Do srdce Českého ráje kolmo
Tentokrát padla volba na Prachovské skály. Ještě si matně vzpomínám na školní výlet do lůna těchto skal. V dětských očích vše vypadá tak nějak jinak, proto jsem se chtěla přesvědčit, zda je tento kout stále tak krásný, jako v mých vzpomínkách. K mému úžasu se téměř nic nezměnilo. Skály jsou skutečně stále majestátné, vznešené a promlouvají denně k desítkám i stovkám turistů lačným po nových zážitcích.
První dny ve znamení průzkumu
Ubytovali jsme se v kempu Jinolice, odtud je to do “Prachovek” coby kamenem dohodil. Chatky jsou určené pro nenáročné “diváky”, sprchy a toalety byly čisté, a to mi ke spokojenosti stačí. Pouze můj nepostradatelný vlastní spacák je sázka na jistotu. Erární přikrývky a polštáře ráda přenechám dalším návštěvníkům. Pohorky na nožky a vzhůru do skal, procházka z kempu čítala zhruba 20 kilometrů. Jak jsem byla ráda, že jsme vyrazili na jaře. Letní slunce by mě asi zničilo víc, než je zdrávo. Záchranou byla restaurace s výborným občerstvením, domácí kuchyně a točené pivko nám dodalo další elán.
Veškerou únavu mi vynahradila nádherná podívaná na přírodní úkazy Prachovských skal. Dokonalá krása ve své ryzosti. Můžete si zvolit náročnou i méně náročnou trasu, záleží na tom, jak se cítíte, nebo pokud máte s sebou své ratolesti.
V dosahu kempu je také příjemná procházka zvaná Cipískův okruh. Pohodovka na uvolnění stresu.
Kolo na scéně
Další dny již patřily cyklostezkám. Náš cíl? Tentokrát padla volba na hrad Trosky. Rozprostírala se před námi doslova úžasná scenérie. Počasí na jedničku, vlídní “cyklo-kolegové” a hlavně touha zvládnout co nejvíce kilometrů (ve zdraví). V cílové rovince (no, vlastně na kopci jak hrom) jsem již lapala po dechu. Zasloužená svačina pod hradbami Trosek chutnala náááramně. Jelikož jsme si vyhradili pro dovolenou pouze pár dní, snažili jsme se z okolí shlédnout co nejvíce. Za zmínku stojí například návštěva zámku Humprecht, nebo hradu Kost. Rumcajsovo město Jičín jsme samozřejmě nemohli nechat ujít. Odtud je parádní výlet na rozhlednu Veliš. Rozhodně si při výstupu sáhnete na dno, pot vám bude stékat po zádech, ale ten výhled …. Doporučuju.
Každá legrace jednou končí
Na zpáteční cestě domů jsme se odměnili obědem ve vyhlášených Dětenicích. Nechali jsme si dobrovolně “vynadat” místní obsluhou, ale zážitek to byl prvotřídní a kuchyně vynikající. Pokud se slabší povahy, raději si vyhlédněte jinou restauraci. Pokud se chystáte za poznáváním českých pokladů, stavte se v Českém ráji. Nebudete litovat jako my. 
DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});
