Kemp Keramika - Přehrada Hracholusky

TOPlist

Zillertalské Alpy nadoraz

Vsechny clanky_button

Pro naše další putování v horách  jsme si vybrali oblast zillertalských Alp,  Vyrážíme brzy ráno přes Pomezí nad Ohří,  Mnichov,  Kufstein a přijíždíme do městečka Zell am ziller v jehož okolí se nacházejí známé lyžařské terény a nedaleko je také středisko Mayrhofen. Po krátkém hledání nacházíme bezplatné parkování u místní školy ,Nedaleko vlakového nádraží nacházíme také autobusovou zastávku.  Připravíme potřebné věci přezujeme se do trekových bot, doplníme zásoby vody a vyrážíme autobusem vzhůru směrem na Gerlos.  Pohodlný bus šplhá serpentinami  ještě výše za Gerlos k přehradě durlassboden přibližně  třičtvrtě hodiny.

Začíná drobně pršet ,ale to nás nemůže rozházet, protože jsme natěšení na další dobrodružství a hlavně podle předpovědi se má počasí v nejbližších hodinách výrazně zlepšit.

Naším dnešním cílem je chata Zittauer Hutte  ve výšce 2300m.n.m., která je vzdálená 4 hodiny chůze od přehradní nádrže.  Nejprve mírně stoupáme pohodlnou širokou pěšinou, která kopíruje přehradní jezero , co chvíli se schováváme před deštěm a následně se i navlékáme do pláštěnek .  Úsek dál se údolí mírně rozšiřuje a u dalšího jezírka na konci cesty je výletní restaurace. Zde již začíná pořádné stoupání, To vede podél rozbouřeného potoka s několika zajímavými kaskádami až na další stupeň údolí.

Odsud  již můžete vidět nádherně položenou chatu. Po odvážně vedené pěšině stoupáme vzhůru podél vysokého.vodopádu který teče od naší chaty. Na hraně skalního stupně se začínáme halit do mlhy.

Mlžné mraky však po chvíli ustupují a nám se otevírá okolní scenérie v celé své kráse. Vidíme neskutečné panorama okolních ledovců a v jednom místě zvaném Gletscherblick je umístěna také informační tabule která monitoruje a zajímavě popisuje ústup ledovců za poslední desítky let.

Od ní přecházíme přes první sněhová pole k chatě Zittauer Hutrte . Ta je nádherně položená u nezvykle velkého jezera Gerlossee.

Pro dnešek toho máme ale ve vyčerpávajícím vedru opravdu dost , takže zhruba po 6 hodinách jízdy autem a pětihodinovém treku rádi využíváme pohostinnosti chaty a tento parádní den zakončujeme v jejích útrobách a doplňujeme ztracené ionty dobrým rakouským pivem.

 

Zítra nás podle všeho čeká o něco složitější cesta......

Rád bych se ještě vyjádřil k tomu v jakém období obvykle vyrážíme do Alp . Ještě Nikdy jsme nebyli v Alpách v hlavní sezóně, . to znamená červenec nebo srpen.  Nechceme se potkávat s davy turistů Chceme si hory užívat v jejich klidné a ničím nerušené kráse. Často si vybíráme i odlehlejší ne tolik známá místa.  To sebou může přinášet někdy i komplikace v podobě neprůchozích cest nebo zavřených chat. 

Chaty které jsme pro tento trek vybrali jsou otevřené teprve několik dní a ten hlavní nápor zažijí teprve v následujících týdnech a měsících. 

Ráno je obloha blankytně modrá a spolu s okolním prostředím a panoramaty okolních třítisícovek působí opravdu pohádkově.  Je čas nahodit batohy na záda,  připravit trekové hůlky , .pořádně utáhnout tkaničky u bot a vyrazit.  Naším dnešním cílem je chata Plauener hutte,  která by měla být vzdálená zhruba sedm hodin chůze. Mezi ní se nachází ještě chata Richter hutte , kde bychom si chtěli zhruba v polovině cesty odpočinout a pokračovat dále. 

Cestou musíme překonat několik horských sedel a plánujeme vystoupit i na horu Richterspitze , která o několik desítek metrů překračuje hranici 3000 m. Kousek pod ní se nachází sedlo Gamsscharte, jemuž do 3000 chybí několik málo metrů.

