Letní výzva - Jak holky na kole zdolaly přehradu Hracholusky

A je to tady. Druhý pokus o zdolání Hracholusek. Kromě mojí ženy se přidala i 12-letá dcera, která se vrátila předčasně z tábora. Navíc se připojil i kamarád David. V červenci počasí nepřálo a náš první pokus o "zdolání" Hracholusek vzal za své. O tom si můžete přečíst v článku zde: Bikeři na tripu, aneb kudy nejezděte. Teď to bude výzva jak pro ženu, tak i pro dceru, protože ani jedna ještě nikdy neujela 74 km. Navíc dcera byla naposled na kole asi před měsícem. Jak to dopadlo? Tak se na to koukněme..

První úsek byl dobrý na rozjezd. Ovšem tentokrát jsme objeli kritický úsek (viz předchozí článek), který jsme náležitě uctili touto fotkou..

Pokračujeme na sjezd, kterým jsem sral lidi na minulé vyjíždce. :) Zdá se, že si už zvykli...

Drsně se tváříc přicházejí i holky.. :)

Provedu je přes další stezku, ovšem do kopce, aby nevyšli z rytmu a jdeme na oběd...

Po obědě přesun k vodě, ochladit se...  :)

A David nám trochu zapózoval..

Po obědě a koupání se opět vydáváme na cestu. Po x kilometrech a občasného remcání dcery dorážíme k Pňovanskému mostu. Ten jsem rychle přeběhl jako smrad, protože pohled do strany mi problém nedělá, ale jak jsem kouknul pod sebe, tak se mi začali zamlžovat čočky..

Ovšem holky byly v pohodě. Fotku dělal David. Já už čučel na druhé straně s pocitem, že jsem smrti unikl o vlásek...

V kopcích nikdy nezastavuji, ale tu scenérii jsem prostě vyfotit musel..

Po dalších úmorných kopcích dorážíme k Butovskému vodopádu. Tak dáváme kratší pauzu.. To jsem využil a otevřel jsem si Semtex, páč když mám nízkou hladinu cukru, nejsem to já..

Dcera Kája zde vyjadřuje svůj názor na Covid situaci v Evropě.. je vidět, že je optimistka, páč se u toho i usmívá 

A ješte foto pirátů lesních stezek...

Na dalším úseku Misha předvedla jak se padá s grácií. Všimněte si toho mrňouse, který se na tom také baví...

Poslední úsek, který patří do kategorie "Enduro". Holky se nenechali zaskočit a kola dolu potahaly s ledovým klidem i přes propast, která na ně zývala z pravé strany..  Já to sjel s výjimkou cca 2 metrů , kde se mi  konstelace skal jaksi nezamlouvala.. 

Konečně dorážíme na půl cesty k lávce tesně před Stříbrem.. Odteď nás čeká lehčí terén a to: pouze samé kopce..

Zdolat ty kopečky, které tam na nás čekali není žádná sranda.  Ještě jednou připomínám, že Kája (12 let) nikdy nejela 74 km, letos byla na kole naposled před měsícem. Misha byla na tom podobně. Obě holky nejenže ty kopce dali a to po cca 36 km, ale dokonce je dali bez pauzy, tak to klobouk dolu. Za to si zasloužily pauzu na kofolu... Při té příležitosti jsem si od Dejva půjčil power banku. Ptám se: "Proč sis pořídil růžovou?" On na to: "To není růžová, to je T-Mobile.

Teď nás čekalo posledních cca 25 km po jednoduchém terénu s minimálním převýšením. Nicméně začal mě chytat hlaďák a už jsem to nevydržel, tak zastavujeme, otevírám konzervu a láduji se. Holky nechtěly. Konzerva byla velká, ale naštěstí šel kolem pastevec  s kozama a psem., který se jmenoval Tereza.. . tak takhle Tereza se mě "přisla zeptat", jestli dáme sváču spolu.. Samozřejmě, že jsem souhlasil..

Ukázalo se, že Tereza je trochu drzá.. Tak jsem ji slušně řekl ať se nechová jako pí*ča, což nakonec pochopila..

Po svačině s místním psem Tereza vyrážíme domů. Zde přikládám foto s kritickými body, pokud by jste tam chtěli jet s dětmi. Šipky označují delší kopce a kroužky sjezdy, kde doporučuji dětem kola snést. Jinak je celá trasa na pohodu a když si správně rozložíte síly, tak z toho může být prima rodinný výlet. Moje holky jsou toho důkazem..

!!! VŠEM BAJKERŮM ZDAR !!!