jižní části okresu Česká Lípa, v Libereckém kraji. Jde o jedno z nejznámějších a nejvyhledávanějších rekreačních středisek v České republice, zejména v letních měsících. Leží na břehu Máchova jezera u silničního tahu I/38 mezi Mladou Boleslaví a Českou Lípou a železniční tratě 080. Město se skládá z osmi částí, které leží na dvou nesousedících územích. První z nich tvoří části Doksy, Břehyně, Kruh, Obora, Staré Splavy, Zbyny a Žďár. Druhou pak Vojetín.
Máchovo jezero též zvané Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník (německy Großteich nebo Hirschberger Großteich) je největší rybník v Libereckém kraji a osmý největší v České republice. Dosahuje hloubky až 12 metrů. Jde o třetí největší český rybník, který leží jinde než v Jihočeském kraji. Byl založen v 14. století. Rozkládá se v nadmořské výšce 266 m, má rozlohu 284 ha. V dnešní době je využíván hlavně pro rekreaci.

Bezděz
(něm. Bösig) je zřícenina hradu v okrese Česká Lípa. Nachází se na kopci Velký Bezděz (603,5 m) v Dokeské pahorkatině, nad vsí Bezděz, v blízkosti Máchova jezera, 6 km jihovýchodně od města Doksy.[1] Jedná se o hrad s obvodovou zástavbou (aplikace na úzké staveniště). Hrad byl poprvé zmíněn roku 1264 za vlády Přemysla Otakara II. Hrad je majetkem státu a jeho správou je pověřen Národní památkový ústav, je přístupný veřejnosti.

Litoměřice
(německy Leitmeritz) jsou okresní město na soutoku Labe a Ohře v severních Čechách (Ústecký kraj). Celková rozloha města činí celkem 17,99 km², ve městě žije bezmála 25 tisíc obyvatel, ovšem spolu se sousedními městy Terezín, Bohušovice nad Ohří a Lovosice, které na Litoměřice téměř navazují, tvoří aglomeraci se skoro 40 tisíci obyvateli. Královským městem se staly v rozmezí let 1219 a 1228. Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí. Ve městě sídlí biskupství litoměřické diecéze.

Děčín - zámek, muzeum, ZOO