Kempervanem na Liptov - smečka na divoko

První den jsme začali v Liptovských Sliačech, kde jsme si nejprve prošli rally trasu, která se zde jezdí a následně zaparkovali na noc při Sliačanská travertinech. Je to krásné místo na konci vesnice, kde vyvěrá Medokýš. Po zaparkování v kruhové sestavě jsme vyrazili na procházku k domu na stromě, který je z dálky vidět. Potkali jsme i domácích s koněm, kterého si děti mohly pohladit. Procházka to byla krátká cca.3km, takže jsme s cílem unavit děti prohlásili fotbalový zápas. Rodiče jsme unavili jak se patří, děti samozřejmě ne. Večer jsme si udělali ohýnek a ugrilovali nějaké maso, protože byl velký pátek. Tedy přesněji, maso jsem údili, neboť dřevo co jsme našli bylo mokré..

Druhý den ráno jsme se vzbudili při sněžení a začínajícím dešti. Nasnídali jsme se a vyrazili směr Bešeňová. Po cestě jsme se zastavili na Kozím vršku doplnit nějaké potraviny. Odlovili jsme si Kešky při travertinové skále nad Bešeňovou a vyrazili směrem nahoru. Cesta je zde velmi strmá a v lesíku i pořádně rozbitá. Naše "Californie" tam vyšla, ale pršelo a francouzské leštěnky hodně klouzaly. Škoda, je tady krásné místo s kouzelným stromem. Otočili jsme to a museli jít do Kalamien po asfaltce. Taková nuda. V Kalamenoch chlapi s dětmi rovnou vyběhli k termálnímu jezírku a po koupeli za padajícího sněhu jsme se vybrali na procházku směrem k Liptovském hradu. Cesta byla rozblatená a my jsme vypadaly jako divoká prasata, takže jsme to raději vzdali s tím, že pokud bude zítra lepší počasí, tak to ještě zkusíme. Večer opět opekačka při autech a následné sušení ručníků u ohně..

Další kempování na divoko a setkání s policií

Po další studené noci toho měla posádka leštěnky dost. My ostatní máme nezávislé topení, ale je úpravy auta ještě čekají. Podařilo se mi sice opravit plynový ohřívač, který jsem jim půjčil, ale v noci byly teploty pod nulou. Nakonec se rozhodli, že ještě absolvují cestu s námi a večer se uvidí, jestli ještě přespí, nebo půjdou domů. Ráno bylo sychravo, co naše děti neodradilo a šli do jezírka, tentokrát sami. Po snídani jsme se vybrali směrem přes Lúčky, kde jsme se zastavili u vodopádu. Cesta dále vedla krásnou krajinou až na Osádku na Oravě. Po cestě jsme doplnili vodu v studánce u silnice. Tady jsme to otočili směrem na Malatinu a litovali, že vše bylo rozblatené po dešti. Jsou zde krásná místa kde by se dalo přespat. Tentokrát jsme prošli cestou až ke Liptovské Mare a zakotvili jsme při kostelíku. Přehrada Mara byla pořádně vypuštěna, ale Michal a Ivan si šli i tak zaplavat. Poobědvali jsme se a vyrazili směrem na keltskou usedlost Havránok. Majo zde kdysi dělal průvodce, takže jsme to měli i s výkladem. Je to velmi pěkné místo a výhledy stojí zato. U přehrady Mara foukal nepříjemný vítr, který nás vyhnal z tohoto místa. Rozhodli jsme se jít přespat ke Vlkolínci. Zde jsme se na louce podívali na západ slunce a děti našli další kešky u kostela. Následně nás odsud vyhnal nějaký domácí myslivec. Vytáčí mě do nepříčetnosti, když se někdo chová jakoby mu patřil svět. Stáli jsme na městských pozemcích. Platím daně městu i státu a nemohu ani přespat s dětmi v přírodě. Kam spěje tento šílený svět. Vzpomněl jsem si, že kamarád má pozemek u Liptovské osady na pěkném místě. Napsal jsem mu jestli tam můžeme přespat. Bez problémů kluci, byla odpověď. Děti večer viděli na obloze UFO, takže usínali plný zážitků. V noci nám na dveře klepali policisté, že co tady děláme. Chovali se velmi slušně a my jsme jim slušně vysvětlili, že máme zvolení majitele pozemku a ukázal jsem jim sms, které jsem si s ním vyměnil. Chvíli jsme se ještě popovídali o tom jak jsme vzali děti alespoň trochu na vzduch, když už je všechno pozatvárané a poděkovali, že nás hlídají. Popřáli dobrou noc a odešli. Takto si představuji práci policie..

Noc byla prazivá, mínus 7 stupňů. Byli jsme ráno zvědavý jak noc přežila posádka Renaultu a oni, že dnes to byla pohoda. Tak nevím, asi se jim porouchal termostaty v těle, neboť tuto noc jsem cítil chlad i já a to mám nezávislé topení. Po snídani jsme vyrazili na nedalekou vyhlídku ze které je krásný výhled na celou Liptovskou osadu. Po návratu k autům se s námi rozloučila posádka francouzské leštěnky a vyrazili domů. Do naší partie výborně zapadly a určitě to nebyla poslední společná cesta. Naše "výprava" ještě pokračovala k Ferrate Dvě věže, co nám děti obkecali, neboť je to do pořádného kopce. Holky zatím navarili oběd.

Přesunuli jsme se na kávu do doliny Hlavačka, kde jsme potkali velmi milého myslivce, který dětem vyprávěl pár zážitků o tom jaké tu žijí zvířata a jak se k nim chovat. Takhle si představuji člověka, který se stará o přírodu a ne ten co nás vyhodil z louky nad Vlkolínci. Hold stále je to o lidech. Po kávě jsme se rozloučili a vyrazili domů. Za čtyři dny jsme toho zažili poměrně hodně a děti se ptali kdy jdeme zase, takže účel cesty splněn...