Benešov (město)
Příjemné město Benešov nachází své historické počátky v 11. století u Benediktova (Benešova) dvorce na skalnatém ostrohu.
Z „poddvoří“,nebo chcete-li z původní osady pod dvorcem, se postupem času díky výhodné geografické poloze stalo místo, kde se setkávali obchodníci z různých konců země a postupně vzniklo městečko.
Z doby zhruba o tři sta let později (tedy ze14. století) se do dnešních dnů dochovaly zbytky minoritského kláštera. Svou elegantní mohutností nás překvapí torzo presbytáře s okny, kružbami a opěrnými pilíři. Klášter byl spolu s městem vypálen za husitských válek. Příznivějšího osudu se dočkal kostel sv. Mikuláše, původně raně gotická stavba, kterou můžeme dodnes obdivovat i s její žebrovou klenbou a štukovou výzdobou na přední stěně. Vedle stojí samostatná zvonice. Dalším benešovským svatostánkem je kostel sv. Anny s půdorysem řeckého kříže. V 17. století vznikla v Benešově barokní čtyřkřídlová budova piaristické školy a koleje, jež byla ve své době kulturním a vzdělanostním centrem širokého okolí. Při prohlídce města bychom neměli vynechat židovské hřbitovy. Starý židovský hřbitov obsahuje několik náhrobků ze 17. a 18. století, ale i na novém hřbitově najdeme zajímavé náhrobky, takzvané stély, které sem byly ze starého hřbitova převezeny. Jedná se o kamenné desky zasazené přímo do země. Mají pouze hebrejské nápisy, zatímco na většině ostatních náhrobcích jsou nápisy v hebrejštině i češtině. V bývalé modlitebně můžeme navštívit malé muzeum vypovídající o někdejších benešovských Židech.
V Benešově můžeme navštívit také Muzeum umění. Sídlí v budově z počátku 20. století, původní hospodářské záložně. Shlédnout můžeme expozice české malby, grafiky, plastiky, designu a fotografie minulého století.
K zajímavým objektům patří například také budova polikliniky s alegorickými sochami Práce a Lékařství, novorenesanční gymnázium, naproti němu dům čp. 739, kde zemřel Josef Suk, či budova pivovaru, vzniklá rozsáhlou přestavbou v roce 1897.
Sázava (město)
Město Sázava leží v srdci malebného povodí stejnojmenné řeky, která spolu s proslulým klášterem a okolními lesy tvoří dominantu města a zároveň jedny z nejnádhernějších scenérií v širokém regionu. Je rájem pro milovníky přírody, rybaření, vodáctví, pěších i cyklistických výletů a historie.
Dějiny města se píší už více než šest set let. K objektům hodným turistického zájmu patří například kostel sv. Martina, sloužící dnes jako koncertní a výstavní síň, opomenout bychom neměli náměstí Voskovce a Wericha s pamětní deskou od akademického sochaře Laca Sorokáče či Sbor opata Prokopa, zajímavou funkcionalisticko-konstruktivistickou stavbu z přelomu 30. a 40. let minulého století. Za zmínku jistě stojí i idylická chalupa u Čertovy brázdy, vybudovaná koncem 19. století jako typicky česká chalupa se selským nábytkem. Světově známé jsou sázavské Sklárny Kavalier s prodejnou skla. Součástí moderního závodu je dodnes památka na jeho začátky – hutě Josef a František z let 1902 a 1882. Místo nejstarší hutě založené v roce 1837 Františkem Kavalírem označuje vztyčený balvan. Nejcennější historickou památkou města je slavný Sázavský klášter. Jeho expozice umístěná v bývalém konventu a nazvaná Staroslověnská Sázava seznamuje návštěvníky s dějinami našeho státu od dob Velké Moravy. Příchozím se nabízí pozvání do dávných věků i prostřednictvím prohlídky dalších klášterních prostor, jako je kapitulní síň se vzácnými nástěnnými malbami či klášterní kostel. Klášter založil jako řádový benediktinský dům ještě před polovinou 11. století poustevník Prokop, později svatořečený, který je nejslavnější osobností Sázavy. Váže se k němu řada legend, jako třeba o jeho orání se zapřaženým čertem, s nímž vyoral známou Čertovu brázdu. Dodnes se v Sázavě vždy v neděli po 4. červenci koná Svatoprokopská pouť.
Takřka v centru Sázavy vzniká krajinářský park Havránka. Město má několik památných stromů, jako třeba více než dvousetleté stromořadí lip srdčitých a širokolistých, letitý dub letní nebo buky s více než dvěstěpadesátiletou historií. V okolí se vyskytuje řada chráněných druhů rostlin, jimž se daří na lesních loukách či skalách. Jsou to například jalovec pravý, bělozářka větévková, sněženka podskalník či tařice skalní. Z chráněných živočichů se zde vyskytuje slepýš křehký.
