Klášterní penzion - Jiřetín pod Jedlovou
Popis ubytování
Klášterní penzion - ubytování v Lužických horách
Klášterní penzion se nachází v malebné přírodě Lužických hor, v obci Jiřetín pod Jedlovou ve Šluknovském výběžku, v budově kláštera Kongregace Dcer Božské Lásky. Pro rekreační účely je penzion využíván již od roku 1998. Nabízí ubytování o kapacitě 76 lůžek, s možností celodenní domácí stravy, je zde také vyžití pro děti a kaple pro ztišení. V Klášterním penzionu jsou vítáni všichni bez rozdílu vyznání a věku – mládež, senioři, rodiny s dětmi, školy v přírodě, školky, turisti a další. Kromě rekreace nabízí penzion také celou škálu různých akcí, jako jsou: duchovní obnovy pro laiky, výtvarné víkendy pro děvčata, víkendová dialogická setkání s náboženskou tematikou a mnoho dalšího.
- K dispozici je také několik společenských místností, místnost pro děti a rozsáhlá zahrada s posezením, ohništěm, houpačkou a pískovištěm.
- V obci je sportovní areál, ve kterém jsou tenisové kurty, minigolf, koupaliště, dětský koutek, volejbalové hřiště. V blízkosti kláštera je možnost jízdy na koni. Nabízí se rovněž množství pěších vycházek, projížděk na kole a výletů do okolí.
- V blízkém okolí je lyžařský vlek, běžecké dráhy, možnosti sáňkování.
Vybavené pokoje a apartmány v penzionu
Celková kapacita ubytování je 76 lůžek. Na výběr je 25 pokojů od jednolůžkových až po pětilůžkový pokoj a čtyři apartmány.
Nabízíme tyto pokoje:
- 1x jednolůžkový (z toho jeden i jako třílůžkový)
- 15x dvoulůžkový (z toho jeden i jako třílůžkový)
- 9x třílůžkový
Apartmány dvoulůžkové až pětilůžkové
Apartmány jsou v nabídce celkem čtyři. Jejich součástí je sociální zařízení a malá kuchyňka např. pro uvaření kávy nebo ohřev.
Na výběr jsou tyto apartmány:
- 1x pětilůžkový apartmán
- 2x čtyřlůžkové apartmány
- 1x třílůžkový apartmán
- 1x dvoulůžkový apartmán
Zahrada u penzionu
Pro ubytované hosty je k dispozici přilehlá zahrada s posezením, pískovištěm a houpačkami pro děti. Na zahradě je rovněž možné si zpříjemnit chvíle zapáleným ohněm a opékáním dobrot.
Klubovny a společenské místnosti s televizí
- Součástí penzionu je několik společenských místností a kluboven s televizí a jedna dětská herna.
- K vnitřnímu vyžití v penzionu za nepříznivého počasí pro děti i dospělé je možnost kromě společenských her a dětské herny, také hra na piano, dále hry stolní fotbal a elektronické šipky.
Naše kaple a jídelna v penzionu
- Součástí penzionu je také Kaple s možností každodenní účasti na bohoslužbách.
- Pro ubytované hosty jsme schopni v kuchyni a jídelně zajistit plný stravovací servis. Na výběr je plná penze i polopenze. V kuchyni jsou připravována chutná domácí jídla.
Nejbližší vodní toky - přehrady - jezera - rybníky
Ceník ubytování
Ceník na osobu a den včetně DPH
nocleh | snídaně | oběd | večeře | teplá večeře | |
---|---|---|---|---|---|
dospělí | 270 Kč | 45 Kč | 90 Kč | 60 Kč | 75 Kč |
děti od 3 do 15 let | 200 Kč | 35 Kč | 70 Kč | 50 Kč | 55 Kč |
Děti do 3 let bez nároku na postel a stravy zdarma. |
- rezervace provádějte přes rezervační formulář
- ubytováváme v časech 11:00 – 14:00 hod. a 17:00 – 19:00 hod.
- odchod z pokoje max. do 10:00 hod.
Příplatkové ceny | |
---|---|
Ubytování v apartmánu (vlastní soc. zařízení) | 30 Kč |
Příplatek za nocleh (při ubytování pouze na jednu noc) | 50 Kč |
Matrace s lůžkovinou | 80 Kč |
Ubytování domácího mazlíčka | 30 Kč |
Ubytovací poplatek obce | 10 Kč |
Rekreační poplatek obci | 04 Kč |
V případě rezervací větších skupin nad 20 osob požadovaná záloha ve výši minimálně 25% z ceny ubytování | |
Teplé večeře je možno zajistit po vzájemné dohodě při větších skupinách |
Kontakt
- Mobil: +420 734 766 743, +420 731 638 919
- Adresa: Klášter Jiřetín pod Jedlovou Klášterní 254, 407 56 Jiřetín pod Jedlovou
- www: klasternipenzion.cz
Aktivity a okolí
Polodenní vycházky po okolí
Křížová Hora
Křížová hora (německy Kreuzberg), (562,7 m n.m.) je výrazný hřbet, vybíhající od Jedlové až k Jiřetínu. Hřbet se původně nazýval Holá lada nebo Kraví hora. Po roce 1790 byl zalesněn. Od 18. století je významným poutním místem.
