Na kole do kempu Karolina - Plzeň - Planá, 67 km

Start z Plzně

nasadil jsem přilbu, rukavice, vytáhl jsem elastáky az po pupek, zkontroloval jsem všechna světla, nastavil jsem mapu - trasu Plzeň - kemp Karolina a jedem. Nejprve se mi zdálo, že to bude pohodička, konec konců, stále jsem se motal na okraji Plzně, takže nebyl žádný problém. Pak jsem se dostal na silnici a ačkoliv mám silničák, tak mi nebylo všechno jedno. Kamiony, které se řítili s velkým hukotem zpoza mě, mě udržovali v neustálém napětí a ve střehu. Pokud jsem byl na hlavní silnici, tak jsem do toho dupal, co mi síly stačily, aby jsem se rychle dostal na nějakou boční cestičku. GPS mi ukazovalo, že za pár kilometrů dorazím do obce Kozolupy.

Odpočinek v Kozolupech

Zde jsem si našel nejbližší český obchod, kde mě přivítal Vietnamec. :). Dal jsem si svačinu, kávu a jednu zdravotní cigaretu. Však proč ne, vždyť trasa, to je samá rovina, tak jedno cígo mě nezabije. Bohužel jsem to začal brzy litovat, protože trasa rozhodně nebyla samá rovina.

Kozolupy - Stříbro

Tak tohle byl asi druhý nejhorší úsek. Na kamiony jsem si už zvykl. Trasa nekonečná. Podle mapy se mi zdálo, že Stříbro dosáhnu každou chvíli, ale opak byl pravdou. S vypětím všech mých sil jsem po 3 hodinách konečně dorazil do Stříbra. Zde jsem očekával volnou jízdu přes městečko. Dvakrát jsem trochu pobloudil a nakonec jsem se dostal na výjezd z města. Bohužel pro mě, tady mě čekalo 20 stupňové stoupání na 3 Km.. V této fázi jsem na zdravotní cigaretu ani nepomyslel.

Hurá do kempu Karolina

Zbývá mi zdolat posledních 30 km, dorazím do kempu Karolina. Takže jsem měl za sebou jen polovinu. Stále jsem si říkal, že podle mapy to vypadalo, že je to blíž. :)). No nevadí. Posbíral jsem zbytek energie a dupl jsem na to. Naštěstí úsek Stříbro - Planá už nebyl tak technicky náročný, takže to šlo hladce. Pomalu jsem se blížil ke konci, když mě zas nepříjemné překvapilo nekonečné esíčko se 20 stupňovým stoupáním. Nemusím připomínat, že celou cestu jsem jaksi čekal, že mě ťukne nějaký kamion. Na štěstí se nic nestalo .. Vyšel jsem esíčko a už zůstávala poslední část a to přes lesy, kde jsem pozvolna šel pořád dolů kopcem. Byl jsem spokojen, že se mi po cestě nic nestalo. Silničák mám rád, ale jízdu po silnici za doprovodu aut a kamionů, to uz trochu méně.

Jak si jdu přes lesní serpentiny rychlostí 3-5 km / h, tak najednou naběhnu na kameny a skočím si rybičku rovnou na hubu. Jak si tak sedím na zemi s nabitou držkou a s odřenými lokty, tak spustím smích na celý les. Jdu 65 km po silnici, kde mě chrání jen bílá čára, moje aura a nic se mi nestane. A pak si nabiju hubu v lese, když jdu skoro krokem. Za doprovodu smíchu z vlastního štěstí - neštěstí sedám na kolo a úspěšně dorazím poslední dva kilometry.

A co v kempu

Konečně po 7 hodinách přicházím do kempu Karolina. Namířim si to rovnou do hospody. Dal jsem si kávu, dobré jídlo, pivo a ještě něco k pití, abych neměl žízeň. Poté beru mobilní dúm, dám sprchu a jdu spát, protože celý víkend mám před sebou. O víkendu si určitě skočím na houby, s vedoucím zahraju stolní tenis, pobeseduji s ostatními hosty v hospodě a tak podobně.. Ať mám po víkendu sílu na cestu zpět. Sice to byl můj první výlet na delší trasu, ale určitě ne poslední. Akorát příště popřemýšlím, zda nepůjdu na horském kole. Trasy přes horské a prašné cesty budou sice na déle, ale aspoň si užiji scenérii a nemusím se obávat, že mě sestřelí nějaký krvežízniví řidiči kamionů :)

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});