Cesta od Zittauer Hutte  vede nejprve podél jezera posléze stoupá vlevo stále strměji vzhůru až do sedla Roskarscharte. To  se nachází ve výšce zhruba 2700 m nad mořem a kousek před ním můžete odbočit na horu Rosskopf, která je díky svému oblému tvaru celkem snadno dostupná. Před sedlem se nachází další sněhová pole a otevírá se nám výhled do dalšího údolí, kde zatím marně hledáme svůj další cíl. Přechod roskar Scharte je pořádně strmý a je třeba v některých místech mít jistý krok. Dále už scházíme po kamenných polích a horských lukách až k malému jezírku. 

Zde si dopřáváme zasloužený odpočinek,  piknik ze zásob,  které si neseme na zádech a také chladivou koupel nohou v ledové vodě malého plesa. 

Za tímto jezírkem cesta uhýbá do bočního údolí doprava a my již vidíme náš další cíl chatu Richter Hutte.  Vypadá na první pohled opravdu daleko.Sscházíme trošku níže a ztrácíme pracně nastoupané výškové metry. V některých místech je pěšina vedená opravdu vzdušně nad skalnatými splazy, ale i tatoo klíčová místa lze při troše soustředění bezpečně překonat. I když bych je nechtěl procházet za sněhu nebo námrazy . Pěšina nás dovede asi dalších dvě stě výškových metrů dolů pod chatu kde překonáváme potok pramenící někde nahoře v ledovci.  Při překonávání jednoho sněhového pole pod kterým teče potok dokonce dojde k prolomení ledové krusty a pádu jednoho z nás do potoka

Naštěstí se to však se obejde bez větších komplikací a jedinou památkou je trochu mokra v botách a hodně smíchu.  Za chvíli už zase stoupáme strmým chodníčkem chatě Richter Hutte.

Dnes toho máme opravdu celkem dost , jsme  tu přibližně za  pět hodin a podle všeho nás ještě minimálně dalších pět hodin čeká . Občerstvujeme se točeným Radlerem a vymýšlíme kudy půjdeme dá. Na chatě zrovna opravují střechu nějací slovenští pokrývači a vypadá to že tato chata je díky tomu i momentálně pro nocležníky uzavřena

Když  zakloníme hlavu, abchom viděli náš další cíl,  docela nám to vyrazí dech.  Sedlo Gamscharte (kamzičí sedlo)  se nachází zhruba o 700 výškových metrů výš. Podle toho co vidíme cesta do něj určitě nebude lehká a bohužel ani bezpečná.  Je plná strmých sněhových polí a my jsme si v představě nadcházejícího léta a vysokých teplot nepřibalili sebou ani cepíny a mačky.

Nu což jiná možnost není , musíme se nějak dostat do našeho dalšího cíle,  kde již máme zarezervovaný nocleh. V tuto chvíli bych si dovolil ještě malou poznámku pro ty kdo do těchto chat a do Alp na túry nechodí moc čast.  Pokaždé když odcházíte z jedné chaty na druhou , nebo vyrážíte z chaty na výlet je dobré zapsat se do knihy tůr.

Ta se nachází poblíž vstupu do chaty nebo přímo v restauraci a je dobré  do ní napsat své jméno , váš nadcházející cíl a datum a čas vašeho odchodu.  V případě že dojde k nějaké nečekané události a musí se o vaše přežití starat horská služba,  může toto dosti pomoci

Po krátkém odpočinku opět nahazujeme ztěžklé batohy na záda a vydáváme se vzhůru.  Nejdříve se jde zvolna podé potoka-  Ten se překračuje a následuje množství strmých serpenti. Zde to ještě jde protože cesta vede po pevné a suché zemi . Kousek dál už přicházíme první sněhové pole To  následující už má charakter černé sjezdovky.  V praxi to znamená že pokud na něm uklouznete je pravděpodobné že skončíte v kotrmelcích o pár set metrů níže.  To tedy v případě,  že se nezastavíte po cestě o nějaký kámen. A tak stoupáme stále výš a výš velmi strmým terénem. Sněhové pole střídá občas kamená moréna.

Najednou přicházíme do míst kde již nevidíme  ani turistické značky. Sporadické značení do sedla je totiž stále pod sněhem. Teď  již  máme problém s orientací. Což o to cíl nad námi zřetelně vidíme,  ale rozmýšlíme se  jak se k němu co nejbezpečněji dostat. Zde jsme již v království sněhu a ledu a tak kličkujeme v nadmořské výšce kolem 2800m po  strmém sněhovém poli a snažíme se hlídat každý svůj krok.