Vznik vlastní křížové cesty je spojen se jménem místního faráře z let 1696 až 1704, magistra filozofie a teologie Wenzela Gürtlera původem z České Lípy. Ten údajně nechal zřídit dřevěné kříže v místech dnešních zastavení křížové cesty.
Po roce 1759 pokračoval v započaté práci farář Gottfried Liessner původem ze Šluknova. Dal upravit prostor kolem pozdější dřevěné kaple a začal s výstavbou zastavení křížové cesty, takže mohly být vysvěceny 17. září 1764. Místo se stalo hojně navštěvovaným. Křížová cesta je druhou nejstarší ze čtrnácti ve Šluknovském výběžku.
Zřícenina hradu Tolštejna
Hrad Tolštejn (německy Tollenstein, dříve Dohlenstein znamenající „Kavčí skála“) je zřícenina středověkého hradu na severní straně Lužických hor na jihu Šluknovského výběžku v severních Čechách. Nachází se přibližně 7 km jihozápadně od města Varnsdorf a 2 km jižně od centra obce Jiřetín pod Jedlovou v okrese Děčín, na jejímž katastrálním území leží.
Gotický hrad byl postaven začátkem 14. století kolem dvou znělcových skalisek, která na jih a východ spadají téměř svisle dolů a na západě souvisí nízkým hřbetem s horou Jedlová. Ze severní strany jej chránily příkopy a hradby. Tolštejn měl vynikající strategickou polohu, která umožňovala hlídat jediný schůdný přechod z Lužice na českou stranu Lužických hor. V průběhu dějin ho vlastnili Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové i další majitelé. Hrad dal název okolnímu panství s názvem tolštejnské.
V 17. století byl opuštěn a začal chátrat, později se stal vyhledávaným turistickým cílem, s nímž se spojují návštěvy známých osobností i místní pověsti. V současnosti je to zřícenina, která je chráněna jako kulturní památka České republiky. Je volně přístupná, v jejím areálu se nachází placená skalní vyhlídka umožňující pohled na území Čech a Saska. Tolštejn je i významnou botanickou lokalitou s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin.
Rozhledna na Jedlové hoře
Jedlová hora (německy Tannenberg) je hora na severu České republiky, v Ústeckém kraji, ve východní části okresu Děčín, na jihu Šluknovského výběžku, v katastrálním území obce Jiřetín pod Jedlovou. Leží 7 km jihozápadně od Varnsdorfu a 2 km jihozápadně od centra Jiřetína. Hora má nadmořskou výšku 774 metrů. Je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor a jedná se o mohutnou znělcovou kupu. Název hory byl odvozen z původního porostu, který byl tvořen jedlemi prostoupenými smrky; dnes zde převažují smrky a na vrcholu též buky. Lesní porost velmi poškodily imise v 70. a 80. letech 20. století.[3] Přesto na Jedlové žije řada ohrožených živočišných druhů.
Na úpatí hory pracovaly také dvě sklářské hutě. První z nich stávala ve 14. století na území dnešní osady Rozhled. Sklárna Rollhütte, která stávala na jižní straně, patřila mezi významné české sklárny přelomu 17.–18. století. Na jižním úpatí se nachází bývalý pískovcový lom. Od 2. poloviny 19. století je Jedlová oblíbeným turistickým cílem. Na vrcholu hory je rozhledna z roku 1891, výletní restaurace a pomník básníka Friedricha Schillera. Přibližně 1 km východně od vrcholu hory se nachází zřícenina hradu Tolštejn.
Jedlová je využívána k provozování zimních sportů, na vrchol hory vede lyžařský vlek.
Štola Jana Evangelisty
Štola Jan Evangelista je turisticky zpřístupněný pozůstatek po těžbě stříbrné rudy na severozápadním úbočí Křížové hory u Jiřetína pod Jedlovou.
Těžba
Štola byla založena v roce 1781, dosahuje délky 460 m, celková délka chodeb je 640 m. Navazovala na další štoly v okolí. V Jiřetíně pod Jedlovou jsou známy čtyři štoly a jedna šachta. Celková délka všech známých chodeb je 800 metrů.
Štola byla vyhloubena v horninách proterozoického stáří – fylitické droby (650 miliónů let). Začátek dolování v Jiřetíně pod Jedlovou byl v 16. století (v celém tolštejnském panství již v 15. století). Těžil se stříbronosný galenit a chalkopyrit (rudy olova a mědi), vyskytuje se i sfalerit (zinková ruda) a v nepatrné míře arzenpyrit. Rudy byly vázány na kalcitové a křemen-kalcitové žíly. Dále zde byly zastiženy křemenné a křemen-ankeritové žíly bez zrudnění.
Těžba v těchto oblastech nebyla nikdy příliš výnosná, probíhala do vyčerpání žil v první polovině 17. století, na ukončení těžby měl vliv i mor a třicetiletá válka. Další práce se datují na konec 18. století a poslední pokusy o obnovu těžby byly v období 1890 až 1910.
