Když už mi pobyt v Janských Lázních po třech týdnech definitivně skončil, rozhodli jsme se na cestě domů podniknout ještě jeden výlet. Řekli jsme si, že se vrátíme do dětských let a navštívíme Babiččino údolí a zámek Ratibořice, tak jako před mnoha lety při školním výletě. Na parkovišti Babiččino údolí jsme nechali auto a vydali se k cíli naší cesty.
Můj pobyt v Janských Lázních se chýlil ke konci. Když jsem tam přijížděla, myslela jsem, že jde o docela velké město, ve kterém to určitě „žije“.
Před pár lety jsme se rozhodli strávit poslední den v roce u známých na Českolipsku v roubence, kterých v těchto místech není málo. Bylo nás celkem osm a pochopitelně nechyběla ani moje kamarádka Stacy, o které jsem se zmiňovala už v některých předešlých příspěvcích.
Blíží se Vánoce a mě napadá otázka, jaké by to asi bylo strávit je na cestách. Ale nějak si to ani neumím představit. Protože jsem typický staromilec, nikdy jsem v době vánočních svátků nikam nevyrazila. Mám Vánoce jednoduše spojené s domovem a rodinným kruhem. Možná je to hloupé, ale prostě je to tak. A myslím, že třeba nejsem sama, kdo to cítí podobně.
Jako další cíl polodenního výletu z Janských Lázní jsme si zvolili Černou horu. Protože jsme ještě měli v nohách kilometry ze sestupu ze Sněžky, rozhodli jsme se, že nám bude stačit, když pěšky zdoláme necelé dva kilometry z lázeňské kolonády k nástupnímu stanovišti Černohorského expresu. Tak se totiž jmenuje kabinková lanovka, která na vrchol Černé hory jezdí.
Stačilo ujet necelých čtyřicet kilometrů z Janských Lázní na jihozápad, abychom se dostali během dalšího volného odpoledne na parkoviště hradu Pecka. Ten je podle informací dostupných na jeho webových stránkách jediným interiérově zpřístupněným objektem středního Podkrkonoší a Krkonoš.
S návštěvou, která za mnou do Janských Lázní první víkend pobytu přijela, jsme se vypravili na Sněžku. Vypadalo to, že nám počasí přeje, necelých dvacet kilometrů k parkovišti v Peci pod Sněžkou jsme autem zvládli ani ne za půl hodiny. A to všechno za polojasného počasí. Sluníčko svítilo ještě ve chvíli, kdy jsme dorazili na dolní stanoviště lanovky.
Na začátku května 2017 jsem se ocitla v Janských Lázních. Na dlouhé tři týdny, během nichž jsem se měla doléčit. Trochu jsem měla z dlouhých tří týdnů strach, ale nakonec utekly jako voda. Také proto, že je na místě možné podnikat plno kratších či delších pěších i motoristických výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí.
Poté, co jsme opustili přeplněné Orlí hnízdo a Pravčickou bránu, jsme pokračovali směrem ke Hřensku. I když cesta vedla převážně z kopce a byla méně náročná než ta, kterou jsme už měli za sebou, dala nám přece jen trochu zabrat. Ale okolní příroda stejně stála za to.
Při našem prodlouženém letním cyklovíkendu v severních Čechách jsme si za cíl naší cesty vybrali České Švýcarsko. Na doporučení známých jsme si jako výchozí bod pro výlety vybrali Mezní Louku. Tedy přesněji řečeno místní kemp, který je vzdálený asi 5 kilometrů od Hřenska. Svou polohou je ideální pro návštěvu Pravčické brány i soutěsek.