TOPlist

Za krajany do rumunského Banátu - Šumice

Rád píšeš o cestování, kempování, stanování, nebo máš spoustu zážitků z dovolené o které se chceš podělit? Tak pojď psát pro nás a vydělávej a to až 50% podíl z reklam u článků. Inkasovat můžeš i ty a to ne jednorázově, ale opakovně . Více info

 

AKTIVITYKULTURACESTOVÁNÍ & DOVOLENÁSPORTOVÁNÍOSTATNÍ
Akce a srazyPamátkyCestování s karavanemKam na vodu - vodáci

Videa

Tipy na výletyKulturaDovolená v EvropěRybaření

Vinařství

Kam na horyHrady a zámkyTipy na ubytováníCykloturistika

Restaurace a stravování

Pro dětiPříroda

Stanování

Sportovní aktivity

Rozhovory

 

Řeky, jezera, přehradyRecenze Campingového vybaveníHoubařeníSrandičky a vtipy
  Hodnocení ubytování 

Zábava

  Kempování na divoko Vybavení pro karavany

 

Jedinečná česká enkláva nedaleko srbských hranic pro mě byla vždy lákadlem. Touha poznat život na přelomu 19. a 20. století v supermoderním 21. století tvořila neodolatelný paradox. Co jsem od návštěvy očekávala? Především společnost, ve které jsou hodnoty jako víra, úcta k rodičům, ke starým lidem, k sobě navzájem a respekt k přírodě stále na prvním místě.

Naší první zastávkou byla Šumice, osada krčící se mezi majestátnými kopci Karpat. Mocní strážci malé české osady stále dávají najevo, kdo je tady pánem. Na první pohled romantická idylka lákající člověka se zde usadit. Před domy pobíhají slepice a psi, v zahradách místo grilu a zahradního posezení otepy sena. Úžasné ticho narušují jen naše hlasy a cvrlikot ptáků.

https://www.kempy-chaty.cz/sites/default/files/turistika/p1020943-min.jpg

Byla neděle. V případě našich krajanů den skutečně zaslouženého volna, kdy nemusí bojovat na polích s kamenitou a málo úrodnou půdou. Naši předkové sem šli s vidinou zisku úrodné půdy a lepšího života pro sebe a své děti. Věřili propagandě, že jdou kolonizovat úrodný kraj kolem Dunaje. Místo toho je zavedli do kopců a uprostřed lesa naporučili zbudovat osadu. Vesnice, ve které dnes stojíme, vznikla díky neskutečnému pocitu lidské sounáležitosti a touze postavit se nepříznivému osudu.

Celá vesnice byla na nedělní bohoslužbě. Víra je zde pevně zakotvena, bez ní by to v tomto kraji snad ani nešlo. Mezitím vyrážíme za vesnici podívat se na místní lesní hřbitov. Svým způsobem úžasné místo, které hodně vypovídá o zdejším životě. Máte pocit, že se procházíte po dávno zapomenutém místě. Mezi stromy na vás vykukují pomníčky obklopené nesečenou trávou. Podobně jsou na tom i samotné hroby, které pokrývá už lehce nažloutlý travnatý koberec. Občas je na něm položená umělá kytice. Zajímavé jsou i náhrobky. Na mnohých najdete fotografie zdejších obyvatel jen s vytesaným datem narození. Datum úmrtí chybí. To přibude, až i oni opustí tento svět.

Když se vracíme zpět do vesnice, je už po bohoslužbě. Míříme proto k domu rodiny Veverkových, kde bychom měli přenocovat. Boucháme na dveře jejich domu, ve kterém dříve byla místní pošta. Otevře nám shrbená vitální tetička, za kterou za chvíli vyjde i její syn. Vidí rádi našeho průvodce, s nímž se znají roky. Za chvíli se dají do řeči také s námi. Jsou to neskutečně milí a hodní lidé.

Měli bychom tuto noc přenocovat u nich na zahradě. Ale objevil se problém – není posečená tráva. Pro nás by se to mohlo zdát jako banalita, ale pro místní je seno důležité na zimu pro dobytek. Pokud by záleželo na paní Veverkové a jejím synovi, nebyl by to příliš velký problém. Ale konečné slovo má hlava rodiny, pan Veverka. U nás v Česku prakticky už vymizelý „úkaz“, aby se čtyřicetiletý syn ptal na svolení svého otce.

https://www.kempy-chaty.cz/sites/default/files/turistika/p1020947-min.jpg

Nocleh se nakonec podařilo domluvit. Rodině jsme přespání rádi zaplatili. Pro nás to bylo jen pár lei, ale pro ně malé jmění. I pan Veverka mezi nás nakonec zavítal. Už na první pohled jsme poznali, že ho trápí nějaký zdravotní problém. Nesměle se zeptal, jestli nemáme ibalgin. Tehdy mi došlo, jaké maličkosti mají v Banátu cenu zlata. Kde je vůbec nejbližší lékárna? Nebo ordinace lékaře?

Pomalu jdeme postavit stany do zahrady Veverkových. Plácek je trošku ve svahu, ale nevadí nám to. Vezmete pár nejdůležitějších věcí do baťůžku a vyrážíme na malý průzkum okolo vesnice. Nakonec nás kroky zavedly do nedalekého pravoslavného kláštera u osady Putna. I do samotné osady jsme se zašli podívat. Lákal nás sem zdejší „pohádkový“ mlýn, který patřil našim krajanům.

V Putně žijí vedle Čechů i Rumuni, ale soužití je bezproblémové. Cestou jsme se několikrát zapovídali. Byla přece neděle, před domy seděli místní v družných rozhovorech a pozorovali naši skupinku. Zašli jsme si do místního krámku na pivo a přisedli k místním. Zkrátka, příjemně strávený podvečer.

Po návratu zpět do Šumice nám řádně vyhládlo, takže další plán byl jasný – na řadě je večeře. Těstoviny s omáčkou na různé způsoby nikdy nezklamou. A když máte po ruce i nějaký kousek salámu, jídlo je téměř dokonalé.

Večer jsme strávily před domem Veverkových. Kousek od něj bylo malé posezení, kde jsme rozdělali oheň. Tahali jsme z našeho průvodce Vildy nejrůznější informace o Banátu a našich krajanech. Samozřejmě kolovala i nějaká ta pálenka.

https://www.kempy-chaty.cz/sites/default/files/turistika/p1020970-min.jpghttps://www.kempy-chaty.cz/sites/default/files/turistika/p1020966-min.jpg

Přibližně kolem deváté večer mezi nás přišel Ondra Landa, obyčejný mladý kluk z Moravy, který se rozhodl od základů změnit svůj život. Před pár lety se rozhodl přestěhovat do Banátu. Dnes žije s manželkou Fukiko a malou dcerkou nedaleko od Šumice, v domku postaveném někde uprostřed nekonečných luk. Jsou odkázání jen sami na sebe, veškeré potraviny si snaží vyrábět sami. I když začátky byly pro Ondru a jeho rodinu těžké, vypadá šťastně. O návratu zpět do Česka vůbec neuvažuje. Zlákala ho sem ta nekonečná svoboda a nezávislost, která přivádí ke stejným rozhodnutím i další lidi žijící v Česku. Už dlouho mě láká totéž. I když si velmi dobře uvědomuji, že tato svoboda je vykoupena těžkou dřinou, nekonečnou trpělivostí, velkou morální sílou a odhodláním nevzdávat se.

Po krásně stráveném večeru nás čekal další den přesun do další české vesnice – Svaté Heleny. Odjížděli jsme před polednem. Stihla jsem si před odjezdem ještě povyprávět s paní Veverkou. Mluvily jsme o České republice. Rozhovor se točil kolem oslav křesťanských svátků. Paní Veverkovou zajímalo, jak u nás slavíme Vánoce a Velikonoce. Narodila se už v Rumunsku a její rodiče pravděpodobně taky. Nemá odkud tyto informace vědět. Byla za ně moc vděčná. I já se od ní chtěla dozvědět více o životě v Šumici, ale k tomu už nedošlo. Tlačil nás čas a my museli vyrazit do Svaté Heleny. A o té třeba někdy příště..

 

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd> <font>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Tato otázka je pro ověření, zda jste opravdový návštěvník a ne automatizovaný spamový robot.
3 + 4 =
Vyřešte tento jednoduchý matematický příklad a vložte výsledek. Např. pro 1+3 vložte 4.


ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY