Rodina na divoko obytňákem do Turecka k Egejskému moři a na Thassos
Na večer jsme přišli k oblíbenému jezeru Tisza a tady jsme strávili na pláži týden. Elizabet měla v tom týdnu narozeniny, takže si užila oslavu nejprve s rodinou a následně i s členy camperské smečky. Jeden den jsme se vydali podívat se i na jezero plné leknínů a vykoupali jsme se zde po odběru krve komáry, kterých tu prý bylo tentokrát výjimečně málo... no nevím, na mě dost. Maminka s posádkou odjela v pátek a dvě auta ze smečky Behaj a Garzonka (později přejmenovaná na Mrazák) za námi přijela v sobotu.
Další dny s obytňáky - projeto 740 Km
Po dni stráveném u jezera, kde se děcka vyšalela na skákacích hradech na vodě jsme vyrazili směr Srbské jezero Zobnatičko. Přechodu přes Rozske jsme se vyhnuli obloukem a prošli přes přechod Tampa. U jezera, kde do třetí v noci vřela zábava jsme našli krásné místo pod stromy kousek od veřejné pláže s moly na skákání. Při pokusech děti shodit dospělé z mola jsem sice přišel o hodinky, ale děti se vybláznily do sytosti. Posádka Leštěnky vyrážela za námi trochu později než plánovali. Rozhodli jsme se, že potáhneme dál na spodek Srbska. Tady jsme nakonec zaparkovali u fotbalového hřiště, kde se při nás přistavili Slováci z Martina, kteří v této opuštěné vesničce také přespávali. Děti si zahráli fotbal a honičku s baterkami. Výhled na kaňon pod námi byl krásný a nad ránem za námi dorazila i další posádka. Smečka obytňáků byla kompletní. 
Obytňáky ujeto dalších 320 Km
Ráno jsme se chtěli vykoupat v řece, ale přístup do ní nebyl možný, tak jsme nabrali ve studánce pitnou vodu a starou cestou přes kaňon vyrazili do Bulharska. Na Srbsko-Bulharských hranicích si posádky kromě ty naši prošly očistcem, protože v autech v koloně bez klimatu měli 41 stupňů. Kolonu se nám podařilo trochu objet a zkrátili jsme si ji, ale přesto jsme zde strávili tři hodiny. Přesun k moři nám trval déle než jsme původně plánovali nakolik po cestě nám střídavě stávkoval náš ubytňák "Maco", kterému se vrátily problémy z Albánie. Mašina si řekla, že půjde jen v určitých otáčkách a zaklínal to Behaj, kterému v Sofii odpadl výfuk... :-)) Specializovaný servis na opravu výfuků nám zavřel před nosem. Výfuk šel na nosič na zadních dveřích, vždyť jedeme do Turecka, tam nám ho někdo opraví. Přespat jsme chtěli u pěkného jezera Iskar. Bohužel to tady vypadá jako u nás na starém rameni Dunaje. Vše oplocené a v krásném resortu Kamelot s jedinou pláží na jezeře nám nedovolili přespat pokud nejsme hoteloví hosté. Nocí jsme se tedy přesunuli klikatými cestami k jezeru Batak. 
Další den - ujeto 265 Km
Přespávalo zde více camperů a karavanů, ale jak se ukázalo byli to rybáři. Byli jsme unaveni z předešlého dne tak jsme navzdory špatnému přístupu do vody přes bláto zůstali na tomto místě celý den. Monika Elizabetce zapletla krásné copy. Stín jsme si vyrobili pomocí nových plachet, co jsme objednali z Činy a osvědčili se. Stromy žádné a holky si nedaly pozor na ostré slunce a spálily se. :-) Přes den bylo nesnesitelných 38 stupňů. Kromě naší dodávky Maca nemají ostatní posádky v autech klima. Další přesun jsme tedy naplánovali na večer i proto, abychom se vyhnuli případným kolonám na Bulharsko-Turecké hranici. Kolony nebyly, ale vytáhli jsme si jiné černé Petry. :-) Já jsem se obával otázek na hranici kvůli tomu, že cestuji s dětmi sám bez jejich matky, ale během celé cesty se nad tím pozastavila jen jedna celnice. Během kontroly se mě celník vyptával na elektroniku v autě a nešlo mu do hlavy, že nemám v autě televizor a elektrické cigarety. Zapomněl jsem mu říct, že mám drona a když jsem musel otevřít bednu na zadních dveřích, kde na něj zírala mačeta a dron tak mě po zkušenosti ze Švýcarska zamrazilo. 
