Miestna časť obce Štrba při nejvýše položené rychlíkové stanici na Slovensku, 4 km na sever od obce Štrba.
Svou historii začala psát v r.1880. Zpočátku se obyvatelé Tatranské Štrby soustředili v okolí železniční stanice, sídliště se svými 11 bytovými domy, občanským vybavením a hotely se dobudovali v 70 a 80-tých letech, což mělo úzký souvislost s jednajícími se Mistrovstvím světa v klasických lyžařských disciplínách v roce 1970.
e významným východiskem do západní části Vysokých Tater. Nachází se zde "zubačka" - ozubnicová železnice na Štrbské Pleso. V současnosti má Tatranská Štrba 1400 obyvatel.
Rysy (2499 a 2503 m)
Těžká, ale asi nejpopulárnější túra hlavně kvůli nádhernému výhledu z vrcholu. Cesta je poměrně pohodlná, úsek nad Žabími plesy zajištěný řetězy však bývá problematický vzhledem k velkému množství turistů procházejících v obou směrech. Zvýšenou pozornost vyžaduje přechod sněhového pole nad Chatou pod Rysmi.
Kriváň (2494 m)
Těžká túra, která patří k nezapomenutelným zážitkům. Nejnáročnější úsek je pod Daxnerovým sedlem a pod vrcholem.
Ostrá, Krátka a Kriváň z Furkotského štítu
Za východiště slouží nejčastěji Tri studničky u bývalé Chaty kpt. Rašu (také Važecká chata). Odtud postupujeme nejprve lesem, už od začátku poměrně prudce stoupáme. Asi po hodině cesty se dostaneme k odbočce (označena informační tabulkou) na místo, kde stával v době Slovenského národního povstání partyzánský bunkr. Odbočení i s návratem zpět na chodník zabere jen pár minut. Pokračujeme ve stoupání, přejdeme malou loučku, cesta se pak ještě klikatí lesem, ale ten zanedlouho začíná řídnout a přicházíme na hranici lesa a kosodřeviny na Grúnik.
V kosodřevině stoupáme několika dalšími serpentinami. Dostáváme se do impozantního Krivánskeho žľabu, cesta vede pod hřebínkem Priehyba, protější svah žlabu tvoří Pavlov chrbát a v něm ležící Malý Kriváň (2334 m). Na rozcestí pod Malým Kriváňom zelená značka končí a napojuje se na modrou, vedoucí od Jamského plesa. Nejprve vystoupíme na Malý Kriváň a teprve potom se dostáváme do Daxnerova sedla mezi Malým Kriváněm a Kriváněm. Odsud je vidět nádherně zbarvené Krivánske Zelené pleso (2012 m), výhled je i na některé vrcholy. Stačí nám pak už jen překonat několik desítek závěrečných metrů a můžeme se potěšit kruhovým rozhledem z vrcholu Kriváně na nejvyšší tatranské "končiary".
Kriváň je nejzápadnější vrchol Vysokých Tater, a tak všechny ostatní leží na východ od nás. Zleva vidíme např. hřeben Hrubé, Kôprovský štít (2363 m), Mengusovské štíty, Jahňací (2229 m) a Kolový štít (2418 m), Ľadové štíty, Vysokou (2547 m), Lomnický štít (2633 m), Zadný Gerlach, Gerlachovský štít (2654 m) a Končistou (2537 m). Na jihu zase můžeme spatřit téměř celý hřeben Nízkých Tater, na západě Západné Tatry, kde dominuje Bystrá (2248 m) a na severozápadě Červené vrchy.
Na zpáteční cestě se opět přes Daxnerovo sedlo a Malý Kriváň dostaneme na rozcestí zelené a modré značky. Po modré scházíme úbočím Malého Kriváně širokým kamenným chodníkem. Tato cesta je poměrně jednotvárná, a proto je vhodná spíše pro rychlý sestup; přes hodinu vede otevřenou krajinou a až v nadmořské výšce okolo 1600 metrů se vnoří do kleče, kterou rychle vystřídá les. Zanedlouho vyjdeme na Tatranskou magistrálu u Jamského plesa. Toto nevelké, ale příjemně vyhlížející jezírko mezi smrky, limbami a klečí, nabízí příležitost k odpočinku.
