Kam na kolo o víkendu: Plzeň - Rokycany - hrad Radyně

Víkend před námi a po ruce spousta přebytečné energie, tak co s tím? Naplánovali jsme vyjížďku s Lukášem z cyklistické skupiny. Minulý týden jsem vybíral já, teď je na řadě on. Jsem zvědavý co mě čeká a nemine. Navíc se k nám na poslední chvíli přidal i další pohoďák Jirka. Plán už byl jasný. Start v Plzni kolem Vodní nádrže Ejpovice a Klabava s pauzou v Rokycanech.. Předběžně jsme měli najet kolem 45 km, co by byla letos moje nejdelší trasa.. . Nakonec to skončilo výšlapem na kopec Maršál a ke hradu Radyně. Celkem 56 km..

Na začátku jsme byli všichni vysmátí.. . Já (vlevo) v červeném, začínající bajker, Lukáš (uprostřed), cyklista, který má něco najeto a Jirka (vpravo) amatérský závoďák. Na první pohled hodně nekompatibilní trojice..

Z Plzně přes Rokycany (pauza u Ejpovic)

Na začátku nás čekali jen prašné cesty, co bylo pro mě více než dobré, protože před dvěma dny jsem si "zaběhnul" na rozhlednu Krkavec (cca 6km), tak jsem měl v nohách. Navíc naše setkání bylo v čase, kdy by jsem normálně obědval, proto se mě zmocňoval hlad. První kilometry byli zahřívací. Jirka - závoďák to moc nehnal a Lukáš "silničář" šel volné tempo, protože večer ho čekali další aktivity, jako například grilování... U Ejpovic jsme se občerstvili a já si dal rizoto. Většina hostů v restauraci kempu Ejpovice byli cyklisté. Jak jinak...

Po občerstvení nás Lukáš zavedl k Ejpovickým tunelům.. Byl jsem tam poprvé a nevěděl jsem o co jde. Po vjezdu a projetí tak 300 metrů začínám trochu remcat, že kdy to už končí .  Bylo mi řečeno, že to má přes 1500 metrů. Asi jsem koukal na moc moc filmů, kde se stávali zlé věci právě v takových tunelech, takže se mi tam moc nechtělo. Po ubezpečení, že tam nejsou krysy a vlaky jsem šel dál..

Po 1500 m konečně světlo. Pokochat se, vyčůrat se a pak zpět..

Šťastný úsměv cyklisty po výjezdu z tunelu: k nezaplacení...

Lukáš kontroluje, jestli nedostal defekt. Jirka kontroloval Lukáše, jestli to kontroluje správně. A já jsem dohlížel na dvojitou kontrolu..

Většinu času jsme jeli po prašných cestách, co vyhovovalo Lukášovi. Ačkoli jezdí na horském kole, tak mám silné podezření, že by mu více vyhovoval takový gravel bike. Jirka amatérsky závodí na horských kolech, takže je zvyklý na všechny druhy terénu. A já se rád vrhám na lesní stezky a kopce i když někdy je rozdíl v tom, co mám natrénováno a co bych chtěl zdolat...   Za přehradou Klabava nás poprvé čekali lesní stezky. To jsem se cítil ve svém živlu. Nebyla jáma, kterou bych nezkusil projet.. Je pravda, že jednou mi to nevyšlo a musel jsem seskočit, bohužel přímo do kopřivy !!! No nevadí, je to prý zdravé...

Z Rokycan přes Maršál na hrad Radyně

V Rokycanech dáváme další pauzu. Tentokrát měl Hlad Jirka a Lukáš. Lukáš zjistil, že je pokročilý čas a celou vyjížďku nestihne a bude to muset otočit směrem domů. S Jirkou plánujeme co dál. Padl návrh na výšlap do kopce směrem Maršál. Převýšení 560 metrů, tak si říkám, žádný problém. Mám natrénované z Krkavce.

