Za měsíc se chystáme do Albánie a rozhodl jsem se trochu posílit naši bezpečnost. Jak jsem psal auto má dobře vymyšlené zabezpečení, ale opatrnosti není nikdy dost. Vylepšil jsem bezpečnost ve třech úrovních. Odstrašit zloděje, zkomplikovat mu krádež a být o všem upozorněn pokud nejsem v autě.
Jsem technofil a nestydím se za to. :-). Vždycky jsem měl rád multifunkční zařízení a smartphone je pro mě úžasný vynález i když telefonování je to poslední co mě na něm zajímá. Snažím se ho vytěžit na maximum a níže se pokusím popsat na co všechno mně slouží v souvislosti s cestováním.
Některé výlety jsme absolvovali letecky, ale ani tam jsme neseděli na jedném místě takže alespoň ve zkratce co stojí za zhlédnutí na Krétě. Ubytovaný jsme byli na severním pobřeží nedaleko hlavního města Heraklionu. Hotel slušný, ale nic z čeho by člověk sedl na zadek. Kupovali jsme to v last minute, a protože nám šlo o poznání ostrova tak bylo v podstatě jedno jak vypadá.
Jsem realista takže svět ve kterém žiji nevidím růžově ani černě. Každý cestovatel má trochu posunuté měřítko tolerance rizika, protože jinak by nemohl vyrážet na cesty do neznáma bez obav o klidný spánek. Neuvědomoval jsem si to pokud nezačaly naše cesty komentovat naši známí i neznámí. Prý zda se nebojíme spát někde prostřed lesa nebo na opuštěném místě.
Do Toskánska jsme se chystali už minulý rok, ale pracovní povinnosti posunuli náš odjezd až na konec září což už je velká pravděpodobnost, že si dovolenou užijete jen zpod deštníku. Přesunuli jsme to tedy na tento rok a dobře jsme udělali, protože se poprvé na naši cestu k nám přidalo i další auto, takže bylo veseleji a i Leonard měl kamarádů, který mu konečně rozuměli.
Pro velký úspěch poslední návštěvy Černé Hory jsme se rozhodli se sem vrátit tentokrát is Leonardem na Mercedesu Rozhodli jsme se podívat všechny pláže Černé hory. Vyrazili jsme směr Visoko v Bosně a Hercegovině protože jsme se chtěli podívat jako pokračují práce na největší pyramidě na světě. Pyramidě Slunce.
Cesta po Sardinii začala v přístavu Santa Teresa kde jsme se přeplavili z Bonifacia na Korsice. Městečko vcelku hezké ale ničím výjimečné a na mapě nás zaujal výběžek poblíž s názvem Capo Tesla. Nehledě na to že se mi líbí práce Nikoly Tesly vypadalo to zajímavě. Když jsme dorazili na konec cesty tak nám toto místo vyrazilo dech.
Tato cesta měla původně začít autovlakem z Vídně do Livorna, ale na poslední chvíli nám oznámili že máme příliš vysoké auto i když jsme se asi měsíc předtím informovali jestli to nebude problém a nebyl ... co už.
Albánie nám na jaře velmi nevyšlo a v létě se nám narodila princezna Elizabet. Její druhý měsíc života jsme se rozhodli oslavit při můry, podle vzoru Leonard, který svou první cestu k moři absolvoval také ve dvou měsících. Při Leonardovi to bylo v pronajatém apartmánu, ale Elizabet čekalo spaní v autě. Je pravda, že jsme při Leonardovi ještě měli Mici, která nebyla tak komfortní jako Mercedes.
Ne každá cesta musí bezpodmínečně vést za hranice Československa. Naše země jsou krásné a určitě je tu co obdivovat. Náš malý Leonard měl devět měsíců a o měsíc jsme se s ním chystali na jeho první delší cestu v naší Mici. Chtěli jsme si nejprve otestovat jak to bude on snášet a my zvládat, takže jsme se vybrali na víkend po severních Čechách.