Odtud magistrála vede mírně z kopce zpět na Tri studničky nebo můžeme sejít na Štrbské Pleso.
Vodopád Skok (1730 m)
Velice příjemná, nenáročná túra, s převýšením necelých 400 metrů. Terén pozvolně stoupá, žádná strmá či jinak nebezpečná místa. Nepříjemný může být hodně zmrzlý sníh a především led na cestě.
Popis
Nejprve se obchází Štrbské pleso po žluté značce k rozcestí s magistrálou, pak cesta odbočí doleva a pokračuje asi deset minut mezi hotely sportovního Areálu snow. Na levé straně dominují skokanské můstky, vedle nich pak lyžařské vleky a lanovka na Chatu pod Soliskom (1840 m). Poté nás mírně stoupající a pohodlná cesta vede nejprve lesem Mlynické doliny, pak kosodřevinou s hojnou příměsí tatranských limb. Před námi dolině vévodí Štrbský štít.
Téměř u cíle této túry se dostáváme až za pásmo kosodřeviny a docházíme k zamrznutému vodopádu Skok, který se po roztání sněhu řítí z vysokého skalního prahu do spodního patra doliny. V letním období značka vede na Bystrou lávku.
Ostrý Roháč (2088 m) a Plačlivé (2125 m)
Poněkud náročnější túra, srovnatelná s túrami ve Vysokých Tatrách, dohromady nastoupáme kolem 1400 výškových metrů. Celá hřebenová pasáž je velice exponovaná a zajištěná řetězy.
Popis
Od autobusové zastávky a parkoviště u Zverovky či u hotelu Osobitá nebo z placeného parkoviště jdeme hodinu a půl po asfaltové cestě Roháčskou dolinou. Můžeme si zatím všímat lavinových drah, které zasahují zleva až k silnici, anebo se necháme navnadit panoramatem hřebene Roháčů vpravo a před námi.
U bufetu na místě vyhořelé Ťatliakovy chaty a stejnojmenného ledovcového jezera končí červená značka, zeleně značený chodník odbočuje prudce doleva. V serpentinách se za necelé tři čtvrtě hodiny vyšplháme do kosodřeviny a chvíli poté staneme v sedle Zábrať (Zabratowa Przełęcz), odkud získáme první výhled. Další stoupání na Rákoň (Rakoń) je ještě docela pohodlné. Na tomto vrcholu se dostáváme na hřeben tvořící státní hranici Slovenska a Polska. Po ní pak jdeme ještě asi čtvrthodinu téměř po rovině. Pak idylka skončí a začíná opravdový "krpál" na vrchol Volovce (Wołowiec). Po cestě se nám nabízí pohled na malebné Roháčske plesá.
V Jamníckem sedle (Jamnicka Przełęcz), kam sestoupíme z masivu Volovce, vidíme pod sebou Jamnícke plesá a cestu kolem nich do Jamnícke doliny. My však zůstaneme na hlavním hřebeni a začneme opět stoupat k vrcholu Ostrého Roháče. Cesta se klikatí sutí, mezi kameny a skalkami, těsně pod vrcholem už musíme skalnatý terén překonávat zvlášť opatrně. Naštěstí zde nalezneme oporu v podobě řetězů, které byly koncem sezóny 2009 nově doplněny v celém problémovém úseku. Na žulovém dvouvrcholu není vhodné delší zdržování, a tak se vydáme přes další řetěz po skalnatém hřebínku dolů a směrem na Plačlivé. Tento úsek, značený na hodinu cesty, je sice možné překonat i za kratší dobu, ale hodně záleží na množství turistů. Při velkém návalu na řetězech a úzkém chodníku zdaleka ani hodina nemusí stačit. Výstup na Plačlivé už tak exponovaný není, nejprve trochu traverzujeme jeho jihovýchodní stěnu, až se dostaneme k pohodlnější cestě, stoupající ze Žiarskeho sedla na vrchol a po ní nejvyššího bodu dnešní túry dosáhneme už snadno. Po vychutnání pohledu na sever do Roháčské doliny, k západu na Tri Kopy, Baníkov a Príslop, na jih k vrcholu Barance i na východ přes Otrhance a Bystrou k Vysokým Tatrám, je čas myslet na sestup.