Veřejné zpřístupnění
Pro veřejnost poprvé zpřístupněna Spolkem pro cizinecký ruch v Jiřetíně pod Jedlovou dne 1. května 1935. Její provoz byl ukončen ke konci 2. světové války. Poté byla štola mimo provoz a v polovině 70. let 20. století byl vchod pro havarijní stav odstřelen. Novodobým průzkumem chodeb v roce 1989 byl zjištěn téměř nezměněný stav, a proto bylo rozhodnuto o zpřístupnění části chodeb pro veřejnost. V roce 1992 byl vybudován nový vstup do štoly.
Štola Jan Evangelista byla otevřena dne 7. srpna 1999[1] pro veřejnost v délce 360 m. Součástí zpřístupněného dolu se stala i štola Kryštof z 1. poloviny 16. století, kde též byl vybudován nový vstup. Dnes slouží jako technická část štoly Jan Evangelista.
Současně se zpřístupněním štoly byla otevřena hornická naučná stezka Údolím Milířky, v roce 1998 bylo otevřeno hornické muzeum v budově bývalé fary v Jiřetíně.
Celodenní pěší výlety
Na vrchol Luže
Luž (793 m n. m.) (německy Lausche), je výrazná znělcová hraniční hora, nejvyšší vrchol Lužických hor. Česká část hory leží v severní části okresu Česká Lípa. Z obou stran je dobře přístupná po turistických stezkách. Horní partie hory jsou chráněné jako přírodní rezervace.
Ve vrcholové části je hora porostlá pralesními porosty, níže se vyskytují buk, klen, javor, smrk. Smrkové lesy při jižním úpatí byly poničeny exhalacemi a po roce 1970 z větší části vykáceny. Botanický průzkum v roce 1998 dokladoval řadu cenných druhů rostlin i mnoha živočichů. To bylo důvodem k snaze ekologů tuto část hory ochránit.
Přírodní rezervace Luž byla vyhlášena Správou CHKO Lužické hory v září 2011 s platností od 1. října 2011.
Z vrcholové plošiny, přístupné z české i z německé strany, je výrazný nádherný rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Výhled k východu dnes znesnadňují vzrostlé stromy
Na vrch Klíč u Nového Boru
Klíč (německy Kleis), je čtvrtá nejvyšší hora Lužických hor. Jedná se o výrazný znělcový kužel, jehož výška činí 760, či 759 metrů. V oblasti Lužických hor jsou vyšší už jen vrcholy Luž s výškou 793 metrů, Pěnkavčí vrch s výškou 792 metrů a Jedlová s výškou 774 metrů nad mořem. Jihozápadní část hory je zařazena do soupisu přírodních rezervací.
Hora Klíč se nachází 5 km severně od Nového Boru v okrese Česká Lípa, přičemž tvoří přirozenou dominantu tohoto severočeského sklářského města. Nachází se na katastrálním území obce Svor a městské části Nového Boru Arnultovice.
K úpatí Klíče vede od severu modrá turistická trasa a přímo k horním partiím vrcholu vede od Nového Boru červeně značená turistická cesta s převýšením zhruba 400 metrů. Z sedla pod Klíčem je cesta k vrcholu značena jako vrcholová odbočka. Po severním úbočí pak od Svoru je trasa značená žlutě, nahoru všem nevede. Stezku na vrchol upravili alpinisté z Nového Boru už roku 1893. Na hoře postavil cvikovský Horský spolek v roce 1908 malou turistickou chatu, která v době II. světové války zanikla. Dnes na samotném vrcholku hory ční holá skála s vynikajícími podmínkami pro rozhled. Návštěvník zde má k dispozici dobrý výhled jak na blízký Nový Bor, za ním Českou Lípu, tak i na vzdálený Ještěd na východě. Za dobrého počasí lze zahlédnout horu Říp na jihu, vzdálenou zhruba 50 km či Krkonoše. Uprostřed trasy z Nového Boru na vrchol se nachází Kamzičí studánka s pitnou vodou. Při cestě na vrchol mohou turisté spatřit kamenné moře, které vzniklo postupnou erozí a zvětráváním skalního masívu na vrcholku.
V roce 2007 byla na sever od hory vytvořena Naučná stezka Údolí pod Klíčem.
Sloup v Čechách s hradem ze 13. století
Koupaliště
V roce 1905 bylo na okraji obce z Radvaneckého rybníka vytvořeno přírodní koupaliště, na břehu fungovala restaurace, půjčovna loděk, byla zde plavecká škola. V období mezi světovými válkami se areál nazýval Vlaštovčím jezerem (Schwalbensee), protože zde hnízdící břehule Němci nazývali břehovými vlaštovkami. Po roce 1945 zůstalo koupaliště v provozu a byl u něj postaven kemp i s chatkami.
V roce 1989 byl kemp veden jako veřejné tábořiště Na koupališti, provozovaný Okresním podnikem služeb, závod 06, Nový Bor. Rozloha oploceného areálu byla 80 000 m2, provozováno sociální zařízení, půjčovna loděk, restaurace Jednoty III. cenové skupiny, další kiosky s občerstvením, byl zde povolen tehdy i windsurfing.
Skalní hrad Sloup
je kulturní památka v majetku obce Sloup v Čechách v okrese Česká Lípa (Liberecký kraj)., Do státního seznamu kulturních památek byl zapsán 3. 5. 1958. Z vlastního hradu zůstaly do dnešních dnů zachovány jen zbytky některých prostor a budov, kdysi vytesaných do skály. Převážnou část prohlídkového areálu představují bývalé poustevny, skalní kostel, ambit, kaple, terasy a další objekty, které zde byly uměle vytvořeny v době baroka. Na toto období se odvolávalo i pozdější pojmenování skály Poustevnický kámen (Einsiedlerstein).
Celodenní výlety pro cyklisty nebo půldenní pro motoristy
Jablonné v Podještědí a zámek Lemberk
Jablonné v Podještědí
(dříve Německé Jablonné, něm. Deutsch-Gabel) je město v okrese Liberec. Žije zde přes 3 tisíce obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1241.
Po roce 1940 s Jablonným splynuly malé osady Markvartice a Česká Ves. V roce 1980 došlo v rámci integrace obcí k připojení dalších vesniček u Jablonného k městu. Byly to Heřmanice, Kněžice, Lvová, Petrovice a Postřelná. A také malé osady: Kněžičky, Kunová, Pole u Jablonného, Valdov, Zámecká, Zpěvná a Židovice
K 1. lednu 2007 bylo město vyňato z okresu Česká Lípa a začleněno do dopravně bližšího okresu Liberec a to včetně připojovaných vsí.
Lemberk
(německy Lämberg) je zámek, který vznikl přestavbou hradu v 16. století. Nachází se 3 km severovýchodně od městečka Jablonné v Podještědí na katastru obce Lvová v okrese Liberec. Státní zámek je navštěvován veřejností každoročně od dubna do října. Je zajímavý také tím, že zde pobývala svatořečená Zdislava z Lemberka.
Zdejší území získal za své služby panovníkovi v první třetině 13. století Havel z Lemberka, pocházející z rodu Markvarticů. Stal se tak zakladatelem rodu Lemberků. Založil tu několik osad a také kolem roku 1240 hrad s tehdy moderním jménem Löwenberg.. Lva měl i na svém erbu. Jméno si obyvatelé počeštili. Pobývala zde i Zdislava z Lemberka, blahoslavená papežem Piem X. roku 1907 a v roce 1995 prohlášena za svatou Janem Pavlem II.
První listinné důkazy o existenci hradu pochází z let 1241 a 1244 (nepřímé), jistý je záznam z roku 1249, kde se píše Havel z Lemberka a Jablonného. Hrad byl několikrát přestavován, takže úvodní podobu dnes neznáme. V roce 1428 jej obsadili Husité pod vedením Aleše ze Žemberka, roku 1430 převzal panství rod Berků z Dubé a i v dalších desetiletích se zde střídali majitelé (např. rod Donínů) a drancující vojáci. V roce 1518 panství s hradem koupil Vilém z Illburka, fojt z Horní Lužice a v listinách bylo popsáno jako zubožené, kde čtyři z někdejších šesti vesnic byly zcela pusté. Další z vlastníků Kurzbach z Trachenberka dokázal vsi obnovit a založit i další. Po něm panství získal Jindřich Berka z Dubé a dokázal z něj i zbohatnout.
Rumburk, Jiříkov a poutní místo Filipov
Rumburk
(německy Rumburg) je město v nejsevernější části České republiky, ve východní části Ústeckého kraje, v severovýchodní části okresu Děčín, ve Šluknovském výběžku. Město leží ve Šluknovské pahorkatině a protéká jím říčka Mandava. V Rumburku jsou hraniční přechody do německých měst Seifhennersdorfu a Neugersdorfu. Rumburk je obcí s rozšířenou působností. Město se rozkládá na ploše 24,71 km² v nadmořské výšce 387 m. n. m. Bylo proslulé textilní výrobou tzv. véby a výrobou tzv. rumburských kamen, které zde vyráběla firma Rukov a dalšími produkty. Ve městě v roce 1918 proběhla vzpoura vojenských navrátilců z ruského zajetí. Deset účastníků bylo popraveno a další byli uvězněni v Malé pevnosti v Terezíně. V areálu kapucínského kláštera se nachází poutní Loretánská kaple vybudovaná počátkem 18. století. Jde o nejseverněji stojící stavbu svého druhu na světě.
Město Jiříkov
(původně Georgswalde) se rozprostírá v malebném údolí na severu Čech na Jiříkovském potoce, dříve známým jako Ritterbach, v okrese Děčín ve Šluknovském výběžku, na hranicích s Německem v takzvaném Českém Nizozemí. V Jiříkově žije 4096[1] obyvatel, což není mnoho v porovnání se začátkem 20.století, kdy se počet obyvatel obce vyšplhal až na 10 tisíc. PSČ města je 407 53. Město se člení na Starý Jiříkov, Nový Jiříkov, Loučné a Filipov. Ve znaku města je vyobrazen svatý Jiří při boji s drakem.