Kdo se vydá do blízkého okolí Sázavy, ať už na kole po vytyčených cyklostezkách a cyklotrasách či pěšky „na vlastní pěst“ nebo po turistických trasách, může navštívit řadu míst spojených se svatoprokopskou legendou zasazených do romantické posázavské přírody. Na Svatoprokopskou stezku se vypravíme přímo ze Sázavského kláštera, z kostela sv. Prokopa, kde si můžeme prohlédnout takzvaný zázračný obraz. Je na něm vypodobněn sv. Prokop se zavřenýma očima, často je však prý otevíral a měnil výraz tváře. Hned asi kilometr od kláštera budeme míjet štíhlou sloupkovou kapličku a vedle ní pluh jako symbol vítězného boje sv. Prokopa se zlem. V lese o kousek výš bublá studánka, jež má prý zázračně léčivou vodu. Směrem k řece leží louka Votočnice, kde se prý sv. Prokop se zapřaženým čertem otočil. Potkáme i louku Trapilku. Na ní prý musel čert běhat pro zakutálené koule, když sv. Prokop hrával na nedaleké rovině kuželky. Potkáme další kapličku sv. Prokopa i studánku Rakovku, pojmenovanou podle raků v potoce, který z ní vyvěrá. Vedle stojí takzvané Prokopovo lože, tedy kámen s prohlubní, na kterém podle pověsti sv. Prokop odpočíval coby poutník krajem. Některé prameny tvrdí, že je to dokonce i jeho úmrtní lože. Kdo na kameni stráví noc, zbaví se prý bolesti zad. Nedalekou studánku Habrovku vytvořil sv. Prokop tak, že habrovou holí odkryl pramen vody, aby utišil žízeň. Poblíž Křešického potoka je další Prokopův kámen, na němž odpočíval a dokonce v něm i vytlačil otisk svého těla. Kámen nese stopy, jako by na něm kdosi prstem nakreslil kříž.
Zhruba dva kilometry od města můžeme zavítat do Národní přírodní rezervace Ve Studeném. Na rozloze téměř 42 hektarů se tu rozprostírají zachovalé lesy, převážně bučiny, místy i jedle, javory, kleny či lípy. Mykologové tu popsali přes 190 druhů hub, hojně se zde vyskytují měkkýši. Rezervaci se přezdívá poslední prales Posázaví, k jeho ochraně je ustanoven pohyb turistů jen po značených cestách.
Do okolí Sázavy můžeme vyrazit například po červené turistické stezce, jež je součástí Posázavské stezky. Zavede nás od Chocerad, přes Talmberk, Rataje nad Sázavou a údolní svah Na Stříbrné do Českého Šternberka. Modrá nás dovede do Šternberka přes Bělokozly a Čeřenice. Zelená přichází směrem od Kouřimi a zčásti kopíruje Čertovu brázdu a směřuje na Divišov. Žlutá stezka nás provede po Sázavském okruhu.
Blaník (CHKO)
Konstatovat o Podblanicku strohá fakta, že se jeho chráněná krajinná oblast rozprostírá na více než 40 čtverečních kilometrech a zahrnuje přes dvě desítky památných stromů, by bylo stejné, jako říct o Praze, že je tam Národní divadlo a Václavské náměstí. Jistěže ano, ale je to jen zlomek všeho, co lze v těchto místech vidět a ba dokonce i popsat, protože na Podblanicku si může každý najít svůj kousek země, který je blízký právě jeho duši.
Řeka Blanice vytvořila ve zdejší kopcovité lesnaté krajině, jíž vévodí Velký Blaník, bezpočet romantických zákoutí s typickým koloritem vesnických statků, lidových chalup, kostelíků, zvoniček, božích muk a kapliček. Jmenujme například lidovou architekturu v Hrajovicích, Krasovicích, Býkovicích, Načeradci či Louňovicích pod Blaníkem. Odborníci v chráněné oblasti nalezli přes 160 druhů chráněných rostlin a živočichů.
Okolím Velkého Blaníku nás provede zbrusu nová naučná stezka (otevřená koncem července 2007). Míří od Louňovic ke Kondraci, která je aktuálním nositelem titulu Vesnice Středočeského kraje a od hejtmana Petra Bendla při této příležitosti dostala Zlatou stuhu. Naučná stezka měří čtyři kilometry a má 14 „dospěláckých“ zastavení a dalších 17 pro děti. Nejprve nás dovede k rozhledně na Velkém Blaníku. Ta zde stojí od roku 1941, měří 30 metrů a coby dřevěná věž nahradila původní z roku 1895. Za dobré viditelnosti dohlédnete až do Prahy. Na dalších zastaveních se poutníci seznámí s pověstí o Blanických rytířích, dozvědí se více o lesích a rostlinách i třeba houbách na Blaníku a jeho historii, o vzácných živočiších, kteří zde žijí, uvidí kopii základního kamene Národního divadla, který z Blaníku pochází, a mohou si prohlédnout i geologickou expozici s více než dvaceti vzorky hornin, na nichž lze pozorovat i jejich strukturu.
Děti si zde hravou formou mohou zkusit určit stromy či ptáky, porovnat si svoje skokanské dovednosti se zvířecími, změřit průtok vody studánkou nebo si vyzkoušet hraní na dřevo, takzvaný dendrofon. Průvodcem malým i velkým je po naučné stezce samozřejmě postava jednoho z Blanických rytířů. Stezka není okružní, ale cestu zpět si lze zkrátit mimo vrchol Velkého Blaníku. Zdatnější pěšáci se mohou vydat Podblanickem na delší pouť například po červené či zelené turistické značce. Ani jedna samozřejmě nemíjí Velký Blaník. Zde je možnost občerstvení a nákupu upomínkových předmětů.
Opomenout bychom při procházkách Podblanickem neměli ani „mladšího brášku“, tedy Malý Blaník se zříceninou kaple, podívat se můžeme také k Býkovickým rybníkům s bohatým výskytem obojživelníků a zdejších dravých ptáků. I tudy vede zhruba pětikilometrová naučná stezka, která návštěvníky seznamuje s rostlinstvem a živočišstvem oblasti, péčí o přírodu a nabídne i panorama krajiny s vyznačením zajímavých míst hodných návštěvy. Stezka začíná i končí na parkovišti u Louňovic pod Blaníkem.