Tehdy jsem skoro skončil v base za teleskopický obušek. Na mé štěstí ho zaujaly jednorázové grily a protože nebyly elektronické, tak nás nechal přejít. Mačeta v Turecku nikoho nezajímá. :-)) Campervan "Běhej" s výfukem na nosiči zadních dveří musel jít z neznámých příčin na rentgen, naštěstí nenašli nic co by jim vadilo. Hůře na tom byl obytňák "Mrazák". Adovi končil pas v listopadu a to je málo. 100.- € za víza to vyřešilo, ale do 14 dnů musí opustit Turecko. Nejhůře obešla dodávka "Leštěnka". Ivan si zapomněl vytisknout nabíhající zelenou kartu a než se nám ji přes pojišťováčku podařilo v noci vybavit, tak jsme se docela zapotili. Hned za hranicemi jsme si vybavili datovou kartu abychom měli přístup na internet za 46.- € / 10GB. Přespali jsme v opuštěném parku ve městě Edirne, kde nás celou noc hlídala smečka zdejších psů. 
Karavany ujeto dalších 180 Km
Po cestě se obytňáku Behajovi odmítl vypínat ventilátor chlazení. Ráno jsme ho zkusili odpojit, ale bylo to nad naše schopnosti. První cíl, najít servis, kde zavaříme výfuk a opravíme ventilátor. V Turecku, tak jako na celém Balkáně jsou oblasti, kde jsou servisy pohromadě. Naposledy jsem toho využil minulý rok já v Albánii. V Edirnu jsme přesně takovou oblast také našli a mechanici si nás popodávali, pohostili čajem a Behaja dali do pořádku za směšné peníze v porovnání s tím co bychom zaplatil doma. Škoda, že jsem neměl víc času i já, abych si dal udělat Maca. U mě by to bylo na déle a já jsem musel vrátit děti i když mám dva měsíce prázdnin. Maco a Leštěnka vyrazili k moři hledat místo k přespání a Běh s Mrazákem za námi přišli večer. Měli jsme vyhlédnuté pěkné místo pod stromy, bohužel to bylo na útesu ze kterého bychom se do vody nedostali. Zaparkovali jsme nakonec přímo na pláži, kde stáli další campeři, i když v tomto teple bez stromů to nebyla žádná výhra. Ještě, že máme plachty. Večer nálety komárů z nedaleké řeky. Hmm, představoval jsem si to tady trochu jinak, i když jsme byli rádi, že jsme konečně u moře.
12. den - obytňáky dalších 150 Km
Moře s pozvolným přístupem. Voda teplá jako čaj a venku 42 stupňů ve stínu. Strávili jsme zde celý den. Opět večerní přesun kvůli teplotám na místo u majáku poté, co se nám nepodařilo dostat kvůli zasypané cestě na pláž kterou jsme měli vyhlédnutou. Na pěkném místě už někdo stál a nebylo tam víc místa. Vrátili jsme se tedy na pláž a zaparkovali pět metrů od lehátek u moře.
13. den - ujeto 50 Km
Ráno krásné probuzení přímo u moře, čistá voda. Vykoupali jsme se, ale rozhodli jsme se, že zde nezůstáváme. Chtěli jsme si najít hezké zašité místo, kde budeme sami. Na mapě jsme našli vedlejší cestičky až k moři. Pokud se chystáte do Turecka, jedno byste měli vědět. Vedlejší cesty jsou všechny štěrkové, velmi prašné a často extrémně strmé. Naše auta jsou bojovníci, ale na některých místech by se tu už zapotila i moje stará Micina a natož naše dva předehraby a dva zahraby. Maco si zdolal strmý kopec a škoda, že z toho nemám fotku nebo video. Nakonec jsme se dostali na místo, které se nedalo sejít, ale z druhé strany tam šla asfaltová cesta. Celé jsme to tedy obešli cca 20 km i když jsme byli od pěkné pláže jen asi 30 metrů vzdušnou čarou. Po zaparkování jsme se rozhodli, že dáme auta pod strom. Mně se podklad nezdál dost pevný, tak jsem řekl, že tam vejdu nejprve jen já aby mě měl kdo vytáhnout pokud tam zůstanu. Dobrá intuice. Zůstal jsem tam. Hodinu jsme na horkém slunci vyhrabávali můj obytňák "Macu" a táhli ho odtud dvěma auty. Samozřejmě, že jsme to celí zpoceni s popálenými koleny od horkého písku zvládli. Síla smečky je nezdolná. 
