Bikeři v Německu na Šumavě - NP Bavorský les a Falkenstein

Od Železné Rudy přes Zwieslerwaldhaus

Vlakem jsme se dovezli i s bajky do Železné Rudy. Tam si u kávy vychutnáváme horský vzduch a atmosféru, která zde vládla. Chystám mapu - navigaci a pomalu vyrážíme. Měl jsem s tím trochu problémy, protože na Šumavě v Čechách i v Něměcku jsou přísně vyhrazená místa pro cyklisty a rozhodně jsme nechtěli dostat pokutu...

Po několika kilometrech se dostáváme k Česko-německým hranicím. Na kole je to pro nás poprvé, takže jistě chápete, že tato událost v nás vzbudila jisté emoce.

A to až tak, že Kája chtěla "cyklo mamču" trochu popohnat kopancem do zadku..

Po kopanci následuje průjezd přes Zwieslerwaldhaus. Kája si u jednoho baráku všímá cedule s upozorněním na medvědy. Nato ji říkám: "Neboj Kájo, pokud pojedeš rychleji než 50 km/h do kopce, tak by si měla být v pohodě" . Zdá se, že Káju to nijak neuklidnilo...

Výstup na Grosser Falkenstein začíná

Na mapě mi ukazovalo zkratku, ale to znamenalo sesednout z kola a tlačit do kopce cca 1,6 km. Po odpočinku, kde jsme tlačili bajky, opět nasedáme a začínáme šlapat. Holky nabyly podezření, že tady bude kopců mnohem víc, než původně očekávaly. Hm, takže už mi na to přišly.. Po cca dvou kilometrech dáváme pauzu, aby jsme mohli shodit funkční trika, páč začalo být teplo. Takhle se tvářila Míša, když zjistila, že od teď půjdeme opět a pouze do kopce.

Jak jsme se u krátké pauzy převlékali, tak kolem nás prosvištělo cca 20 kol. Holky udivilo, že všechno to byla elektro kola. Mě to bylo jedno, jezdím za sebe a pro sebe a tak je mi fuk (čte se fuck) na čem kdo jezdí. Ale holky, co mají najezděno mnohem méně než  já se nad tím pozastavovaly a působilo to na ně trochu demotivačně. Nicméně později jsem z toho udělal výhodu.

Pak následovalo německé počítání projíždějících cyklistů. Míši jsem to vysvětlil ( i když nejsem přeborník na němčinu, ale něco málo umím) Její následné počítání znělo takhle: AIDS, zwei, drei, vier, FUJ, SEX, sieben... Nevím, buďto mi spatně rozuměla, nebo to bylo ženské počítání v němčině ?

Finální výzva - makání do kopce - 4 km - Grosser Falkenstein

Na rozcestnících jsme dávali krátké pauzy. A také u tohohle malého vodopádu.

Poté už jenom výšlap. Holky se držely statečně. Jak jsem již zmiňoval, tak cyklistů s baterkami zde bylo požehnaně. Hodně často kolem nás někdo takový prosvištěl. Mě to bylo jedno, ale holkám úplně ne a působilo to na ně demotivačně . Míša na Grossen Falkenstein nevyjela bez pauzy (několika vteřinové na vydýchání), ale nevzdávala to. Když už nemohla, tak kolo tlačila a pak opět jela, rozhodně se nezastavila ;). A co Kája, které je teprve 12 let ? Ta se do toho zakousla a jela jak mašina . Těžké dýchání, slzy na kraji, ale pořád jela. Několikrát jsem jí vyzval, že to může vzdát, ale nechtěla ustoupit. Když kolem nás projíždělo asi 150-té E-kolo, tak ji říkám: To znamená, že budeš jedna z mála, co pokoří Fuckinstein (její přejmenování po 2 kilometrech šlapání) na vlastní pohon. To ji povzbudilo a jela dál. Jen poslední úsek cca 80 metrů tlačila, ale pak opět nasedla a dojela to. Klobouk dolů, já bych se z toho ve 12-ti letech posral.

Ješte foto E-kol, hezká sbírka.. :) Nicméně viděl jsem asi 4 cyklisty bez baterky. Všechno to byli chlapi ve věku 25-35 let. Ale žádná holka, či žena. Když to Kája viděla, tak se na její tváři objevil spokojený výraz . Věděla, že tento vrchol zdolala sama a v ten den byla na Fuckinsteinu jako jediná "Supergirl" na vlastní pohon. Přesně takhle se buduje bikerské sebevědomí. Pak pochopila, že v tom, co dnes dokázala ji utvrdila tuna E-kol všude kolem nás a že každý jezdí za sebe a pro sebe..

Míša našla na Falkensteinu motivační a památkový kámen s nápisem, který v překladu zhruba znamená: Krok za krokem k cíli. Rozhodně i ona si bude tento výlet a výšlap na kole pamatovat..

Občerstvení na Grossen Falkensteinu - Schutzhaus

Pak následovalo objednání jídla. Naštěstí se ukázalo, že číšník je Čech protože na můj pozdrav "Guten tag vole" řekl: "Jo, tak můžeme po našem, já jsem Čech jak poleno" . Na to jsem mu odpověděl: "I já jsem poleno, ale ze Slovenska" Pak objednávám nějakou bezinkovou vodu, kávy a polévku. Z mých úst to znělo takhle: "Drei mal Scheisse Wasser und zweimal scheisse Suppe". No, bylo fajn, že číšník je Čech, protože v menu žádné scheisse (šajze = hovno, prdel) občerstvení neměli. Aspoň tak jsem usoudil podle hlubokého úsměvu Němky, která seděla s námi za jedním stolem.

Výhled na Grosser Falkensteinu byl super, ta dřina za to rozhodně stála. No posuďte sami.

A klasická rodinná fotka po pokoření Fuckinsteinu samozřejmě nesmí chybět..

Dámy se pak rozhodly sebrat Falkensteinskou kešku. Na naše zklamání tam byla jen hračka z kinderka a nějaký kus hadru (asi také hračka) . Od kešky na vrcholu jsme čekali víc. Naštěstí Míša našla pomalovaný kamínek, takže ta keška nás až tak nemrzela.

Když jsme dostatečně načichli zdejší atmosférou, tak nasedáme na kola a jedeme zpět do Železné Rudy. Kája si cestou říkala, že nechápe jak tenhle kopec mohla vyšlapat. Po cestě ve vlaku jsme pohráli karty, povídali si o zážitcích, které jsme dnes měli. U toho veget a pohoda..

Kdyby jste se chtěli zdržet a projít toho víc, tak přikládám i tipy na ubytování v nedalekém Zwieslerwalrdhaus a okolí

• Arber apartments
• Pension Wiesenau (4,1 od Zwieslerwaldhaus)
• Falkenhof classic (4,7 km od Zwieslerwaldhaus)

Náš první výlet na kolech do Německa dopadl dobře a odnesli jsme si z toho spoustu zážitků a dojmů. Bavorsko, těš se na nás, určitě se ještě vrátíme..