Jsme tu všichni spolu,  ale zároveň každý za sebe.  Každý víme že kdyby jednomu uklouzla noha nemůže mu nikdo pomoci a jeho pád by skončil dole asi 100m skokánkem. Přesto se však udýchaní dostáváme k sedlu  a napumpování adrenalinem se těšíme že za ním už to bude mnohem lepší.   Poslední metry do Scharte měly být zajištěné ocelovým lanem,  to bohužel kvůli vysoké vrstvě sněhu je schováno někde pod ním,  a tak posledních pár metrů se zaťatými zuby přeskakujemi až do bezpečí rovného terénu.

Nemáme už sílu ani chuť vystoupit ze sedla ještě pár desítek výškových metrů na Richterspitzre. Chceme být pokud možno za světla na chatě . Konečně jsme tady ,  na druhou stranu  má pokračovat zajištěná  Via Ferrata . První jištění odsud nevidíme,  oblékáme se tedy do sedáků,  schováváme trekové hole na batohy a vyndáváme jistící karabiny. a  nasazujeme helmy.

První jištění nacházíme zhruba 30 m za sedlem,  Zprvu cesta vypadá celkem schůdně. Jak rádi se po nejistých krocích ve strmých  sněhových polích cvakáme na ocelové jištění.

Ferrata by to neměla být těžká.  Má  klasifikaci C, ale v těchto podmínkách a sněhu to může být docela zajímavé. To se i po několika desítkách metrů potvrzuje, . protože dobře zajištěné úseky střídají nezajištěná místa  Ta by za normálních okolností v suchu nebyla žádný problém. Ve sněhu však představují  další zvýšení tepu a hladiny adrenalinu. Zvláště překonávání zamrzlé strouhy, pod kterou duní bublající potok je po předchozí zkušenosti s propadnutím sněhového mostu celkem zajímavý adrenalinový zážitek

Za tímto místem opět následuje jištění . Tady je už perfektně provedené s mnoha kramlemi a převisem a pod ním již vidíme konečně pevnou zem. Pokud se jí tedy dá sněhová pláň takto nazvat.

Konečně zpocení dolézáme na poslední stupy a na hranici vyčerpání si gratulujeme k tomu že jsme i tento test zvládli bez úhony.

Klopýtáme k našemu dnešnímu nocležišti přes rozsáhlá sněhová pole . Již jen mírným svahem scházíme k nádherně položené chatě Plauener.  Ta se nachází vysoko . . nad další přehradní nádrží nesoucí jméno Zillergrund

Když potom u piva probíráme zážitky z přechodu sedla i ferraty dost se u toho nasmějeme.Pprávě v těchto chvílích si uvědomujete krásu hor i sdílených zážitků s kamarády. Bolavá těla uléhají ve společném matratzen lágru a za chvilku už spíme jako když nás do vody hodí.

Ráno nás čeká již jen nenáročný sestup k hrázi přehradní nádrže Odkud kam jede autobus do Mayrhofenu. Za dvě a půl hodinky chůze nádhernou krajinou jsme na zastávce.

toblíž ní jsou dokonce otevřeny bezplatné toalety a protože toto místo je již dosti turisticky frekventované , jezdí sem autobus docela často

Nejdříve se zanoří do tunelu vyhloubeného v nitru hory ,  aby posléze vjel pod přehradní hrází a pokračuje podél řeky podlekteré  má jméno celé údolí až do správního střediska Mayrhofen. 7

Zde vystupujeme na vlakovém nádraží a několik zastávek jedeme zpět k autu do městečka Zell am ziller

Byl to opravdu nádherný i když náročný prodloužený víkend.

 

 

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY

 

 

Komentáře

Obrázek uživatele Panther
Panther 1. Prosinec 2018 - 22:44
Dobrý článek pro inspiraci. Už delší dobu jsme chtěli s rodinou podniknout podobný výlet... Až na to šplhání po skalách, to by malá ještě nedala :-)

Přidat komentář

CAPTCHA
Tato otázka je pro ověření, zda jste opravdový návštěvník a ne automatizovaný spamový robot.
5 + 0 =
Vyřešte tento jednoduchý matematický příklad a vložte výsledek. Např. pro 1+3 vložte 4.

DOPORUČUJEME !!!

Ebook 2024 - slevy pro karavany a stany


Camping Karolina - Plzeňsko


https://www.kempy-chaty.cz/sites/default/files/novinky/kempy_a_turistika_-_facebook2.jpg


 



ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY