Cesta po Sardinii začala v přístavu Santa Teresa kde jsme se přeplavili z Bonifacia na Korsice. Městečko vcelku hezké ale ničím výjimečné a na mapě nás zaujal výběžek poblíž s názvem Capo Tesla. Nehledě na to že se mi líbí práce Nikoly Tesly vypadalo to zajímavě. Když jsme dorazili na konec cesty tak nám toto místo vyrazilo dech. Není zde nic jen jeden bar a čisté nádhera co vytvořila příroda a nedá se to velmi slovy popisovat, podívejte na fotky a podívejte si i něco na webu a dejte tak dva krát a budete tam kde jsme byli my když jsme to tu spatřili.
Ohromený hned prvním místem na Sardinii jsme v očekávání toho co tu ještě uvidíme na noc vyrazili směrem po severním pobřeží na západ. Špatná volba. Celá tato část je průmyslová a naše nadšení rychle vychladlo. Dorazili jsme až na zcela severovýchodní cíp kde bylo malé městečko Stintino s pěknou pláží ale vše včetně parkovišť je zde placené a je to tu samí hotel takže jsme nedaleko od městečka přespali a pokračovali na jih.
Cesta západním pobřežím byla stejná jako na Korsice. Pláže dlouhé a pískový, ale špinavé a nudné. Zpestřením byla cyklo trasa kolem jezera Lago di Baratz kde jsme i jednu noc přespali v lese.
Od jezera jsme se vybrali směrem k městu Alghero kde jsme si chtěli prohlédnout historické centrum ve kterém byly zaparkované staré legendy rally závodů, ale abych nepředbíhal. Potřebovali jsme doplnit zásoby tak jsme zamířili do nákupního centra a jak jsme stáli na parkovišti tak vedle nás zastavilo auto polepené značkami WRC a vystoupili tři kluci v košilích s WRC nápisy. Sepnula mi že se v té době má jezdit Rally Sardinia tak jsem se jich zeptal co se děje ve městě. Štěstí nás potkalo, na další den byl plánovaný příjezd aut do depa v Algheru a následně rychlostní zkouška přesně po naší další trase. Protože Leonard od malička namísto pohádek sleduje závody Rally jako jeho táta tak bylo jasné že tady zůstáváme. Večer jsme si prohlédli velmi pěkné historické centrum is legendami rally které zde byly rozmístěny a usnuli plný očekávání na parkovišti nedaleko pláže nakolik ani jeden kemp ve městě se nám nelíbil.
Druhý den ráno jsme si ještě udělali výlet do nedaleké Grotta di Nettuno. Je to Neptunova jeskyně která se nachází těsně nad mořem a přístup je do ní vyhlídkovou lodí z Alghero nebo po asi milion schodech v horku z útesu nad ní. Hádejte kterou cestu jsme si vybrali? Jeskyně je krásná a pokud budete poblíž určitě ji doporučuji navštívit. Schody nechám na vaše zvážení ...
Pak už následovala pánská jízda. Nejprve jsme si prohlédli příchozí auta, práci mechanikou a Leonard dostal podpis kartu od J.Kopeckého. A pak jsme se vydali na stíhací jízdu po silnici kde nás předháněli rally auta které přesouvaly na rychlostní zkoušku. Leonard i se mnou pištěl od radosti.
Zkouška se konala v úzkých kamenných koridorech a byla perfektní ale dost už o rally WRC Rally Sardegna 2015
Pláže směrem na jih byly jednotvárné a něco jim chybělo tak jsme se rozhodli potáhnout co nejdále na jih až ke Cagliari.
Protože je to velké přístavní město a my davy nemáme rádi tak jsme se museli rozhodnout zda dáme šanci jihu nebo se už přesuneme směrem na východ. Vybrali jsme se na jih do oblasti Nora. Přespali jsme kousek od pláže, ale celé to tu bylo tak říkajíc o ničem. Tedy neříkám, že to bylo ošklivé. Byly zde historické stavby, ale opět něco chybělo. Stále jsme čekali, že se objeví další Capo Tesla.
Rozhodli jsme se tedy nepokračovat více na západ a otočili jsme auto na východ. Po cestě jsme ještě objevili zapomenutou pláž kde nebylo ani živé duše. Takové něco jsem ještě neviděl, parkoviště restaurace a vše vypadalo jako ze starého filmu. Dokonce i sprchy fungovaly jako asi na první pláži na Sardinii. Tak jsme se osvěžili a pokračovali.
