Cesta po Sardinii začala v přístavu Santa Teresa kde jsme se přeplavili z Bonifacia na Korsice. Městečko vcelku hezké ale ničím výjimečné a na mapě nás zaujal výběžek poblíž s názvem Capo Tesla. Nehledě na to že se mi líbí práce Nikoly Tesly vypadalo to zajímavě. Když jsme dorazili na konec cesty tak nám toto místo vyrazilo dech.
Tato cesta měla původně začít autovlakem z Vídně do Livorna, ale na poslední chvíli nám oznámili že máme příliš vysoké auto i když jsme se asi měsíc předtím informovali jestli to nebude problém a nebyl ... co už.
Albánie nám na jaře velmi nevyšlo a v létě se nám narodila princezna Elizabet. Její druhý měsíc života jsme se rozhodli oslavit při můry, podle vzoru Leonard, který svou první cestu k moři absolvoval také ve dvou měsících. Při Leonardovi to bylo v pronajatém apartmánu, ale Elizabet čekalo spaní v autě. Je pravda, že jsme při Leonardovi ještě měli Mici, která nebyla tak komfortní jako Mercedes.
Ne každá cesta musí bezpodmínečně vést za hranice Československa. Naše země jsou krásné a určitě je tu co obdivovat. Náš malý Leonard měl devět měsíců a o měsíc jsme se s ním chystali na jeho první delší cestu v naší Mici. Chtěli jsme si nejprve otestovat jak to bude on snášet a my zvládat, takže jsme se vybrali na víkend po severních Čechách.
Ve vzdálenosti do 40km od Ružomberka najdete hned několik výborných lyžařských středisek. Začnu mým nejoblíbenějším a je jím Kubínska Hoľa. V tomto středisku najdete vše co zde má podle mě být. Středisko je rozděleno na spodní a vrchní část. Ve spodní části si přijdou na své začátečníci, děti nebo lidé co milují obrovské carvové oblouky.
Řecko miluji už od dob, kdy jsme ho ještě s mými sestrami a maminou procestovali na Škodě Rapid, která jako řekla moje sestra, neměla v zadu otvírák. Tehdy jsme prošli dokola celý Peloponés a do Patrasu, jsme šli lodí z Terstu. Spali jsme ve stanech a byl to jeden z mých prvních delších cestovatelských zážitků.
Řecko je moje oblíbená země. V minulosti jsem navštívil Korfu, Kréta a prošel autem od Patrasu až k Aténám, takže na tuto cestu jsem se těšil. Byly zde malé obavy, protože jsme brali i Leonarda. Nebyla to jeho první cesta, byl již ve dvou měsících v Chorvatsku, ale tam jsme bydleli v apartmánu. Nyní měl 10 měsíců a chystali jsme se na tři týdny spát v autě a měli jsme před sebou cca.3500km.
Naše cesta do Rumunska byla v podstatě první delší expedice kterou jsem absolvoval na dodávce s tím že jsme spali v autě. Byly dříve nějaké testovací jízdy po jižních Čechách, ale tam se jednalo o prodloužený víkend takže se to nedá srovnávat. Rumunsko mě vždy lákalo svou historií, přírodou a také draky s nimiž je úzce spojeno.
Devátý den (Essaouira - Safi: 130km) - převýšení směrem nahoru 1387m, směrem dolů 1314m - Safi město 3km: Do města Safi, jsme se vybrali po snídani, které jsme si poprvé připravili sami a šli jsme po pobřeží. Pobřeží Maroka je opravdu nezáživné a po všech těch úžasných obrazech, co jsme viděli ve vnitrozemí, to byla nuda.
Naše cesta začala standardně, plánováním podle map a cestopisů s tím, že tentokrát jsem musel zohlednit to, že domek nemáme s sebou a budeme si muset průběžně, zajišťovat střechu nad hlavou a stravu. Pro tyto případy využívám Booking.