Cesta z Chorvatska aneb pomáhat a chránit v praxi

Kaštel Štafilić je spolu s dalšími šesti obcemi, které mají ve svém názvu Kaštel, součástí administrativního celku Kaštela. Kaštel Štafilić nese svůj název po zakladateli, šlechtici Stjepanu Stafileovi z Trogiru. Ten pevnost, která je v současnosti známá pod názvem Rotundo, nechal postavit v roce 1508 na mořském útesu s propojením s pevninou pomocí pohyblivého mostu. 

Ale dost už o historii. Z apartmánu Lebedina, kde jsme byli ubytovaní, protože pod stan se nám nechtělo, jsme to měli jen tři minuty chůze, takže paráda. Moře bylo průzračně čisté, oblázková pláž na to, že jsme byli na dovolené v sezóně, nebyla přeplněná, takže jsme měli spoustu času k příjemnému lenošení. A když už jsme měli nicnedělání dost, podnikli jsme výlet do Trogiru a Splitu. Skoro každý večer jsme si zašli do některé z příjemných restaurací na nějakou místní specialitu, ale nepohrdli jsme ani obyčejnou pizzou. Prostě na co byla chuť, to jsme si dali.

Moc pěkné byly také procházky po místní promenádě po pobřeží. Protože nám počasí přálo po celou dobu naší dovolené, nevynechali jsme procházku ani jeden večer. Takže jsme spojili příjemné s užitečným, protože po dobré večeři byla trocha pohybu na místě. A taky jsem mohla ukázat některá ze svých triček a kraťasů, kterých jsem si s sebou vzala víc než dost (tedy alespoň podle názoru mého manžela).

Musím říct, že nás dovolená v Chorvatsku ani po letech nezklamala. Ani se nám po deseti dnech nechtělo příliš domů. Ale nedalo se nic dělat, když se náš dovolenkový čas nachýlil, sbalili jsme si, rozloučili se s paní domácí a vyrazili jsme na cestu.

Všechno probíhalo celkem v pohodě, benzínce, kde vznikla moje tatranková anabáze z počátku cesty, jsme se vyhnuli velkým obloukem. No, a když jsme po půlnoci dorazili do Prahy, byli jsme přesvědčeni, že už nás nic nemůže překvapit. Jak jsme se ale mýlili! Na odbočce z magistrály nás zastavili policisté. Po kontrole dokladů následovalo nezbytné dýchání do detektoru alkoholu, což bylo v pořádku. Ale poté, co policista odešel k zadní espézetce a vrátil se zpět s dotazem, co mu můžeme říct k prošlé technické kontrole, jsme jen oba zalapali po dechu.

Když jsme zjistili, že na červené nálepce máme štípnuté datum 6/2017, naprosto vážně jsme se snažili policisty přesvědčit, že další technická nás čeká za dva roky, tedy v červnu 2019. Nějak nám nedošlo (možná jsme si spíš nechtěli připustit), že vyznačené datum znamená to, že jsme měli na technické být už před více než rokem.

Ve chvíli, kdy mně to došlo, mě polilo horko, protože mi bylo jasné, do jakého průšvihu bychom se mohli dostat, kdybychom se stali v zahraničí účastníky nějaké nehody. Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem si dovolenou užila v bláhové nevědomosti, když jsem byla stoprocentně přesvědčená, že máme všechno v pořádku.

Takže nám vlastně policejní kontrola pomohla (od dvou tisíc korun, které jsme museli na pokutě zaplatit), a také nás zachránila (od potenciálního maléru, kdyby se nám bez technické něco stalo). Na vlastní kůže jsme tedy poznali co znamená pomáhat a chránit !

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});