Kam na kolo - trip kolem přehrady Hracholusky

Další horký víkend před námi a my přemýšlíme kam jet na kole. Padl návrh na trasu kolem přehrady Hracholusky, kde se můžeme po cestě i vykoupat. To znělo dobře, tak souhlasím. Zabalím si mojí cyklistickou výbavu a hlavně jídlo. Konkrétně: banán, proteinovou tyčinku z Lidlu a jednoho Brumíka. Vím co si myslíš, proč si proboha balím proteinovou tyčinku, když mám Brumíka??  No jooo, minulý víkend mě ničil hlad, tak jsem nechtěl nic ponechat náhodě. Trasa, kterou jsme projeli kolem Hracholusek byla ve finále slušná štreka, 73 km - nastoupaných 1305 metrů (převážně v lesích), co byl letos můj top výkon. Ale co by člověk neudělal pro svoji ztracenou kondičku, že jo.. :)

Všechno na Hrad, aneb jak nosíme kola

První zastávka byla u zříceniny hradu Buben, kde jsme se setkali s dalšími cyklisty. Buben se nachází někde uprostřed mezi Plzní a Hracholuskami. Tady jsme museli poprvé řádně zabrat a chvílemi i tlačit. Naše standardní hardtaily s koly 29x2,25 nejsou vybavené na divočení po strmých kopcích uprostřed lesa. Na Bubnu bylo hezky.. ;) Určitě doporučuji navštívit tuto lokalitu..

Lukáš si to obešel kolem dokola. Můj pokus skončil hned na začátku, jelikož úzká zeď se mi jaksi nezamlouvala... Tak jsem aspoň vyfotill cyklistku jak fotí cyklistu..

Můj pokus o šplhání na hrad.. i s kolem.. :D .. to jsem ještě nevěděl, že o chvíli se ho nanosím do sytosti..

Jeden cyklista na hradu byl místní fachman, který se vyzná. Teda aspoň jsme si to mysleli. Po odpočinku jsme se vydali dál směr oběd - Hracholusky. Nicméně pan "Fachman" si to namířil rovno k řece Mže, že prý je to tam sjízdné.. Na cestě jsme se sčuchli s 3 člennou skupinkou, která ho znala, tak si říkáme "no problem". Už z počátku to vypadalo řekněme hodně nekomfortně pro jízdu na bajku. No a skončilo to takhle...

Tak jsme s Lukášem pomáhali nosit kola cyklistkám. Po 500 metrech říkám: "Čekal jsem, že dnes bude kolo nosit mě a ne já jeho" 

Této paní pomáhal Lukáš. Bylo mi divné, proč se na kopci tvářil jako kakabus . Paní měla totiž plně naložené brašny, takže musel nosit přes 20 kilové kolo.. Tak jestli on není Gentleman, tak už nikdo.. . A to se říká že, Gentlemani vymřeli i když už vím proč. Protože nosit 20 kilové kolo přes kilometr, tak to je na umření...

Oběd na Hracholuskách & koupání

Po úmorném nošení kol konečně nasedáme. Pár km v rychlém tempu a dorážíme na Hracholusky poblíž Transkempu. Konečně jídlo. Dal jsem si vepřový řízek. tak dobrý jsem už dlouho neměl.. . Sem se ještě vrátím..

Sagane, čum na to jaké doplňky nosím já..  1x coca-cola, proteinová tyčinka z Lidlu, banán  a můj největší trumf je brumík..

Po jídle jedeme dál. Přímo u restaurace se nám koupat nechtělo. Popojeli jsme pár kilometrů, pak do plavek a šup do vody. Lukáš mi v dálce zapózoval...

Jak přišel Lukáš o duši

Po koupání jedeme dál. Po cestě jsem tu a tam projel přes malé kopečky. Lukáš to hned komentoval: "No vidíš, a už máš nastoupané metry". Nicméně ty pravé metry měli teprve přijít. A to po přechodu přes nově vybudovanou lávku před obcí Butov.

Lávku jsem projel na kole. Na opačném konci si všimnu značku "cyklisto sesedni". Njn, cítil jsem se bezpečněji když jsem to projel na kole, než kdybych to měl tlačit, protože výšky moc nemusím...

Tenhle terén miluji. Obzvlášť, když jsme do toho dupali už hezkých pár kilometrů a pak jen prudké stoupání s kořeny, které vypadali jako malá čínska zeď..

Ovšem i výhled na Mži stál za to.. :)

Pak nastal obrat a na další lávce cca 10 km před Stříbrem to otáčíme na cestu zpět. V té chvili jsme věděli, že by jsme to dali, ale bylo neskutečné horko a dusno a ani jeden z nás na to nebyl dostatečně vybavený... :). No jo, brumíka jsem už dávno sežral..

Po lávce jsme si řádně zamakali. Prakticky jsem šli 10 km jen do kopce. Na jednom "svahu" říkám Lukášovi: "Už cítím jak mi rostou svaly na stehnách!!" a Lukáš na to: "Ja zas cítím, že musím čůrat!!". Tak jsme si vyměnili informace a jedeme dál, než se úplně neupečeme.. Cca 25 km před Plzní stavíme v místním penzionu a dáváme si Birell..

Po osvěžení jedeme dál. To nás čekalo už jen minimální stoupání a klesání, tak to ženeme jako o závod. V tom Lukášovi prdne duše. Naštěstí měl sebou lepení..

Já kouřím Iqos a Lukáš lepí duši. Je vidět, že jsme sehraný tým. Zde jsem operoval pouze jako morální podpora... . Tohle se jistě zapíše do análů cyklistických výletů na Plzeňsku..

Táák.. když jsme spolu zalepili jeho děravou duši, tak nasedáme a jedeme dál. Poslední kilometry se už nestalo nic nečekaného. Očividně mi zbylo hodně energie a v tom mě na prašné cestě začal předjíždět mladej na Gravel bajku. A při předjíždění se nám ještě pozdravil, drzoun jeden..   Tak do toho šlápnu a další kilometr s ním držím tempo, ovšem moje pláště o šířce 2,25 do terénu se moc nechytali na Gravel, tak jsem to musel vypustit.. :)) Nevadí, aspoň jsem dal na závěr "časovku"  a nakonec to dobře dopadlo, protože nám ještě nějaký čas zbyl..

Každopádně, dnes jsme ujeli hezkých 73 km s nastoupáním přes 1300 metrů. Jezdíme pro zábavu, i přesto jsme oba věděli, že na delší cestu nejsme dobře vybaveni (jídlo). A 30 stupňů nám také nepřidalo. Ale výlet jsme si užili, vždyť nešlo o závod, ale o cyklistiku pro radost..