TOPlist

Karavanem do slunečného Toskánska

Rád píšeš o cestování, kempování, stanování, nebo máš spoustu zážitků z dovolené o které se chceš podělit? Tak pojď psát pro nás a vydělávej a to až 50% podíl z reklam u článků. Inkasovat můžeš i ty a to ne jednorázově, ale opakovně . Více info

 

AKTIVITYKULTURACESTOVÁNÍ & DOVOLENÁSPORTOVÁNÍOSTATNÍ
Akce a srazyPamátkyCestování s karavanemKam na vodu - vodáci

Videa

Tipy na výletyKulturaDovolená v EvropěRybaření

Vinařství

Kam na horyHrady a zámkyTipy na ubytováníCykloturistika

Restaurace a stravování

Pro dětiPříroda

Stanování

Sportovní aktivity

Rozhovory

 

Řeky, jezera, přehradyRecenze Campingového vybaveníHoubařeníSrandičky a vtipy
  Hodnocení ubytování 

Zábava

  Kempování na divoko Vybavení pro karavany

 

Do Toskánska jsme se chystali už minulý rok, ale pracovní povinnosti posunuli náš odjezd až na konec září což už je velká pravděpodobnost, že si dovolenou užijete jen zpod deštníku. Přesunuli jsme to tedy na tento rok a dobře jsme udělali, protože se poprvé na naši cestu k nám přidalo i další auto, takže bylo veseleji a i Leonard měl kamarádů, který mu konečně rozuměli.

https://www.kempy-chaty.cz/sites/default/files/turistika/mapa_slovensko_italie-toskansko.png

 

Celá trasa (3000km - 10dní)


Vzdálenosti a čas uvádím od prvního nastartování po poslední vypnutí motoru ten den. Je to včetně pěších tras, bruslí, případně trajektů.

První den (704km - 7hod)

Naše cesta začala standardně přesunem po dálnici směr Vídeň - Udine. Máme vyzkoušeno z předešlých cest, že na konec Rakouska to v pohodě zvládáme, těsně před hranicí sjedeme z dálnice a po pár km je benzínka Shell, kde je o 0,2eur levnější nafta jako na dálnici nebo v Itálii. Konkrétně teď tam byla nafta za 1,14eur / litr. Oproti benzínce, je velká odstavná plocha, kde jsme přespali. Pro posádku obytňáku to byla první noc ve vypůjčené obytné dodávce Citroen Jumper. Pro nás rutina. :-)

Druhý den (460km - 11hod)

Ráno jsme dotankovali do plna a vybrali se směrem na Udine. Ne však po dálnici, ale po souběžné cestě která je prázdná, krásně se klikatí mezi údolí a jsou z ní úžasné výhledy. Nemluvě o tom že obě naše auta méně žerou při 90km / hod a že ušetříte za dálniční poplatky. Touto boční cestou jsme šli do Udine, kde jsme se napojili na dálnici, což se kvůli zácpám ukázalo jako chyba, takže jsme se zase vrátili na boční cesty a pokračovali tak do Lignano Sabbiadoro. Měli jsme tu naplánovanou zastávku kvůli dětem. Zaparkovali jsme u Guliverlandii, kde je obrovské bezplatné parkoviště i pro kempery / karavanisty nakolik kamarád s Citroenem měl cca.7m, což kdekoliv nezaparkuje. Kilometry špinavého písku, stovky slunečníků a buzerace ze strany domácích, že na pláži si nemůžeme postavit vlastní slunečník, ba ani přístřešek pro děti. Toto vše znamenalo rychlý odchod.

Večerem jsme tedy absolvovali ještě jeden dlouhý přesun po dálnici, která byla dost plná iv noci, ale aspoň se už nestálo v kolonách. Pozdě v noci jsme dorazili do Florencie kde jsem měl vyhlédnuté jedno parkovací místo s vyhledem na noční Florencii. Jaké bylo naše překvapení, když na tomto místě bylo rušno jako na Václaváku, když přijdou turisté z Japonska. Probíhal nějaký velký festival a bylo nemožné zde odparkvat náš Mercedes a to už nemluvím o obytňáku. Přišel na řadu tedy záložní plán a přespali jsme před obchody s auty, které jsou samozřejmě o víkendu zavřené, takže vás tam nikdo nebude řešit. Ten večer jsme se podívali na dno lahví a ráno to bylo těžké vstávání, ale žádné náročné přesuny nás už nečekali.

Třetí den (75km - 11: 30hod)

Vrátili jsme se na parkoviště, kde jsme měli původně spát a zaparkovali nedaleko aut pro chudé. Podívali jsme si Palace of Bishops, která je nádherná a pěšky jsme se vybrali dolů schodištěm do centra Florencie. Prohlédli jsme si všechno, co by měl turista vidět. Naši trasu se podívejte na mapě. Cestou zpět jsme si ještě prohlédli most Ponte Vecchio, kde nám Leonard usnul. Florencie je krásná, ale v 30 stupňových vedrech se spícím dítětem na rukou trochu únavná.