14. den - obytňáky ujeli dalších 83 Km
Po celém dni na pláži jsme se večer přesunuli kolem mostu přes Dardaneli na pěknou pláž plnou lidí, kteří postupně odcházeli a potěšili jsme se, že máme konečně místo pod stromy. Těšili jsme se na koupání ráno a poseděli jsme si s kluky do pozdní noci u aut. O jedné v noci přišli policisté, že tady nemůžeme spát a máme 15 min abychom se sbalili a odešli. Když jsme od nich chtěli, aby nám poradili kde se tady v okolí tedy dá přespat tak nás poslali do centra nedalekého města, že tam můžeme přespat. Policista, který nám to místo ukazoval na mapě vypadal, že mapu vidí poprvé v životě a když ji přibližoval na telefonu tak se stále více sehýbal k zemi, takže jsme po chvíli byli skoro u země. :-))) Vybrali jsme se tedy nejprve do kempu co jsme našli na mapě. Zde nám řekli, že kemp tady je, ale ubytují nás až ráno a před kempem nemůžeme přespat neboť je to chráněná oblast. Ve městě jsme tedy našli místo, které bylo označeno „camper“ značkou. Byly tři hodiny v noci a ve vedlejším baru seděli domácí. Šli jsme se zeptat jestli zde můžeme přespat. Prý tam běžně stojí campeři. Ok, dali bychom si pivo. Odpověď. Vyberte si tam z ledničky. Kolik stojí. On neví, to je bar jeho kamaráda a on tady teď není. Nechte cca 1.- € za pivo...
15. den - ujetých 63 Km
Ráno po přejetí přes město jsme viděli to místo kam nás posílali policisté. Hmmm, bylo na opačném konci než nám ukazovali na mapě, u moře a se stromy. Najdete jej na mapě. No nic. Přesunuli jsme se do nedalekého přístavu a kompou za cca. 10.- € jsme se přeplavili přes Dardaneli do města Canakkale. V přístavu jsme se pofotili u Trojského koně z filmu s B.Pittem a děti si pohráli v parku pod stromy ve stínu. Naše hledání pěkné soukromé pláže bylo stále neúspěšné. Cestou jsme opět našli zkratku, kde jsme brzy zavázli a zanadávali jsme si, protože jsme chvíli předtím umyli auta v myčce. Zbytečně.:-/ Nakonec jsme kvůli vysokým teplotám zakotvili při cestě ze které byl přístup na pláž jen pomocí lana co Mišo natáhl od auta. Na pláži se nám promluvil jeden starší Turek a poradil nám pěkné místo, kde bychom měli lepší přístup pro děti. Shodou okolností jsem toto místo měl i já poznačené v mapě. Počkali jsme zde v teplém moři do večera a následně si dali velmi chutnou večeři v místní restauraci za pár eur. Následně jsme opět 20 km ujeli po štěrkových cestách a na konci nás čekal kemp přímo u moře pod stromy. Vše super, cena 17.- € na noc jen večerní komáry kazily celý dojem. Zůstali jsme zde nakonec čtyři dny. Moře pozvolné a konečně osvěžující teplota a průzračně čisté. Majitelé velmi příjemní, každý večer postřikovali stromy proti komárům, bohužel to moc nepomáhalo. Nedaleko kempu je údajný hrob Achilese, tak jsme se tam byli ve vedru podívat. Nic tam není, jen skála a nějaká díra v zemi. Při západu slunce jsme si s Leonardem zahráli volejbal. Bylo tady skvěle. 
