Karavanem z Francie do Rakouských Alp - díl 2.

...ale, toby nás nesmělo napadnout, že přece taky někde má jezdit Bernina expres. Takže pár kilometrů zpátky (asi 12) a v La Punt Chamuesch doleva do hor na Predu. Ta je tak malá, že jsme ji málem minuli a další oříšek byl najít nádraží v zákazu vjezdu. Měli jsme pocit, že jsme spíš v kamenolomu, než v alpské vísce a parkujeme pod pásovým dopravníkem kamene. Na opuštěném nádraží kupujeme v automatu lísky, překvapeni cenou dvakrát vyšší, než uváděli zdroje na internetu. Ale stojí to za to. Jedeme "jen" do další stanice v Bergunu a tolik železničních mostů, tunelů a zatáček najednou jsem ještě neviděl. V Bergunu na nádraží máme čas na kávu, prohlídku malinkého muzea a jedeme zpět k autu. Až dodatečmě doma zjišťujeme, že Bernina expres jezdí ze švýcarského Churu do italského Tirana a my jeli tu nejhezčí část.

 

 

Moc pěkný původně neplánovaný výlet . Z Prady vyrážíme Ferdíkem směrem na Bergun, kopírujeme již projetou trať a užíváme si to znovu z jiných pohledů. Navíc netušíme, že podél Berniny pojedeme ještě jednou za dva týdny cestou do Livigna. Z Bergunu pokračujeme do Tiefencastelu a zde se napojujeme na trasu dle původního plánu. Vynecháváme Chur, protože letos tam nemusíme tankovat CNG a čeká nás krásný přejezd alpským sedlem Oberalppass do Andermattu. Tady nás čeká rozčarování z kempu. Bydlíme na předraženém parkovišti vysypaném štěrkem a zázemím ze 60. let.

 

Zlatý kemp v Rakousku, i když tady taky měli splachovací WC a tekla teplá voda ze sprchy , jen to bylo ve sklepě jako v paneláku. Dojmy nám vynahradilo počasí při prohlídce Ďáblova mostu (Teufelsbrucke) a zklamala prohlídka města,  kde jsme nenašli nic zajímavého k vidění mimo medvěda z plastu.