Cagliari jsme jen proletěli se zastávkou na tankování a zastavili jsme se až na jihovýchodním cípu Sardinie v oblasti Spiaggia di Porto Giunco. Srdce nám tu zaplesalo protože jsme našli co jsme hledali. More od přilehlé laguny na níž se procházeli plameňáci rozděloval jen úzký pás pláže a celé to bylo krásné a nejraději bychom tu zůstali.
Přespali jsme na parkovišti kde byl zákaz parkovat ale stáli tu všichni. Předpokládal jsem že to platí jen v noci protože na večer všechna auta odcházeli tak jsme se raději zašili do nedalekého lesíka však máme 4x4 a policisté by se ke nám obyčejným autem nedostali. Noc byla klidná takže asi opravdu nedostali nebo to ještě mimo sezónu neřešili.
Čas se nám krátil a my jsme měli před sebou ještě celé východní pobřeží. Cesta vedla přes vysoké kopce ve vnitrozemí které jsme překonali v noci protože to byla cesta samá zatáčka a přes den by tam malý zdiva. Dorazili jsme až do městečka Cala Gonone.
Zde jsme našli pěkné místo na spaní přímo v centru pod stromy. Při procházce městem jsme si předběžně dohodli vyhlídkovou plavbu, ale o kus dál nás oslovila jedna dívka či nechceme jít na plavbu. Řekli jsme jí, že už máme dohodnuté a ona že jestli jdeme vlastní lodí. A já že nemám kapitánské zkoušky takže ne. Pro ni to nebyl problém. Za skoro tytéž peníze nám pronajala motorový člun s komplet plážovou výbavou na celý den. Večer jsme si prohlédli ještě hezké aquarium kde jsme si pohladili i rejnoka.
Na druhý den ráno po instruktáži která spočívala v tom že zde je volant, tady je dopředu a tu dozadu jsme vyrazili podle mapy co jsme dostali prozkoumat pobřeží s útesy. Nacházelo se zde množství kouzelných pláži které byly přístupné pouze lodí a mám pro vás jednu radu. Neparkujte s lodí na pláži, moře vám ji natiskne na břeh a dostat ji opět na moře vás bude stát obrovskou námahu. Hoďte kotvu a na břeh doplávajte. Rada mořského vlka začátečníka. :-)
Před námi byly poslední dny na Sardinii tak jsme se vydali na sever do Olbie. Měli jsme na plánu ještě zastávku v oblasti Maddalena která je považována za karibik Evropy a své vily tu mají celebrity celého světa. Neměli jsme v plánu se zde zdržovat protože všude se píše, že je zde velmi draho. V noci jsme zaparkovali v oblasti Capriccioli. Ráno jsme se vybrali na pláž a ta nám vyrazila dech více než Capo Tesla. Toto je třeba vidět popisovat tuto část Sardinie nemá smysl. Prošli jsme si několik místa i na bikoch a litovali jsme že jsme si nenechali více času.
Z Olbie jsme vypluli na noční plavbu směrem Livorno. Do lodi jsme si vzali karimatky a spacáky protože jsem už podobnou plavbu zažil a věděl jsem že když se zhasnou světla všichni si ze sedaček polehávat na zem. My jsme si karimatky rozložili ještě za světla a nikdo nám nic neřekl.
Po vylodění jsme rovnou zamířili do města Pisa které bylo po cestě domů jen s malou zajížďku. Podívali jsme si Šikmou věž nafotili stejně trapné fotky jako miliony turistů před námi a pokračovali dále směr Benátky.
V Benátkách nás chytil liják ale aspoň zchladilo vzduch na procházku mezi butiky a neskutečnými davy lidí se šelf tyčkami v ruce. Myslím, že jsme byli jedni z mála kdo ji neměl. Leonard měl největší radost z holubů na Piazza San Marco a louže k radosti pouze přispívaly.
Cesta domů už probíhala standardně v noci a moje posádka spala klidným spánkem plná dojmů a zážitků z úžasné dovolené.
Trasa i s body zájmu POI ke stažení v KMZ zde
Komentáře
Přidat komentář