19 . den - Campervany ujeto 310 Km
Nejbližší dny jsme strávili na krásné pláži se slunečníky a lehátky zdarma na tak říkajíc prázdné pláži jen pro nás. První den byly i vlny a jezdili zde kateři. Velká chyba, že jsem se tam nešel zeptat. Byl tam Bulhar, který tam má kateřskou školu a mohl jsem si zajezdit. Následující dny i tak přestalo foukat. Po čtyřech dnech jsme se rozhodli, že níže už nejdeme protože teploty byly nesnesitelné už zde. Mně se čas krátil, tak jsme se dohodli, že se podíváme na ostrov Thassos. Trajekt by neměl být moc drahý a máme to v podstatě po cestě na Sitonii a já směrem domů. Prohlédli jsme si po cestě ještě Tróju, ale v rychlém tempu nebo v 19:00 to tady zavírají. Baby chtěli zažít turecké trhy, tak jsme se zastavili v centru Canakkale, ale ve 21:00 tu už bylo všechno zavřeno, což bylo obrovské zklamání. Zvláštní, že v Turecku se v noci nežije, tak jako v jiných přímořských zemích. Obrovským mostem přes Dardaneli jsme pokračovali směrem k Turecko-Řecké hranici, kde se celnice ptala, jestli jsem dobrý chlap, když jsem sám s dětmi. Byla docela hezká, tak pokud měla zájem tak se měla zeptat rovnou mě... :) Až k trajektu jsme to nedojeli a zaparkovali jsme u moře na pěkném parkovišti. 
20. den - ujetých 120 Km
Ráno nám policistka řekla, že v Řecku nemůžeme takto kempovat. Poznamenali jsme, že vedle nás spí lidé v osobním autě a pod stromem je postaven stan. Ona, že to je v pořádku, že zakázáno je spaní v autech jako máme my. OK. Do Řecka chodíme často a s tímto jsme se ještě nesetkali, doufám, že zas tak brzy nesetkáme. Přesunuli jsme se do přístavu v Keramoti, kde jsme se v podstatě skoro průběžně nalodili na trajekt a za hodinu byli za 40.- € na posádku na Thassosu. Na moři byly vlny a docela nás pohoupalo. Po přistání jsme se vydali na nejbližší pláž Marble beach po jaké cestě? Prašné a rozbité. Pláž to je slunečníková s barem, tyrkýsovým mořem, bílým pískem a vlnami. Prostě kýčová Řecká nádhera. Děcka i s námi pišťali od štěstí. Auta jsme měli pod stromy, ale po dotazu na baru jestli zde můžeme přespat nám bylo řečeno, že bohužel ne. Prý kvůli požárům, které jsou právě na Rhodosu, jsou zpřísněna pravidla pro kempování. Přesunuli jsme se tedy večer na pláž Paradis, kde nad pláží měli své stanoviště hasiči, kteří nám na přespání na divoko nic neřekli.. 
21. den - Ujeto 30.- Km
Jak jsme zjistili, část této pláže je FKK, takže super a navíc zde byly fantastické vlny na kterých jsme se všichni dosyta vyřádili a Leonard se na bodyboardu i svezl na pár vlnách. Druhý den ráno mě čekalo nemilé překvapení v podobě prázdné pneumatiky. Mám s sebou sadu na opravu defektů, ale sadu na prasklý elektron nemám. Hasiči nám zjišťovali, zda je možnost opravit to na ostrově, ale bohužel až na pevnině. Super. Cestou domů musím vyrazit spíše protože na 1400 km cestu se vydat na rezervě je velké riziko, nebo jdu domů sám s dětmi. Zbytek smečky zde ještě zůstává. No nic tohle mě čeká až za dva dny. Teď jsme ještě chtěli vidět Giola lagoon, což je mořské oko ve skále. Po cestě k němu jsme spatřili pěknou pláž Livadi, kde nám Němka na camperu řekla, že projela celý ostrov, ale tohle je nejlepší místo. OK, podíváme večer mořské oko a pokud se tam nebude dát přespat vrátíme se sem. Oko je v podstatě cca tři metry hluboký bazén ve skále do kterého lze skákat z různých stupňů skály. Všichni jsme si zaskákali včetně Elizabet, která se už naučila i trochu plavat během tohoto pobytu. Přespat se zde nedalo, takže jsme se vrátili na Livadi beach a večer si poseděli u aut. Další den nás čeká dvoudenní cesta domů.