Filipov
(něm. Philippsdorf) je malebná vesnice, část městečka Jiříkov v okrese Děčín v kopcích Šluknovské pahorkatiny. Nachází se asi 2 km na jihovýchod od Jiříkova. Je zde evidováno 143 adres. Trvale zde žije 447 obyvatel.
Filipov leží v katastrálním území Filipov u Jiříkova o rozloze 0,65 km2.
V obci se roku 1866 stal tazvaný Filipovský zázrak, jediné zjevení Panny Marie v Čechách v 19. století, následované uzdravením dvou smrtelně nemocných žen a uznané římsko-katolickou církví jako zázrak.
Česká Kamenice - Kamenický Šenov - Nový Bor
Česká Kamenice
(něm. Böhmisch Kamnitz) je město na severu Čech, v okrese Děčín. Česká Kamenice má přes 5 tisíc obyvatel, výměru katastru 3876,50 ha, z toho lesy 1771,38 ha. Českou Kamenicí protéká řeka Kamenice. PSČ města je 407 21.
Na území České Kamenice se stýkají tři chráněné krajinné oblasti, CHKO Lužické hory, CHKO Labské pískovce a CHKO České středohoří.
Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Kamenický Šenov
(německy Steinschönau) je město, které se nachází na severu Čech v Libereckém kraji, v okrese Česká Lípa.
Nový Bor
město leží v nadmořské výšce 350 – 550 m na hranici dvou krajinných celků – Českého středohoří a Lužických hor, jež jsou zároveň stejnojmennými chráněnými krajinnými oblastmi. Ke dni 1. lednu 2014 zde žilo 4 034 obyvatel,[1] město má dobré dopravní spojení s Děčínem i Českou Lípou, prochází jím silnice první třídy I 13.
Nový Bor (dříve Bor u České Lípy, německy Haida) je město v severní části okresu Česká Lípa, na rozhraní CHKO Lužické hory a CHKO České středohoří. Je známé zejména svým sklářským průmyslem. Počet obyvatel města mírně klesá, začátkem roku 2014 je zde evidováno 11 962 lidí.
Varnsdorf - Zittau (v SRN)
Varnsdorf
(německy Warnsdorf, hornolužickosrbsky Warnoćicy) je město v nejsevernější části České republiky, ve východní části Ústeckého kraje, v okrese Děčín, na jihovýchodě Šluknovského výběžku. Protéká jím říčka Mandava a je ze tří stran obklopen územím Německa. Leží 32 km východně od Děčína a 34 kilometrů severozápadně od Liberce.
Obec s rozšířenou působností Varnsdorf je počtem obyvatel druhým největším městem okresu Děčín, žije zde necelých 16 tisíc obyvatel, výměra katastru města je 26,21 km2. Skládá se z místních částí Varnsdorf, Studánka a Světliny 1. díl. Ve Varnsdorfu jsou hraniční přechody do Německa: silniční Varnsdorf-Seifhennersdorf a Varnsdorf-Großschönau, dále přes město vede peážní železnice z Žitavy do Eibau.
Dějiny města začínají ve 2. polovině 14. století založením zemědělských dvorů. V roce 1830 se zde konalo první úplné liturgické provedení Beethovenovy slavnostní mše Missa Solemnis. Varnsdorf byl povýšen na město v roce 1868, do té doby byl největší vesnicí Rakouska-Uherska. V tomtéž roce přijel do Varnsdorfu první vlak z Děčína a díky železnici nastal rozvoj průmyslu, především strojírenství a výroby textilu. Ve druhé polovině 19. století měl Varnsdorf přezdívku „Malý Manchester v Českém Švýcarsku“[4], nebo také „Severočeský Manchester“. V roce 1872 zde vzniklo společenství starokatolické církve. Po druhé světové válce došlo k vysídlení drtivé většiny původního obyvatelstva. V roce 1947 zde proběhla stávka, která měla podstatný vliv na únorové události roku 1948. Po druhé světové válce se Varnsdorfu říkalo „město mládí, zahrad a komínů (továren)
- Žitava
(něm. Zittau) je město v Německu, v saské části Horní Lužice, v zemském okrese Zhořelec.
V roce 1879 zde existující žitavský přírodovědný spolek Globus nechal postavit na vrcholu Hvozdu vyhlídkovou věž a v roce 1891 kamennou rozhlednu. - Na počátku 20. století bylo město železniční křižovatkou. Leželo na dráze Drážďany-Liberec, tratě vedly i do Zhořelce, Varnsdorfu, Frýdlantu v Čechách a Ojvína/Jonsdorfu (k plánovanému prodloužení tratě až do Mimoně nedošlo).
- Žitava zažila značný úbytek obyvatelstva, v roce 1950 zde žilo skoro 47 tisíc obyvatel, poté však poklesl až na dnešních 25 tisíc. Na začátku 21. století počet obyvatel stagnuje.
- Na místě někdejších hradeb je dnes Zelený okruh (Grüner Ring), umělecké urbanistické dílo, vybudované na přelomu 19. a 20. století. Tvoří jej parky, občanská výstavba, vily a památníky. Žitavská úzkorozchodná dráha ve směru do Frýdlantu byla sice v celé délce zrušena, do Lužických hor však i nadále turisty dopravují vlaky tažené parními lokomotivami.
