Zdolání svaté trojice - Radyně, Maršál a Kotel, aneb noční bajkeři

První ze svaté trojice - Radyně

Začátek výletu byl celkem mírný. Takové to zahřání nikdy neuškodí. Nicméně už cestou na Radyni jsme procházeli přes řadu stezek a lesních trailů, které naznačovali, že v suchu moc dlouho nezůstaneme . Tam kde by jsme normálně přeletěli s dětsky šťastným úsměvem na tváři nás čekalo bahno a kaluže, kterým se na úzkých stezkách nešlo vyhnout. Pak přišel první výstup na Radyni. Ještě jednou připomínám, že trasu mám od kluka, co jezdí poloprofi, takže nás to vedlo přes ty nejhorší úseky. Ale ani to nás nezastavilo, aby jsme si s terénem neporadili.

David se pořád divil kudy nás to vede, když existovala i kratší cesta. Nicméně mezi těžkým dýcháním a technickým stoupáním nezbylo moc prostoru na zbytečné kecy. Jistě si říkal, že po hubě mi může dát i na Radyni.. Tam dáváme pauzu na kofolu a zmrzlinu. Já to oslavil cigaretou, abych Dejva trochu nasral. Ovšem to ho z míry nevyvedlo, protože ještě nevěděl co nás čeká.

Koneckonců já si také myslel, že vím, ale víte co se říká: Myslet znamená howno vědět. A tak jsme oba mysleli, že to bude už jen na pohodu..

Maršál & Kotel nám dal na budku

Dolů kopcem jsme si na kolech také moc neposeděli. Na stezce ze země trčely skály, které plnily funkci retardéru. Mezitím skalní schody a kořeny, aby nebyla nuda. A jako bonus, bylo všechno mokré a navlhlé. Nesnáším šlapat nekonečné kilometry po šotolinách, ale teď jsem je začal vyhlížet, neboť nohy bolely do kopce i z kopce, tak chvíli jen točit, by neuškodilo..  V dalším úseku pod Maršálem jsme narazili na první zatopenou stezku a několik padlých stromů. Tehdy nám to přišlo zábavné, protože jsme nevěděli, že kola budeme přenášet ještě tak 20 krát..

Pak následovala nekonečná asfaltka v neustálém stoupání. Ale brali jsme to pozitivně, že aspoň je menší odpor terénu. Po nekonečném příběhu na asfaltu přišla odbočka na Maršál. Asfalt vystřídaly kameny a na závěr prudké stoupání. Oba jsme je vyjeli na jeden tah, ale na Maršálu následovala cca 3-minutová pauza na vyčůrání a narovnání zad..

David chtěl ještě foto, tak "cvakám" a ptám se: Je to dobře takhle?

Tak sranda musí být i kdyby na "Focusy" nebylo...

Jedeme dál, aby jsme mohli zdolat třetí ze svaté trojice a to Kotel. Bohužel paměť mi dobře nesloužila. Myslel jsem, že to nejtěžší už máme za sebou. Nicméně, Kotel nás slušně otestoval. Kopec se táhnul jako sopel na rukávu, za každou zatáčkou jsme očekávali vrchol, který pořád ani za boha nepřicházel . Nakonec jsme zdolali i ten a jak jinak než  v jednom tahu, tj, bez sesednutí z kola. Ovšem pauza to pak jistila. To jsem si vychutnal můj Semtex . David vychutnával ochucenou minerálku. No humáč..

Noční bajkování & podělaní až za ušima

Přenášení kol přes padlé stromy, které nešli nijak obejít bylo na denním pořádku. Nevím jak se jmenuje tahle disciplína, ale cyklistika to není..

U stopadesáté klády David rozhazuje rukama. Ani se mu nedivím. Jeho kolo váží tak o 3 kila víc, než moje..

Aby to nebylo úplně jednoduché, tak se nám začalo stmívat a dle km, které jsme měli absolvovat, jsme byli někde za půlkou. Tentokrát jsem se snažil rozpomenout si, jaká že trasa nás to ještě čeká. Věděl jsem, že tam bude spousta drncavých cyklostezek a přírodních trailů, které budou střídat rádoby rovinky, které budou samý výmol, nebo kořeny, tak aby to nebylo jen tak..

Po projetí dalšího úseku, který se v navigaci tvářil jako rovina, ale jak jinak nebyl si říkáme, že budeme muset něco změnit, nebo upravit trasu. Nicméně oba jsme byli odhodlaní dojet tento Challenge až do konce. Ale nedá se jít hlavou proti zdi. Přes lesní stezky vidíš jen pár metrů před sebe. Chvíli to byla ještě "zabava", ale když jsme se ocitli u lávky, která byla zničená, a potopená v potoku, do kterého ještě natekla voda bůhví odkud, tak jsme začali přemýšlet nad improvizací. V tomto úseku jsme naštěstí kola přenesli přes zídku, která tam na nás čekala. V dalším úseku byla stezka zatopená na cca 100 metrů. Naštěstí šla objet (pěšky) po strmém svahu.

Úprava plánu byla akutní

Zde už přestávala sranda. Matně jsem tušil, co nás ještě čeká. Tak se domlouváme a konkrétní lesní úsek vypouštíme a zkracujeme si cestu o 10 km. Zde to už nebylo o tom, jestli to dáme. To jsme věděli, že jo. To nejhorší jsme už měli za sebou. Teď šlo o to, aby jsme domů dojeli ještě dnes a ne zítra.

Cestou po asfaltce přes nějakou obec Davidovi říkám: Zpomal, vidíme howno a tady můžou z pole vyletět divočáci, nebo srnky. Za cca 2 minuty koukám na tachač a řítíme se kolem 50 km/h, tak začnu zpomalovat na cca 35 km/h a v tom se najednou předemnou objeví srnka . Navíc se asi lekla světel, tak zůstala na sekundu stát téměř uprostřed silnice. Ještě že jsem o tom mluvil před několika minutami... Kolizi jsme se vyhli a jedeme dál.. :) Někde "opodál" Dejv bulí, že už nemůže. Sice já se kolikrát nekoukal, ale já to viděl :)). A to na Kotli kroutil hlavou, že chlastám Semtex . Tak zastavujeme a Dejv si dává musli srdíčka. Chtěl jsem to vyfotit, ale sežral je tak rychle, že jsem to nestihl . Musí postačit fotka uprostřed ničeho..

Dojezd Do Plzně + mapa ke stažení

Po dalších mrtě kilometrech, kde jsme se prodírali ani nevím čím, páč tam byla tma jak v prdeli, narážíme na první civilizaci. Šup kolem Chlumu a zastavujeme na pumpě. Tam si dáváme nápoj pro pravé chlapy. Kapučíno . Nakonec i po zkrácení trasy nám to hodilo těžkých 70 km s nastoupánými 1300 metry, kde ani jeden meter nebyl zadarmo a to většinou ani na rovinkách :-). Jak jsme chlastali ten božský mok a stěžovali si jak nás bolí nohy, tak se domlouváme, že tuhle trasu si musíme zopáknout, ale za světla a aby nechcalo aspoň 2-3 dny.. ;) 

Proč si to chceme zopakovat  i přesto, že to byla makačka a problémy od začátku až dokonce? Protože silné zážitky, strasti a problémy jsou intenzivní pocity a jejich překonávání je podle nás to co z nás dělá opravdové bajkery.. A těch 10 km navíc představuje ještě dalších 500 nastoupaných metrů a my je chceme !!! A teď nás už nerušte, jdeme poslouchat, jak nám z tohohle tripu rostou svaly...

Trasa  - Radyně - Maršál- Kotel a spol ZDE