Zpáteční cesta zahrnuje nejprve exponovaný úsek hřebene zvaný Nohavica, který nás přivede do Smutného sedla. Tento úsek není sice tak obtížný jako vrcholová část Ostrého Roháče, ale nepodceňujme jej, zejména za zhoršené viditelnosti. Na Nohavici se bohužel stále více "podepisují" turisté stavěním desítek či stovek mužíků. Ze Smutného sedla pak už jen klesáme do Smutné doliny. V kosodřevině se připojíme na naučný chodník Roháčske plesá a ten nás dovede opět k Ťatliakovu jazeru. Už známá cesta po asfaltu dolů na Zverovku nás přivede zpět.
Hincove plesá (1945 m)
Veľké Hincovo pleso | Hińczowe stawy | Wielki Staw Hińczowy
Poměrně lehká túra, bez technických obtíží. Vhodná pro ty, kteří nechtějí stoupat na sedla a vrcholy, přesto by si rádi vychutnali vysokohorské prostředí. Krásné pohledy do okolních dolin a na tatranské štíty.
Popis
Zpočátku trasa shodná s výstupem na Rysy (2503 m). Ze Štrbského Plesa (autobusová stanice, nádraží, parkoviště) po magistrále nebo ze stanice TEŽ Popradské pleso po asfaltové silničce, dojdeme na Popradské pleso (1494 m). Malou odbočku (2 min z rozcestí) si můžeme udělat k Chatě pri Popradskom plese (1500 m), kde je příležitost k občerstvení.
Od jezera, které leží pod svahem Ostrvy (1979 m) vyrazíme po modré do Mengusovské doliny až na rozcestí za vodopádem. Po levé straně máme hřeben Bášt s výrazným vrcholem Satan (2421 m), na jehož úbočí jsou hluboké lavinové žlaby. Pokračujeme stále po modré značce vzhůru Mengusovskou dolinou. Napravo nás uchvátí krásné pohledy na Rysy, Ťažký štít (2500 m) a Kôpky. Asi po půlhodině několika serpentinami vystoupáme do Hincovy kotliny.
Napravo od cesty se nad plochým dnem kotliny zdvihá Mengusovský Volovec (2227 m). Před námi leží několik miniaturních jezírek (nazývají se souhrnně Hincove oká), mezi nimi se v souvislém keříčkovitém porostu občas objevuje či ztrácí koryto Hincova potoka. Při pohledu zpět se vedle Ťažkého štítu vynořuje Vysoká (2547 m) a za Kôpkami i Tupá (2284 m) a Ostrva s populárním sedlem. Nejvýraznější dominantou této části doliny je však hřeben Megusovských štítů, Čubriny (2370 m) a Kôprovského štítu (2363 m), pod nimiž leží v nadmořské výšce 1944,8 m Veľké Hincovo pleso. Modrá značka vede kousek po jeho břehu a v místě, kde se odkloňuje a stoupá do Vyšného Kôprovského sedla (2180 m), je pěkný pohled nalevo na sousedící Malé Hincovo pleso (1921 m). Zdatnější turisté mohou pokračovat do sedla a vystoupit na Kôprovský štít.
Návrat je možný stejnou cestou, nebo lze túru výrazně prodloužit přes Vyšné Kôprovské sedlo a sestoupit Hlinskou a Kôprovou dolinou na Tri studničky nebo Podbanské.
Trasa
Štrbské pleso (1346 m) - po turistická značka pod Triganom (0:45) - Popradské pleso (1500 m) (0:35) - po turistická značka rozc. v Mengusovské dolině (cca 1620 m) (0:35) - Veľké Hincovo pleso (1945 m) (0:40) - a zpět (2:05).
Celkem 4:40.
