Také jste srdcaři a milujete výlety po našich luzích a hájích? Máte “recht”, kdo stojí o spálená záda od Jadranu, nebo nemilou vzpomínku na mořské medúzy. My jsme si zamilovali cyklo-dovolené po Čechách (bez dětí, snad nám odpustí). Co více si můžete přát, pobalíte jen to nejnutnější a pokud něco zapomenete, svět se nehroutí. Na každém rohu je obchod, kde dokoupíte vše od kartáčku na zuby až po náhradní cyklo dres.
Tentokrát padla volba na Prachovské skály. Ještě si matně vzpomínám na školní výlet do lůna těchto skal. V dětských očích vše vypadá tak nějak jinak, proto jsem se chtěla přesvědčit, zda je tento kout stále tak krásný, jako v mých vzpomínkách. K mému úžasu se téměř nic nezměnilo. Skály jsou skutečně stále majestátné, vznešené a promlouvají denně k desítkám i stovkám turistů lačným po nových zážitcích.
První dny ve znamení průzkumu
Ubytovali jsme se v kempu Jinolice, odtud je to do “Prachovek” coby kamenem dohodil. Chatky jsou určené pro nenáročné “diváky”, sprchy a toalety byly čisté, a to mi ke spokojenosti stačí. Pouze můj nepostradatelný vlastní spacák je sázka na jistotu. Erární přikrývky a polštáře ráda přenechám dalším návštěvníkům. Pohorky na nožky a vzhůru do skal, procházka z kempu čítala zhruba 20 kilometrů. Jak jsem byla ráda, že jsme vyrazili na jaře. Letní slunce by mě asi zničilo víc, než je zdrávo. Záchranou byla restaurace s výborným občerstvením, domácí kuchyně a točené pivko nám dodalo další elán.