Chřibská - možnost prohlídky sklárny za provozu
Chřibská (německy Kreibitz) je město v okrese Děčín, v Lužických horách, ve Šluknovském výběžku, na okraji Národního parku České Švýcarsko. Žije zde zhruba 1400 obyvatel. Město tvoří části Dolní Chřibská, Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole, které na sebe bezprostředně navazují. Naproti tomu nedaleká Nová Chřibská, ležící východně, není součástí Chřibské, ale patří k obci Rybniště, stejně jako nádraží Chřibská, nacházející se v osadě Nový Semerink v lesích asi 2 km od Horní Chřibské. Chřibskou protéká říčka Chřibská Kamenice. Jihovýchodně nad městem se nachází (v katastrálním území Rybniště při hranici Horní Chřibské) Chřibská přehrada.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Ještě starší historii města naznačuje kámen nesoucí letopočet 1144, nalezen byl při přestavbě kostela.
V Chřibské je nejstarší sklářská huť v celém středoevropském regionu, která podle zápisů v dvorských deskách existovala již v letech 1426 a 1428. Nejstarší zápis v knize města je z roku 1514, hovoří o tom, že huť je v provozu již přes 100 let, tj. musela existovat již v roce 1414. Dnes však již huť není v provozu.
Celodenní výlety autem, vlakem nebo autobusem
Liberec - ZOO, nová botanická zahrada, Ještěd a okolí
Liberec (německy Reichenberg) je statutární město na severu Čech a krajské město Libereckého kraje. Má přes 100 tisíc obyvatel a je tak pátým největším městem ČR (třetím v Čechách). Spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními nejbližšími obcemi vytváří aglomeraci, která má zhruba 170 tisíc obyvatel. Katastr města obsahuje jako enklávu obec Stráž nad Nisou. Je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 i jeho hlavním městem. Okres Liberec se skládá z 59 obcí, liberecký obvod obce s rozšířenou působností z 28 obcí. Působí zde okresní soud i pobočka soudu krajského.
Kultura a zábava
Aquapark Liberec
Městské Divadlo F. X. Šaldy je třísouborové; kromě něj je v Liberci Malé divadlo, Krátké a úderné divadlo, či loutkové Naivní divadlo. Také se zde koná pravidelný festival loutkového divadla Mateřinka, zaměřený na děti předškolního věku. Dříve zde fungovala např. kina Varšava a Lípa, vytlačila je však dvě multikina Cinestar a Palace Cinemas.
Ze vzdělávacích institucí jsou významné Krajská vědecká knihovna Liberec, v jejímž rámci působí i nová synagoga, dále Severočeské muzeum v Liberci, Oblastní galerie v Liberci, Zoologická zahrada Liberec (nejstarší v Česku) a Botanická zahrada Liberec.
Další zábavní instituce jsou Dům kultury Liberec, Lidové sady (kulturní a společenské centrum postavené v letech 1900–1901 na konečné tramvaje), Centrum Babylon Liberec, kde sídlí aquapark a zábavní, společenský a hotelový komplex, dále Obchodní centrum Nisa Liberec, největší obchodní, kulturní a společenské centrum na sever od Prahy, a Obchodní centrum Forum Liberec přímo v centru města.
Sport
Okolí Liberce i město samo skýtá množství příležitostí k nejrůznějším sportům provozovaným jak na amatérské, tak i na profesionální úrovni. K rekreačnímu sportování využívají místní obyvatelé okolních hor, jež vytvářejí ideální podmínky zejména pro turistiku, cykloturistiku nebo běh na lyžích. Na Ještědu je vybudován sportovní areál určený pro sjezdové lyžování, běh na lyžích a skoky na lyžích, pro běh na lyžích byl vybudován běžecký areál ve Vesci. Ke sportování přímo ve městě slouží moderní multifunkční Home Credit Arena, která je domovem hokejového klubu Bílí tygři Liberec, fotbalový Stadion U Nisy, domovský stadion Slovanu Liberec, nebo plavecký bazén.
Tipsport arena v Liberci
Liberečtí sportovci mají zastoupení v nejvyšších republikových i mezinárodních soutěžích. Nejúspěšnějšími sporty jsou basketbal, volejbal, lední hokej, fotbal, florbal, házená, orientační běh, karate, lyžování a judo.
Frýdlant v Čechách (zámek Albrechta z Valdštejna)
Frýdlant v Čechách
je název železniční stanice ve Frýdlantě v okrese Liberec. Stanice je mezilehlá na trati číslo 037 spojující Liberec s polským městem Zawidów a zároveň je koncová na trati číslo 039 vedoucí sem z Jindřichovic pod Smrkem. Dříve, před zrušením tratě, bývala též koncovou stanicí pro úzkorozchodnou trať vedoucí odtud do Heřmanic.
Vláda České republiky na svém zasedání konaném 8. října 2014 schválila návrh investic, podle kterého mají frýdlantská stanice spolu s raspenavskou projít modernizací za částku 400 milionů korun českých.
