Tip na pěší výlet - túra přes CHKO Brdy

Já a Martin máme jedno společné. Naše holky rády jezdí na kole, ale nepohrdnou ani dalšími outdoorovými aktivitami. Aby jsme zachovali dekorum, tak se domlouváme na pěším výletu. Teď rovnou do CHKO Brdy s parádním cílem a to rozcestník TOK s nadmořskou výškou 865 metrů. I teď jak o tom píšu mě z toho bolí nohy, ale co už. Musíme se pochlapit. Holky se pochlapily minulý týden na kole. Trasu můžeš stáhnout zde... ;)

Začátek túry směrem k bunkru

Na startu jsme byli svěží. Bylo ráno, příjemný vzduch, tak jsem se nebál ani já a to i přesto, že na túrách rád kňourám, že mě bolí nohy.. Čumte na fotku,  všichni brýle, aby jsme vypadali hustě. Nebo proto, aby nebylo vidět kňourání ?

Cestou nás zaujala houba. Škoda, že jsme neměli košík. Tahle by stála za to..

Kája se jí dokonce uklonila. Tak se z ní vyklubala uctívačka houbiček. Už chápu proč je tak ukecaná...

Když se k houbičce všichni dostatečně pomodlili, tak jsem si ji vyfotil také..

Po dalších kilometrech Misha usoudila, že je čas krmení. Tak beru borůvky, kterých je tady kolem spousta a krmím svojí královnu způsobem: Otevři pusu, letí borůvka. Jako nebudu kecat, každá druhá šla vedle, ona prostě neumí kultivovaně jíst..

Po krmení a dalších kilometrech se dostáváme k bunkru na vyvýšeném místě. Výhled byl tady parádní.

A tady také.... Nejdřív ji krmím, pak ji pomáhám do kopce, no všechno musím na tomhle pěším výletu oddřít já... :)))

Ale tady už šla sama.

Zde Kája fotí pavučinu. A já fotím Káju jak fotí pavučinu. Mě už nefotil nikdo, takže vám to musí stačit takhle..

Z počátku výletu Martin pořád zastavoval. Jednou si chtěl dát dolů tričko, pak čůrat, nebo měl žízeň. Při té příležitosti jsem vyhlásil hned dvě "čůrací soutěže". Jedna byla za rodiny a druhá individuálně..   Když to slyšel Martin, tak rázem vychlastal půlku flašky..

Nakonec to skončilo remízou za rodiny. O prvenství individualistů jsem se dělil s Kájou, to skončilo 3:3 . Martinova snaha o vychlastání celé petky coly Zero mu nepomohla... Zde nás při čůrání fotil. Hm, asi čekal bonusové body..

Cílové místo - rozcestník Tok - 865 m

Cestou nás čekali nemilé překážky. Kája měla na sobě běžecké boty, my trekové, což se nesetkalo s úspěchem. Na dotaz, že proč odpověděla, aby ji ladily s batohem. Nicméně Kája o tom chvíli diskutovala s Martinem. Po jejich domluvě dospěli ke kompromisu a to: Byla to Martinova chyba, protože nenaplánoval takovou trasy, aby mohla mít jeho Kája běžecké boty, které jí ladí s batohem . Prostě Martin je hulvát, co si budeme povídat..

Následně dorážíme na cílový bod a to rozcestník Tok ve výšce 865 m.n.m. Tam dáváme pauzu a trochu posvačíme. V CHKO Brdy jsme poprvé. Ale pokud by jsem to měl k něčemu přirovnat, tak asi k Šumavě. Lesy nádherné, ideální místo na túru i výlet na kole. Po odpočinku pokračujeme dál..

Cesta zpět & aneb jak se (ne)vyhýbat přírodním produktům

Zde Kája někde cestou odchytla hovínko, což mi připomnělo, vždy s sebou noste kapesníky i vodu a do lesa ideálně dlouhé kalhoty, protože nikdy nevíte, co se na vás nalepí.

Po fekální příhodě jsme stihli nafotit i tohle.. Povšimněte si, že louka je fialová jako Kája. Teď se jeví její fialové oblečení (a boty) jako dokonale promyšlená kamufláž . Jen to hovno, co chytla cestou narušuje vzorek..

Martin chtěl se svojí ženou držet basu, tak chytil hovínko také. Jaké z toho plyne ponaučení ? Pokud se bojíš klíšťat, tak chytneš hovno. Prostě příroda to má vyvážené, pokud se ji budete pokoušet ochcat, tak ona vás zato pokadí..

Po blízkých setkáních hovnového druhu se pomalu blížíme zpět k výchozímu bodu. Cestou fotím Martina jak fotí ještěrku . Ovšem, když už byl jednou pokaděný, tak i jeho fotka je na hovno, páč ještěrku není vidět.

Vzhledem k tomu, že mě dnes žádné zvířátko neposralo, tak fotím ještěrku sám. Jak je vidět, fotka vyšla dobře..

Dojmy z výletu na CHKO Brdy

Lesy v Brdech jsme si užili, cestou spousta legrace a k tomu hezká příroda i počasí nám přálo, tak co víc si přát . Tento pěší výlet mohu doporučit i rodinám s dětmi, nicméně všichni známe rčení, že důležitější je cesta, než cíl. To je pravda, ale já by jsem to doplnil. Nejen cesta je důležitá, ale i to s kým se na tu cestu vydáte. A to platí jak doslovně, tak i metaforicky...