22. den - cesta domů - 985 Km
Po krásných třech týdnech nastal čas návratu. Po snídani jsme se vykoupali a rozloučili se zbytkem smečky a vyrazili na cestu domů. Na trajektu děti krmily racky z ruky a těšily se z toho i když je ďobla do ruky. Na pevnině jsem zastavil v servisu, který jsem si všiml po cestě na trajekt. Mechanik mi vysvětlil, že oni to nedělají, ale mohou gumu zout a odnést do nedaleké vesnice, kde to někdo dělá. Bude to prý trvat cca. hodinu. Super, to jsem ani nečekal. Za hodinu a půl to bylo všechno hotovo a Medvídek přezutý. Celé za 70 €. Potěšil jsem se a vyrazil směrem Bulharsko nakolik jsme měli koupenou Bulharskou dálniční a ušetřím za mýtné v Řecku a Makedonii. Ani ne po 50km jsem začal mít pocit, že mě nějak vozí příď auta, ale byl jsem v místech, kde se nedalo bezpečně zastat. Na prvním možném místě jsem zastal a na přední pneu defekt a co bylo horší díky jízdě na defektu sedratý bok pneumatiky. No nic, pokud to není další disk tak to opravím .... neopravím, šrouby jsou tak dotaženy, že je neumím povolit. Musím dojít do nějakého servisu. Kompresorem, který mám pořád u sebe jsem gumu dofoukal a pokračoval. V malé vesnici jsem našel ošarpanou benzinku na které je nápis pneu servis a Taxi. Tento majitel, který hned přišel ke mně když viděl měkkou pneu je asi pán pro všechno v této vesnici. I s pomocí dlouhé trouby jsme měli co dělat, abychom šrouby povolili. Opravit defekt nebyl problém, problém je sedratý bok pneumatiky. No nic zkusím na ní jít opatrně a pokud praskne přezuji rezervu, šrouby jsou již povoleny. Projel jsem ani ne 20km a při stání na horkém asfaltu na křižovatce guma střelila. Přímo na křižovatce jsem ji tedy přezul za rezervu a doufaje, že nedostanu další defekt vyrazil směrem domů. Byla sobota večer a novou gumu zde nikde nekoupím do pondělí. Tahal jsem co to dalo a děti mi úžasně pomáhaly. Zavzpomínali jsme si na dovolenou na Balkáně, tehdy ještě ve čtveřici, když jsme byli u Rilského kláštera, který jsme nyní utráceli stejně jako národní park Pirin. Leonard nám za cesty nachystal fantastické burgery a spolu si hráli a zpívali jsme si Slovenskou řepovou scénu. Řecko-Bulharské hranice bez výraznějšího zdržení a rovněž Bulharsko-Srbské, kde jsme směrem dolů ztvrdli tři hodiny. V noci když už děti spaly jsem to zatáhl až před Srbsko-Maďarské hranice, ale i o jedné v noci tam byla kolona. Měl jsem toho dost a řekl jsem si, že přespíme před hranicí a ráno je přejdeme.
Trable na maďarské hranici
Ráno jsem se vzbudil v 5:00 hod. a přechod ze Srbské strany byl prázdný. Super. Na hranici celník zběžně podíval pasy a pustil nás dál. Říkám si, paráda na oběd jsme v klidu doma. Hmmm. Na Maďarské straně se celníci asi dohodli, že vyzkouší kolik lidé snesou. Bylo před námi osm aut a strávili jsme zde dvě hodiny. Každé nechali stát cca. 15min. Nic nedělali, seděli a kouřili. Nechali vás vypnout motor a čekat. Slováci, kteří šli směrem na jih se nás ptali, co se děje na Srbské straně neboť, že tam už stojí šest hodin. Říkám, že na Srbské nás nechali hned přejít. On mi na to, že je nechali hned přejít Maďaři.... Super, tak někdo si tady vyřizuje účty a doplácejí na to opět lidé. Je mi na zvracení z toho, jak se nechají obyčejní lidé, kterými jsou celníci, vtáhnout do takových špinavostí. No nic. Od hranic už šla cesta hladce až domů, žádná další pneumatika už nepraskla a Medvídek nás opět ve zdraví dovezl až domů. Už se těšíme na další dobrodružství...
TIPY NA VÝLETY A UBYTOVÁNÍ V OKOLÍ
Kempy v Turecku & Last Minute
Campervanem přes Polsko-Česko-Slovensko