Zámek Albrechta z Valdštejna
je státní hrad a zámek nad městem Frýdlant v severních Čechách. Tento komplex skládající se ze středověkého hradu a renesančního zámku stojící na mohutné čedičové skále nad řekou Smědá v Jizerských horách patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Česku.
Hrad byl pro turisty zpřístupněn již roku 1801, čímž se stal prvním hradním muzeem ve střední Evropě. Kromě obvyklých sbírek zámeckého nábytku a vybavení je součástí expozice také sbírka zbraní a dýmek a také zámecká obrazárna. Památka je ve vlastnictví státu a je přístupná veřejnosti. Její správu zajišťuje Národní památkový ústav.
Hejnice
(německy Haindorf) jsou město na severu České republiky ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje. Od krajského i okresního města Liberce leží asi 16 kilometrů severovýchodním směrem. Žije v něm přibližně 2700 obyvatel. První písemná zmínka sice pochází z roku 1381, avšak pověst místo zmiňuje již ve 13. století, kdy zde mělo dojít k zázraku uzdravení rodiny sítaře ze sousední obce odměnou za jím zakoupenou a sem donesenou sošku Panny Marie. Z lokality se stalo poutní místo, na němž později vznikl kostel. Po několika staletích přibyl františkánský klášter a kostel byl přestavěn v barokním stylu a zasvěcen Navštívení Panny Marie. Během 19. století v obci vznikaly průmyslové továrny (porcelánky, papírny a textilky), dále škola a od roku 1900 je do Hejnic přivedena železniční trať. Rozvoj obce zapříčinil 31. července 1917 její povýšení na město uskutečněné rozhodnutím Karla I. Během první republiky Hejnice dále prosperovaly a panoval zde čilý kulturní ruch. Po druhé světové válce a odsunu zdejšího německého obyvatelstva však počet obyvatel i přes sestěhovávání rodin z československého vnitrozemí klesal. Během dubna 1950 došlo v rámci Akce K k přepadení místního kláštera, z něhož byl vytvořen internační tábor pro řeholníky nucené pracovat v blízkých továrnách. Chátrající klášter po roce 1989 prošel obnovou a roku 2001 se opětovně otevřel coby „Mezinárodní centrum duchovní obnovy“. Během léta roku 2010 však město postihly záplavy, které poničily jeho část.
Město tvoří dvě části, a sice Hejnice a Ferdinandov. Nachází se v údolí na severním úbočí Jizerských hor, protéká jím řeka Smědá, prochází tudy silnice II/290 a železniční trať číslo 038. Má vlastní poštovní úřad, mateřskou, základní a střední odbornou školu, je zde služebna policie i zbrojnice místních dobrovolných hasičů. Nachází se tu také fotbalové hřiště, na němž hraje své zápasy místní FK Hejnice.
Ke zdejším významným památkově chráněným stavbám patří vedle kláštera a kostela také barokní boží muka a silniční most u kostela. Pravidelně se počátkem léta konají Hejnické slavnosti a na podzim pak turistický pochod „Putování po stopách Železné koruny“ spolu s festivalem trampské a folkové hudby Jizerská nota. Od léta do podzimu probíhá v kostele tradiční festival varhanní hudby.
Česká Lípa – Doksy – Máchovo jezero (skluzavky, tobogán) – hrad Bezděz – Litoměřice
Česká Lípa
(německy Böhmisch Leipa) je město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Leží 80 km severně od Prahy na řece Ploučnici s historickým centrem na jejím pravém břehu. Česká Lípa zahrnuje 14 místních částí o celkové rozloze 66,10 km², kde žije zhruba 37 tisíc obyvatel, starostkou města je od roku 2014 Romana Žatecká (ČSSD).
Město bylo postaveno u vodního hradu Lipý při brodu přes řeku Ploučnici, kde existovala od 10. století malá slovanská osada. O založení města se kdysi zasloužili Ronovci, zejména Jindřich z Lipé[2] v letech 1305–1319, o jeho rozvoj pak Berkové z Dubé. O sto let později bylo opanováno husitským vojskem Jana Roháče z Dubé a postiženo ničivými požáry. O jeho další rozkvět se zasloužil založením kláštera a školy Albrecht z Valdštejna, později Kounicové. Po vzniku Československa se město stalo centrem národnostních nepokojů, místem srazu 25 000 nacistů v roce 1934. Novodobý vzhled a vývoj ovlivnila průmyslová výroba a blízkost těžby uranu, ve městě vznikla řada velkých panelových sídlišť. Centrum města bylo zachováno a vyhlášeno městskou památkovou zónou.
Doksy
(něm. Hirschberg nebo Bad Hirschberg) jsou město v jižní části okresu Česká Lípa, v Libereckém kraji. Jde o jedno z nejznámějších a nejvyhledávanějších rekreačních středisek v České republice, zejména v letních měsících. Leží na břehu Máchova jezera u silničního tahu I/38 mezi Mladou Boleslaví a Českou Lípou a železniční tratě 080. Město se skládá z osmi částí, které leží na dvou nesousedících územích. První z nich tvoří části Doksy, Břehyně, Kruh, Obora, Staré Splavy, Zbyny a Žďár. Druhou pak Vojetín.
