České léto se chýlilo ke konci a my přemýšleli, kam vyrazit za téměř jistým teplem a slunečnem. Napadl nás Karibik, a to i přesto, že právě září je obdobím, kdy se touto oblastí téměř s jistotou prožene alespoň jeden hurikán. Zariskovali jsme a vyrazili. S ohledem na to, že jsme chtěli ušetřit, koupili jsme zájezd přes německou cestovní kancelář, takže jsme odlétali na konci září z Mnichova. Sice několikahodinová cesta autem na letiště, ale úspora veliká. Dlouhý a poněkud únavný let po více než deseti hodinách končil a nám bylo během přistávání jasné, že jsme se trefili do počasí, kterého jsme se obávali. Na mezinárodním letišti ve Varaderu, kam denně přilétá tolik letadel, že byste je spočítali na prstech dvou rukou, nás přivítala super bouřka s pořádnou průtrží mračen. Na fotografii pořízené z taxíku, který nás vezl do hotelu, jsou vidět proudy vody, které ulicí tekly.
Trochu, no, spíš hodně nás to vyděsilo, ale nakonec nás počasí příjemně překvapilo. Než jsme si po dlouhé cestě stačily aspoň trošku odpočinout, vysvitlo sluníčko a bylo krásně. Nádherná, dlouhá, bílá a téměř liduprázdná pláž nás odškodnila za dlouhou a nepohodlnou cestu. Přesně takhle jsme si představovali ráj na zemi.
Takže pláž, oceán a koupání neměly chybu. Horší to bylo s ubytováním, tomu se dalo vytknout hodně, navíc nebylo neobvyklé, že se pokoje reklamovaly a měnily. Další šok nás čekal ve městě, kam jsme vyrazili za poznáním a nákupy.
Jako první nás zaujal místní vozový park, který v nás chtě nechtě evokoval americké ulice z šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Jako kdyby se tu zastavil čas. Také při pohledu do otevřených oken a dveří příbytků místních obyvatel jsme byli celkem v šoku. Vybavení domácností, to byly holé podlahy a zdi, postel, židle, stůl a maximálně ještě nějaká skříň, byty občas bez dveří. Chudoba na nás čišela z každého koutu.
Naprosto nevěřícně jsme zírali ve chvíli, kdy jsme u místních pouličních prodejců suvenýrů, chtěli pořídit nějaké cetky pro příbuzné a známé. Když jsme se zeptali na cenu, dozvěděli jsme se, že se sice dá platit kubánským peso, tedy oficiální měnou, ale mnohem žádanější byla úplně jiná platidla.
A tak jsme se nejdřív zbavili dvou jednorázových zapalovačů, které jsme vyhrabali z útrob našich kabelek, propisky, balíčku žvýkaček a papírových kapesníčků. V kurzu byly také šampóny, sprchové gely, laky na nehty a další drogistické zboží. O tom jsme předem nevěděli, takže jsme bohužel nic z toho u sebe neměli. Museli jsme platit penězi, o které ale nebyl tak velký zájem. No co, kdybychom sem měli přijet ještě jednou, budeme vědět, co s sebou do kufru přibalit v množství větším než malém.
Na výletě v Havaně byl nepřehlédnutelný kontrast luxusních hotelů a nablýskaných chevroletů s chudobou lidí na ulici, kde to místy vypadalo jako na sídlišti v Chánově.
Lodí jsme podnikli výlet na ostrov Cayo Blanco, kde jsme měli vše all inclusive, mohli jsme si zašnorchlovat, užít si sněhobílý písek na pláži a tyrkysově průzračnou vodu v oceánu a pochutnat si na dobrém jídle. A cestou zpět jsme ještě zavítali do delfinária, kde je možné plavat s delfíny, pochopitelně za příplatek.
Nabídka dalších možných výletů je velká, takže by člověk měl co dělat i v případě, že by na dovolenou vyrazil na mnohem delší dobu.
Takže abych to všechno shrnula, dovolená moc pěkná, hurikánu jsme se naštěstí nedočkali, a když si odmyslím nedostatky v ubytování, tak pro turisty možná ráj na zemi, pro místní ovšem tvrdá realita…
Komentáře
Přidat komentář