Kde jsou doby, kdy typy na cyklo výlety a vše s ním spojené, četli jen horliví jezdci v cyklo-dresech a plnou výbavou pod zadkem... Nebo snílci, co doufali, že taky budou jednou těmi horlivci v dresu. Asi nejvíc tuto změnu pocítila Praha, kam došla vlna půjčování kol, koloběžek a všeho co nás poposune, bez tlačenic v MHD. Nebyly bychom to my, ty typičtí Čecháčci, abychom z toho nechtěli vyždímat maximum, a tak se v jeden okamžik stává Praha, Prahou zaplavenou vším, co se dá půjčit...
Kola a koloběžky se povalují všude, zabírají místa na chodnících a lidi mají zase důvod proč nadávat a rozdělovat se na tábory milovníků této vlny a těch co to rozčiluje a bojují proti tomu většinou nejklasičtějším způsobem, a to psaním stížností, které nedávají smysl, a ještě je směřují na adresy, kde s tím stejně nikdo nic neudělá. Výstřely do prázdna, kterým se tak ráda chichotám, kdykoliv přijde něco nového, co je potřeba rozebrat do šroubku..
Já se z velké většiny nepřikláním ani k jednomu ze vzniklých táborů, a to ať jde o cokoliv. V klidu poslouchám názory ze všech stran a když se najde čas a chuť, tak to prostě zkusím a potom si pomalu tvořím názor a odvážím si vypustit z pusy i nějaké hodnocení, pokud o to někdo stojí. 
Půjčování a záplava kol v Praze
A ano! teď právě mám pocit, že nastal čas, kdy už si odvážím napsat článek o půjčování městských kol a koloběžek a o tom, kam s nimi vyrazit mimo centrum. U mě se neztratíte v tabulkách plných kilometrů, časových os, doporučeném věku a fotkách nejnovějších dresů a lahví na vodu. Pojďte si sednout s kávou, nebo bez ní, zkusit na pár minut ignorovat chaos okolo sebe a nabrat motivaci na aktivní odpočinek, nebo se jen pousmát nad mojí nekonečnou ukecaností.
Díky této vlně půjčování, mám pocit, že se konečně učíme žít městský život o něco pododovějc, tak jak to bylo dřív, kdy nejezdil do práce každý svým autem, ale jezdilo se povozy s koňmi, na kolech, nebo procházkou kolem řeky. Lidé se potkávali s úsměvem na ulici a povídali si! Ne jako doposud, kdy se cvakla fotka z okénka auta, hodilo se to na sociální síť a s hrdostí nechyběl komentář jako ,,Romantická Praha po ránu´´ ,,Východ slunce nad Vltavou” a podobně... ale ten krásný pohled jsme si vlastně užili jen pohledem do mobilu, nebo vynervení v ranní špičce a poskakováním v koloně z jednoho koutu do druhého..
Přijde Vám to utažené za vlasy? Tak přijměte moji výzvu a zkuste s příchodem teplých dní, nechat auto doma, nezaplatit lítačku na MHD a místo toho si půjčit kolo se kterým se věřte nebo ne, po ránu dostanete do práce možná ještě rychleji, než autem. Mě to prostě baví a naplňuje lepší náladou, než když sedím v chladném hučícím metru..
Hnidopichové co mě znají, se tlemí s poznámkou ,,bez řidičáku ti ani nic moc jiného nezbývá, ty chytrolíno´´ Ale já říkám kdepak! Díky mojí touze po nových zážitcích, jsem se zbavila pocitu, že bez auta se nedá žít a jsem za to upřímně ráda !
No neříkám, že když mě čeká cesta z Michle do končin na Praze východ, že si trochu nekňournu po autě, ale díky vlně Ubrů a Boltů je to snesitelné.
Až si zkusíte jet do práce, nebo kamkoliv jinam po Praze na kole a zjistíte, že je to docela fajn, nebude Vám bránit nic v tom si půjčit toho městského růžového krasavce s nosičem a zvonkem, klidně i na menší výlet o kousek dál. Jak ráda bych strávila psaním dalšího odstavce, nebo rovnou dvou tří ... o tom jaký je vlastně rozdíl mezi městským, horským a třeba trekovým kolem. Ale kde by byl konec mým supr tipům??? Tak třeba příště
Předhazuji Vám první tip na trasu:
Ďolíček Vršovice - ZOO koutek v Kunratickém lese
S dětmi a zastávkami vyjde trasa na cca 2-3hod a 16km i s cestou zpět.
Základem je bod start a bod cíl ( já jich většinou mám víc a pravidelně končím úplně jinde, než kam jsem plánovala jet). Bodem start by mělo být místo, kde si buď půjčíme nějaké to něco na kolech, můžeme tam nastoupit třeba na vlak a popovézt se k cyklostezce, nebo to může být jen chodník u vás před domem, kde narvete děti do helem a jak jim , tak manželovi s radostí začnete vyprávět o tom, jaká je je v cíli čeká odměna! Protože točené pivísko, zmrzlina, rybník k vykoupání a mnou milovaná restaurace, nebo jen stánek se ,,žrádýlkem´´ je velkou motivací a platí pro malé i velké. Po tak dlouhé absenci na restauračních zahrádkách, se trochu bojím, že nebudu mít míru a přecpu se každý náš výlet do víc jak plna! Dieto pa pa... 
.Potok se rozšiřuje, ztenčuje, tvoří ramena, ostrůvky a díky málokdy se stane, že by děti neodhodili kola (pokud je teplo) a neužili si té krásné vody plné barevných kamínků, kterých mám pak plný batoh :). Jedním z krásných startů může být Vršovický Dolíček, vždy tu najdete kolo, či koloběžku k půjčení a je to kousek na vlakové nádraží. Ale také tu začíná jedna z tras okolo Botiče, která vede až do Michle. Tam se pár kličkami uličkami dostaneme do Krče a Michelského lesa, přes který vede další kouzelná trasa, a to podél Kunratického potoka.
Najednou se ocitnete v jiném světě plném stromů, veverek a šumějící potok není jen dlouhá rýha s vodou, ale je to ukázka, jak příroda kouzlí. 
Cesta kolem potoka je doplněná lavičkami a pár informačních tabulí nám sdělí co v údolí Kunratického potoka žije a roste. Když dojedeme skoro na konec lesní stezky, směr Kunratice, čeká nás zasloužená odměna a to v hospodě pod názvem: Na tý louce zelený.
Protože nám počasí přeje a děti jsou příjemně unavené, takže nezlobí :) tahám je ještě do ZOO koutku u kterého je i dětské hřiště a je od nás co by kamenem dohodil. My odpočíváme, děti si hrají a je až k nevíře, že můžeme sobotu trávit tak dovolenkově, když jsme pořád v Praze. V hlavě si s nadšením projíždím další trasu a nemůžu se dočkat až zase vyrazíme! 
Komentáře
Přidat komentář