Máchovo jezero též zvané Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník (německy Großteich nebo Hirschberger Großteich) je největší rybník v Libereckém kraji a osmý největší v České republice. Dosahuje hloubky až 12 metrů. Jde o třetí největší český rybník, který leží jinde než v Jihočeském kraji. Byl založen v 14. století. Rozkládá se v nadmořské výšce 266 m, má rozlohu 284 ha. V dnešní době je využíván hlavně pro rekreaci.
Bezděz
(něm. Bösig) je zřícenina hradu v okrese Česká Lípa. Nachází se na kopci Velký Bezděz (603,5 m) v Dokeské pahorkatině, nad vsí Bezděz, v blízkosti Máchova jezera, 6 km jihovýchodně od města Doksy.[1] Jedná se o hrad s obvodovou zástavbou (aplikace na úzké staveniště). Hrad byl poprvé zmíněn roku 1264 za vlády Přemysla Otakara II. Hrad je majetkem státu a jeho správou je pověřen Národní památkový ústav, je přístupný veřejnosti.
Litoměřice
(německy Leitmeritz) jsou okresní město na soutoku Labe a Ohře v severních Čechách (Ústecký kraj). Celková rozloha města činí celkem 17,99 km², ve městě žije bezmála 25 tisíc obyvatel, ovšem spolu se sousedními městy Terezín, Bohušovice nad Ohří a Lovosice, které na Litoměřice téměř navazují, tvoří aglomeraci se skoro 40 tisíci obyvateli. Královským městem se staly v rozmezí let 1219 a 1228. Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí. Ve městě sídlí biskupství litoměřické diecéze.
Děčín - zámek, muzeum, ZOO
Děčín
(německy Tetschen-Bodenbach) je okresní město v Ústeckém kraji na soutoku řek Labe a Ploučnice. Od 1. července 2006 je statutárním městem. Zaujímá rozlohu 118,04 km² a v roce 2011 zde žilo přes 50 tisíc obyvatel. Okres Děčín má celkovou rozlohu 909 km² a žije v něm cca 135,5 tis. obyvatel. Je významným říčním přístavem, důležitou železniční křižovatkou a leží na křižovatce několika významných silničních tahů.
Dnešní Děčín sestává ze dvou původně samostatných měst, Děčína (na pravém břehu Labe, dříve též německy Tetschen) spolu se Starým městem a Podmokel (na levém břehu, německy Bodenbach), která byla sloučena roku 1942 do jednoho města s německým názvem Tetschen-Bodenbach. Od 1947 má město krátký český název Děčín.
Město Děčín používá původní znak královského města – tím je v červeném poli Český dvouocasý lev s korunkou, držící parmu.
Zámek Děčín
je hrad přestavěný na zámek v Děčíně na pískovcové skále na pravém břehu Labe nad soutokem Labe a Ploučnice. Je chráněn jako kulturní památka České republiky
Zoo Děčín
je zoologická zahrada nacházející se na okraji města Děčín v severozápadní části města Podmokly a svou rozlohou se řadí k menším zoologickým zahradám v České republice. Rozkládá se na vrchu Pastýřská stěna, obklopena městským lesoparkem. Oddělenou expozicí děčínské zoo jsou Rajské ostrovy nacházející se nedaleko zoo, cca 700 metrů od zoo v centru města.
Národní park České Švýcarsko – Jetřichovice, Hřensko (Pravčická brána, Divoká a Tichá soutězka – přeprava na pramicích)
Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků v Česku. Byl vyhlášen v roce 2000, hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary a na ně vázaný biotop. Mohutné skalní věže, brány, stěny, rokle, města a bludiště vznikly v důsledku erozí křídových mořských sedimentů, které byly vyzdviženy na povrch v období čtvrtohor v důsledku alpinského vrásnění. Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo.
České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko. Rozloha parku činí 79,23 km². Oblast náleží ke geomorfologickému celku Děčínské vrchoviny, která je součástí Krušnohorské hornatiny. Z jižní a západní strany park obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, z východní strany k němu přiléhá Chráněná krajinná oblast Lužické hory. V parku se nachází jediná vesnice, a to Mezná patřící k obci Hřensko, dále zřícenina vodního mlýna a několika skalních hrádků (např. Falkenštejn, Šaunštejn).
Lesy pokrývají 97 % území. Původně dominantní buk lesní byl vytlačen dnes silně převažujícím smrkem ztepilým. Bylinné patro zde není příliš druhově rozmanité, zato v patru mechovém se vyskytují stovky druhů mechů a lišejníků. Kdysi známou rostlinou parku byl blánatec kentský, už se však v parku nevyskytuje, stejně jako řada živočichů typu los evropský či kočka divoká. V Českém Švýcarsku hnízdí desítky druhů ptáků, za všechny lze jmenovat čápa černého nebo sokola stěhovavého, jehož zdejší populace je největší ve střední Evropě.
Přátelské prostředí, dobrá kuchyně, možnost krásných výletů po okolí - Křížová hora, Jedlová hora s rozhlednou a lyžařským areálem a hrad Tolštejn.