Naše camperská smečka opět neobseděla doma a na jarní prázdniny vyrazila na cesty. Tentokrát směr Polsko a Čechy. Na cestu vyrazilo pět skalních posádek aut s krycími názvy Behaj, Garzonka, Šumák, Majo a náš Maco. Celá trasa měla 850 km a ujeli jsme ji za sedm dní. Vyrazili jsme v neděli kolem čtvrté a cílem bylo termální koupaliště ve Vrbově na východě Slovenska pod Tatrami. Je to podle doporučení velmi příjemné koupaliště za rozumné ceny. Podle recenzí proto, že jsem se tam nedostal.
1.den: ujeto 126 km
Dcera Elizabet měla soplík a kašel, takže jsme ostatní počkali na parkovišti před koupalištěm a čas jsme strávili hraním Double. Děti se patřičně vyřádili a následně jsme se přesunuli na známé místo u Vyšných Ružbach. V minulosti ho navštívil Majo i Šumák, šli jsme tedy na jistotu neboť už byla tma. Místo super, ale venku zima jako v Rusku a foukal nepříjemný vítr. Zalehli jsme tedy do vytopených aut. Tedy až na posádku Šumáku. Topení odmítalo poslušnost. Hmmm, příštích sedm nocí se bude vrčet motorem. 
2.den: ujeto 241 km
Ráno po probuzení jsme si vyhlédli velmi pěkné místo, kde jsme prospali a div se svět, vyrazili jsme na cestu před svačinou. Posádka Behaja byla poprvé nasnídaná dříve než my 
. Nevím, co se stalo. Venku všude námraza a v noci bylo -10 stupnů. Čekal nás přesun přes zasněžené cesty do Zakamenného. Tady jsme si prošli labyrint z ledu a následně se zahřáli u papoušků. Děti se zde šli zbláznit radostí. Spát jsme chtěli u termálů Gorky Potok, ale na místě, které jsme měli vyhlédnuto, vzniká nový kemp a ceny jsou zde jako v Itálii. Noc za auto 30.- €. Termály jsme absolvovali den předtím, takže jsme hledali místo po cestě až ke solnému dolu Wieliczka, který byl dalším cílem. Celou cestou se nám nic nepodařilo najít. Dorazili jsme až ke dolu, ale na místních parkovištích jsme nechtěli rozkládat oheň a bez něj se venku nedalo vydržet. Běhej nakonec našel nějakou boční cestu a tam jsme celý zablácený prospali a v noci ještě opekli nad ohněm špekačky.
3.den: ujeto 63 km
Po snídani jsme vyrazili na prohlídku dolu, kde byl naposledy Leonard ještě v bříšku a asi ho to zaujalo neboť pět dní nato se narodil. Tentokrát si to prohlédli i s Elizabetem živě. Solný důl je krásný a určitě stojí za opakovanou návštěvu. Po prohlídce jsme se přesunuli do Krakova. Zde jsme zaparkovali pod hradem Wawel v podzemních garážích a prohlédli jsme si historické centrum. Elizabet naháněla holuby, projeli jsme tržnici a následně jsme se šli trochu zahřát do zábavného centra kousek od náměstí. Jsou zde zrcadlové labyrinty, zrcadlová místnost, která vám pokroutí smysly a virtuální realita ze které se pozvracíte. Tedy alespoň já jsem se brzy pozvracel 
. Děti si to každopádně užily. Přespat jsme chtěli v parku u jezera, ale byl zde zákaz vjezdu. Přes park4night jsme našli stellplatz u nedalekého jezera v Budzině. Vjezd prověřil naše offroad schopnosti, ale místo to bylo hezké. Děti si večer prohlížely jasnou noční oblohu a dospělí si v garsonce dali drink. 
4. den: ujeto 63 km
Ráno nás probudilo sluníčko a při procházce kolem jezera jsme podle ohlodaných stromů zjistili, že je to asi ráj bobrů. Nejbližší zastávka byl hrad Terczin. Škoda, že byl uzavřen. Děti si odlovili kešku a hrad jsme si obešli dokola. Je velmi pěkně zrekonstruován. Přespat jsme chtěli u kamenolomu Wydra u Javorzny. Je zde potápěčská základna s polygonem, ale bohužel ještě není sezóna a je uzavřena. Domácí nám řekl, že zde nemá přes noc strážníka a nemůžeme zde zůstat, neboť kdyby se něco stalo, bylo by to na jejich zodpovědnost. Doporučil nám nedaleký kemp. Po zavolání nám vysvětlili, že to ještě není kemp, ale že tam můžeme přespat a použít i vyhřívané toalety. Zaparkovali jsme kousek od vody a dětských hřišť. Větší děti si zahráli basketbal a nejmenší se vyřádili na skluzavkách. Sluníčko příjemně hřálo. Starší kluci připravili pro děti hru, kde museli řešit hádanky, aby našli poklad, rozuměj sladkosti. Večer jsme si udělali pod lampou ohník a poseděli u něj. Co víc si přát zdarma. 
5. den: ujeto 116 km
Naši lední medvědi se ráno vykoupali ve studené vodě a pak jsme vyrazili do kamenolomu, kde jsme chtěli původně přespat. Majo se s námi musel rozloučit a vrátil se na Slovensko, což bylo Marcusovi velmi líto, ale vynahradíme si to na příštím výletě. Sluníčko krásně hřálo už druhý den a kamenolom se zatopenou lávkou byl nádherný. Hrálo to tady všemi barvami. Tobias si to asi chtěl natočit i zpod vody, protože mu vypadl telefon, který musel z ledové vody následně vybírat. Další zastávka na doporučení milých dam, které se ráno přistavily u našich aut, jsme ještě navštívili Geosferu. Je to geopark, kde se dočtete něco o tom, že v těchto místech bylo mořské dno a je zde zajímavá stěna z rákosu, která se využívala k těžbě soli. Svrchu se lila slaná voda a tím, že na slunci se voda odpařovala tak sůl tam zůstávala. Nic podobného jsem ještě neviděl, ale Adrian říkal, že na severu jsou mnohem větší podobné stěny. Byly zde i železné sochy ještěrů a celý areál je velmi pěkně vybudován. Ten den nás ještě čekala dávka kultury v obrovském muzeu v Katowicích. Moderní umění mně nic neříká, ale historické vyobrazení jak se vyvolávaly filmy nebo Mončiči mě vrátilo do mladých dob . Mišo z Behaje byl dohodnut na návštěvě u kamaráda Dominika a Magdy, které potkali v Řecku. Cestovatelská rodinka nás královsky pohostila a připravila také překvapení. Horkou káď na zahradě si užili nejprve děti a pak i dospělý. Přespali jsme u nich na dvoře a Jana konečně v noci nemusela vrčet kvůli topení. Půjčili jí elektrický ohřívač do auta. 
6. den: ujeto 96 km
Ráno skvělá snídaně od Dominika a start směrem Ostrava. Měli jsme tu nějaké neabsolvované atrakce z předešlé cesty, když si tu Elizabet zlomila nohu a museli jsme jít předčasně domů. Tentokrát jsme si prohlídku vysokopecního okruhu i s výstupem na věž ve Vítkovicích objednali předem a bylo to zajímavé. Na věži se nám i nohy třásly při pohledu v jaké jsme výšce na můstku. Přespali jsme v Landek parku, kde jsme měli naplánovanou prohlídku dolů na další den. Sezóna ještě nezačala, takže po komunikaci telefonem jsme mohli opět přespat zdarma. 
Večer povinně ohník a opékačka.
7. den: ujeto 210 km
V deset jsme byli nastoupeni na první prohlídku dolu a hlavně část o záchranářství byla moc zajímavá. Uvědomil jsem si, že jsem asi už dost starý, když se první oblek ve kterém jsem já začínal před třiceti lety potápět nachází už v muzeu 
. Děti si přelezly tréninkový polygon záchranářů a následná prohlídka dolu byla také něco nového. Po cestě k autům jsme se zastavili podívat stanici záchrany ohrožených veverek a Elizabet pištěla od štěstí při pohledu na Bílou princeznu. Rychlý oběd, rozloučení s Garzonkou, který vyrážel domů a zbývající tři auta přesun do Koprivnice na přehlídku nákladních aut Tatra. Je to úžasná expozice a při pohledu na auta Zigmunda a Hanzelku na titulní fotce mi skoro vyšla slza. Jsou to pro mě cestovatelské legendy stejně jako Tatra kolem světa, která je zde také vystavena. Prostě nádherná expozice, kterou lze srovnávat jen s návštěvou Ferrari v Maranele. Cesta odtud již vedla domů s krátkou zastávkou v Decathlone v Žilině.
Výlet to byl opět velmi výživný a jako vždy když se setká naše smečka, tak to byla zábava a zážitky pro děti i dospělé. Už se těšíme na další cestu.. 
Další články a cestopisy od Nora zde
Komentáře
Přidat komentář