Když se ráno rozednívalo, vzali jsme svoje kola a vyrazili směrem k Kempu Karolina. Vzduch byl čerstvý a cítil jsem, jak se každým šlápnutím do pedálů rozplývá včerejší stres. Krajina kolem mě ožívala, slunce pomalu vystupovalo nad obzor a vrhlo zlatavé světlo na lesy a louky, které jsem míjel. Cesta vedla převážně polními cestami, kde jsem potkával jen občasného běžce nebo brzy vstávajícího farmáře. Při pohledu na klidnou hladinu řeky, která se táhla podél cesty, jsem si uvědomil, že právě tyto chvíle ticha a pokoje jsou tím pravým dobrodružstvím. A když jsem konečně dorazil do kempu, cítil jsem se jako doma...
>> Celý článek - O kempu Karolina <<
Komentáře
Přidat komentář