Vyrazili jsme směr San Gimignano. Cesta vedla kolem vinic, na kterých již zráli hrozny a vše nádherně vonělo. My jsme po cestě na benzínce doplnili i vodu na mytí. Pro kamarády s obytňákem to byl větší problém, navíc potřebovali vypustit nádrž s odpadní vodou. Když jsme dorazili do San Gimignano, tak jsme skoro zasekly obytňák na parkovišti, z něhož se nedalo vycouvat a předkem to byla noční můra. Parkoviště jsou zde stavěny pro malé Fiaty a ne pro 7m dodávku. Rozhodnutí bylo jasné, jdeme do nedalekého kempu, kde doplníme a vypustíme i vodu z obytňáku. Camping Il Boschetto Di Piemma byl velmi pěkný a dobře vybavený. Odstavili jsme zde vybrali se do večerního městečka. Bylo úchvatné a při nočním osvětlení, s pohárem vínka na náměstí kde hrála hudba si nebylo více co přát. Takhle jsem si představoval Toskánsko.

 

Čtvrtý den (89km - 8hod)
 
Cesta na další den pokračovala směrem Volterra. Městečko, kde se natáčela i scéna z The Twilight Saga. Cesta se klikatí krajinou a z těch úžasných pohledů prochází zrak. Po zkušenostech s parkováním z předešlých dní jsme rovnou zamířili na Steelpatz z databáze, kterou mám staženou v telefonu. Parkoviště veliké, možnost vypuštění a napuštění vody a stání na 24hod za 10eur. Květnový navíc poštěstilo že jeden Němec odcházel, tak mu za polovinu posunul zaplacený lístek na celý den. My jsme samozřejmě parkovali hned vedle zdarma, vždyť nejsme obytňák. Najedli jsme se a vyrazili do města, kam vedlo strmé, ale krásné schodiště přímo z parkoviště. Kde je parkoviště najdete na mapě. Městečko je kouzelné. Je v něm starobilá věznice, krásné náměstí i zříceniny po Etruské civilizaci, co tu žila. Velké množství obchůdků, kde prodávají i přímo opracovávají alabastr. Určitě třeba vidět. Kluci si tu navíc koupili dřevěné meče, bez kterých se zbytek dovolené ani nepohnuli. Na večer jsme vyrazili směrem k moři na opačné straně italské holínky, jako druhý den. Po cestě jsme ještě nakoupili vodu a nějaké potraviny v LIDL a v noci dorazili do města Vada. Typické přímořské městečko nebylo velmi přívětivé pro obytňák, když jsme se chtěli vyhnout placení za kemping. Prošli jsme několik parkovišt z databáze, dokud jsme našli něco klidné ve stínu a navíc zdarma. V noci jsme se šli ještě projít k moři a na parkovišti jsme setkali s cestovateli ze Slovenska, který byli na podobné cestě, akorát že na tři týdny. Slepě jsem jim záviděl. Dali nám doporučení na výborné místo, ale o tom později.

Pátý den (56km - 8hod)

Ráno jsme se přesunuli na nedalekou pláž. Byla nádherná a jediné co ji kazilo, byla panorama fabriky v dálce. Zaparkovali jsme kousek od moře, přes zákaz stání. Moje zkušenost z předešlých cest je taková, že tyto zákazy policisté řeší pouze když tam spíte v noci. Jaké překvapení bylo, když jsme si našli lístečky za stěrači. Minus 60eur z rozpočtu a to se s vámi policista ani nebaví, protože neví jinak než italsky. Během zbytku dovolené jsme viděli milion aut stát na zákazech, ale my jsme se jim už raději vyhýbali. Odpoledne jsme se přesunuli do přístavu Piombino, odkud jsme měli namířeno na Elbu. V přístavu jsme koupili lístky na trajekt, který chodí každou chvíli a nás vyšel 60eur. Maja o cca. 15EUR více. Děti si užili loď, i dětský koutek na ní a po 45 minutách jsme přistáli ve městě Portoferraio. Velmi jsme se zde nezdrželi, protože děti byly už hladové, dospělí také a chtěli jsme si najít místo na stání a přenocování. Parkoviště, na které nás dovedla navigace bylo opět nepoužitelné pro obytňák, takže jsme pokračovali pobřežím a po několika pokusech zaparkovat v městech, jsme to nakonec zapíchli v nejkrásnějším kempu v jakém jsme zatím spali. Název jsem si bohužel nezapamatoval. Bylo přímo na pláži, všechny přípojky k dispozici, palmy a stín všude, kam se podíváš. Večer jsme se šli najíst do nedalekého městečka, kde jsme si dali mořské příšerky a vínko.