První část byla na zahřátí. Nekonečný kopec přes dlouhé pole.  V pohodě, takhle můžu šlapat i dalších 2000 metrů. Na konci kopce jsem se zastavil. Výhled to byl parádní..

Pak vjezd do lesa. Vetší stoupání a samý výmol a kořen. Nastalo zvolnění tempa, protože jsem nevěděl jak daleko je cíl. Tento výstup na kopec Maršál (568m) byl jen mírně náročný. Jirka držel střední tempo, tak jsem ho měl pořád v dohledu. Už jsem se ho nepokoušel předjíždět, protože pokaždé, když jsem to zkusil, tak mě předjel zpět . To se v něm ozývala závodnická duše.. Což o to, závodnickou duši mám také, ale moje nohy to ještě neví..

Na Maršalu malá pauza na občerstvení.. ;)

Jirka začal analyzovat moje kolo a můj fyzický stav . Poté padl dotaz, jestli se cítím i na výstup k hradu Radyně. Říkám: "zkusme to !!". Zatím nebyl problém s žádným kopcem. Jednou to musí přijít.. I když jsem neočekával, že to bude na výstupu k hradu Radyně. Tak jedeme dál. Nekonečný výstup mi dal pořádně zabrat. Navíc se to pořád stupňovalo. Nic cyklistu nena*ere víc, jako nekonečný kopec, na kterém pořád přibývají výmoly, kořeny a kameny.. Já to zvládal tak na doraz, ale v tom přišlo další (ještě prudší) stoupání už na i tak prudkém kopci. Mělo kolem 100 metrů. A tu nastala fáze, kdy mi došli síly a musel jsem seskočit z bajku a tlačit zbylých 50 metrů. Jakmile jsem viděl, že prudkost svahu se ustaluje, tak opět nasedám na mého tátoše. Už zbývalo jen pár metrů ke hradu Radyně.. Na kopci mě Jirka informoval, že tenhle výstup dal také poprvé.. I když on to letos zkoušel v zimě, to se ani nepočítá..:)). Předpokládám, že mě chtěl uchlácholit, že jsem si vedl dobře..

Odpočinek bylo třeba. Výstup na rozhlednu hradu jsme si nechali na jindy. Vzhledem k tomu, že jsem ten kopec nevyšlapal na první pokus bez sesednutí z kola, tak vím, že se sem musím vrátit. S výstupem k hradu mám od teď nevyřízené účty...

Cesta domů a dojmy z výletu

Cesta domů už byla jednoduchá. Buďto jsme si užívali sjezd dolů kopcem, nebo po rovinkách. Pak hajde na náměstí, dát si kofolu a domů. Mě ovšem čekal "výstup" na Lochotín. To jsem ze sebe vymačkal poslední zbytky sil, ať se mi dobře spí..

Výlet to byl zajímavý a to z více důvodů. Sáhl jsem si na dno sil a "objevil" svoje hranice, které jsou mimochodem 2x výš, než jsem vůbec myslel. Navíc se výletu účastnili 3 kluci a každý výkonnostně někde jinde. Já, jako začínající bajker se zaměřením na lesní trasy s překážkami, Lukáš má něco najezděno s orientací na prašné cesty ovšem v rychlejším tempu a Jirka je ve volném čase závoďák, takže ten se orientoval na naší rychlost...:)) Dobré na tom bylo to, že se sešli 3 lidi z cyklistické seznamky a dokázali zkoordinovat svoje tempo . Také jsme se měli pořád o čem bavit. Proto budeme určitě podnikat další a další výlety, kde se mísí prašné cesty s náročnějším terénem..

Pokud se k nám chceš na dalších vyjížďkách přidat, tak to napiš do komentů, nebo na můj FB profil: Marek Panther a domluvíme se. Protože pohodových cyklistů není nikdy dost...

Motto dne

 "BEZ VÝZVY NENÍ POKROKU"