Šestý den (70km - 8hod)

Ráno další den jsme strávili relaxací na pláži a děti se vyřádili v jemném písku. Následoval malý problém z odhlášením se z kempu, protože když má ital siestu, tak má hold siestu.

Odpoledne jsme s úmyslem ještě ten den opustit Elbu, obešly západní pobřeží, kde jsme viděli i důvod, proč jsme předešlou noc slyšeli sirény. Spálené vinice vypadaly hrozně. Pobřeží a městečka vysoko v kopcích naopak vypadaly úchvatně a naše autíčka dostali pěkně zabrat hlavně v městečku Poggio. Jižní část Elby nás nadchla plážemi a tak jsme se rozhodli přenocovat ještě jednu noc.

Elba je specifická úzkými a klikatými cestami, což není optimální pro obytňák a tak jsme se při dalším neúspěšném pokusu o zaparkování na krásném místě rozdělili. My jsme zůstali na úžasné pláži Spiaggia di Cavoli, která nám připomněla loni na Madallene. Pro Máju zde nebylo možné zaparkovat, takže pokračovali po pobřeží směrem na Cavo. Dohodli jsme se, že když najdou místo kde budou moci zastat a přenocovat, tak nám pošlou souřadnice a přijdeme za nimi. Tak se také stalo. Našli pěkné a bezplatné parkoviště v městečku Porto Azzurro, kde jsme se večer setkali s jinými kempujícími a prohlédli si večerní město s přístavem, v němž parkovali jachty "chudší" populace. Městečko je to velmi pěkné a určitě stojí za zhlédnutí. Přespali jsme kousek od centra. Už víte, kde hledat i místo na parkování :).

Sedmý den (128km - 9: 30hod)

Ráno jsme se Mercedesem vybrali všichni na nedalekou velmi pěknou pláž Spiaggia Di Barbarossa, kde bylo i potápěčské centrum. Bohužel jsem přišel po odchodu lodě a další ponor se konal pro nás pozdě. Kolem oběda jsme se vybrali do městečka na kopci. Z Capoliveri je úžasný výhled na okolní krajinu a samotné městečko a jeho schodiště a uličky jsou kouzelné. Trochu jsem tu odřel nárazník, ale jinak to opravdu stojí za zhlédnutí. Vrátili jsme se k obytňáku, poobědvali a vyrazili směr přístav Cavo. Po cestě jsme míjeli další nádherné pláže Cala Seregola a litovali, že nemáme více času, abychom se zde mohli ještě zdržet. Na Elbu se ještě asi vrátíme.

Z Cavo do Piombino to byl bezproblémový trajekt za tytéž peníze. Z Piombino cesta pokračovala směrem Siena. Před Sienou jsem měl vyhlédnutý jeden Stellplatz, kde bychom mohli vypustit a napustit obytňák. To jsme netušili, co nás na tom parkovišti čeká. Parkoviště je obrovské a nad ním se na kopci vyjímá Eremo di Montesiepi, kde najdete v skále zapíchnutý "excalibur" rytíře galgan a kousek odtud je monumentální stavba Abbazia di San galgan. Všude kolem jsou vinice plné hroznů, takže jsme se vybrali i na noční výpravu. Prostě krásné místo na přenocování kousek od Sieny.

Osmý den (234km - 10hod)
 
Po snídani jsme vyrazili do symbolu Toskánska - Sieny. Díky databázi jsme našli bezplatné parkoviště kousek od parkoviště, kde se platilo 20EUR za den. Odstavili jsme tu obytňák a s Mercedesem se vydali kličkovat po starobylé Síně. Parkoviště jsme našli sice placené, ale kousek od centra. Město a jeho chrámy a náměstí jsou nepopsatelné. To třeba vidět. Malá zmrzlina zde stojí 5EUR, ale s tou přidanou hodnotou třeba počítat. Prohlédli jsme to, co nás nejvíce zajímalo, Leonard si udělal prohlídku Piazza del Campo sám a vůbec mu nevadilo, že deset minut netušil kde má rodiče. Po obědě na parkovišti jsme vyrazili směrem k nejlepšímu vinařství za rok 2005 Castello di Ama.

Vinice byly nádherné. Víno za 40eur láhev nás už tak neočarilo. My jsme tak trochu barbaři a když je něco trpké jako Merlot, tak nám to prostě nechutná, i když to má jedinečné označení Chianti Classico, které mají pouze vína z této oblasti a z konkrétní odrůdy hroznů.

Čas se nám krátil, tak jsme se rozhodli, že se v ten den ještě přesuneme k San Marinu. Cesta kolem vinic byla velmi pěkná, ale zatáček jsme už měli plné zuby a po mé chybě v navigací, když jsme si cestu ke parkovišti tak trochu prodloužili, jsme dorazili k hradu San Leo až v noci a zbiti jako psi. Přespali jsme s výhledem na hrad na kopci.

Devátý den (366km - 13hod)

Do San Marina to bylo ráno už jen na skok a opět jsme obytňák raději zaparkovali dříve, než s ním vcházet do města a pokračovali na Mercedesu. Na parkovišti u lanovky, která vás vyveze nahoru do starého města nebylo jediné místo k parkování, tak jsme zaparkovali bezplatně kousek níže, kde je perfektní parkování i pro obytňáky ve stínu a se sociálka. Podívejte na mapě, pokud se chystáte do San Marina. San Marino bylo plné lidí a později jsme zjistili i důvod plného parkoviště. Konala se nějaká slavnost, na níž se před kostelem zúčastnilo asi celé San Marino včetně nejvyšších představených města. Podívali jsme si městečko a ceremonii a vyrazili směrem domů podél pobřeží.

Měli jsme v plánu ještě jednu zastávku na místě, které nám doporučili Slováci, co jsme je potkali na parkovišti ve Vado. Nejbližší mořská pláž je v městečku Grado. Nikdy jsem o něm neslyšel, asi proto, že sem chodí převážně jen domorodci. Po cestě jsme se ještě zastavili vykoupat na pláži Lido degli Estensi. Věrná kupí Rimini a ostatních pláží na východním pobřeží holínky. Celé špatně, ale děti se vyřádili, neboť dokud stoupne voda alespoň po kolena třeba projít sto metrů směrem do špinavého moře.

po tmě jsme dorazili do městečka Grado. Nalezli jsme perfektní parkování na Stellplatz kousek od pláže. Jelikož jsme přišli po 20: 00hod tak do rána 9: 00hod za 0,5eur. Jinak 4eur za den. Stálo tu nespočet obytňákov a jediné, co to tu kazilo, byli komáři. Obuli jsme brusle, děti sedli na kola a vyrazili po cyklo trase do městečka. Bylo v nočním osvětlení úžasné. Obchody, historické budovy a celkově život v něm měl neskutečné kouzlo. Protože je to cca 800km z Ružomberka, tak si to umím představit vyběhnout sem na prodloužený víkend. Parkování za facku a ostatní vypadalo nádherně.

Desátý den (848km - 10hod)

Ráno jsme vstávali o páté a bočními cestami se opět přesunuly až na naši známou rakouskou Shellku. Zde jsme dotankovali a ostatní už byla rutina s tempomatem až domů.

Tato cesta nám přinesla zajímavé poznatky a směrování našich dalších cest. Naše dřívější úvahy o koupi obytňáku se rozplynuly na základě zkušeností, které měli naši kamarádi. Je neskutečně omezující Nemoct vejít na některá místa, muset hledat jen speciální parkoviště pro obytňáky, připadne platit za kempy. Nemluvím o permanentních problémech s vypouštěním odpadní vody.

My spíme kdekoli, kde zaparkuje běžné osobní auto. Neexistuje parkoviště, kde bychom nedokázali zaparkovat, takže ani centrum toho nejmenšího města není problém. Jsme nenápadný, takže nás nikdo neřeší jako obytňák. Většinou nikoho ani nenapadne, že v tom autě někdo může spát. Obytňák má jen dvě výhody. Má vnitřní sprchu, kterou mi nepotřebujeme, protože se dokážeme vždy osprchovat na odlehlém místě u auta. Má vnitřní WC, které bychom si také uměli do auta koupit, ale my máme rádi přírodu, takže ani to nám netřeba. Je tu vlastně ještě jedna výhoda. V obytňáku se člověk postaví, ale Veronika si už na vaření vsedě tak zvykla, že nemá problém navařit rizoto za jízdy po dálnici.

Celé nás to přivedlo ještě na jednu myšlenku. Určitě je více lidí, který by chtěli cestovat jako my a výše zmíněné věci vědí oželet výměnou za mobilitu a nenápadnost. O ceně PHM a např. ceně za trajekt nebo ceně za parkování v kempu ani neříkám. Zde všude platíme nesrovnatelně méně než obytňák.

Chtěli bychom udělat průzkum zda by byl zájem o pronájem auta jako máme my s kompletním zařízením na cesty a kompletním itinerářem tras, které jsme prošli. V podstatě nabízíme poznávací zájezd, který si odřídite sami a užijete si volnost pohybu, kterou zažíváme na našich cestách my. V případě zájmu nás kontaktujte na norberthatala@gmail.com, nebo napište do komentářů a dohodneme detaily. wink

 

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd> <font>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Tato otázka je pro ověření, zda jste opravdový návštěvník a ne automatizovaný spamový robot.
3 + 8 =
Vyřešte tento jednoduchý matematický příklad a vložte výsledek. Např. pro 1+3 vložte 4.


ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY