Kempování na divoko

Tato cesta měla původně začít autovlakem z Vídně do Livorna, ale na poslední chvíli nám oznámili že máme příliš vysoké auto i když jsme se asi měsíc předtím informovali jestli to nebude problém a nebyl ... co už. Kdo nás zná ví, že cirkus a kolotoče jsou naše vášeň takže překvapeni, že naše poznávací cesta po Korsice a Sardinii začala v zábavním parku Gardaland nedaleko Verony u jezera Garda. Naše cesty vždy plánujeme tak aby Leonard většinu cesty po dálnici prospal takže vyrážíme z domu kolem páté večer. Tři hodinky jsou akorát za Vídeň kde se na dálnici posádka už převlékne na spaní, rozloží se postel a malý usne do deset km jízdy. Bez problémů vím řídit do druhé v noci co většinou udělá cca.600km takže jsme se ráno vzbudili kousek od Verony.

Řecko miluji už od dob, kdy jsme ho ještě s mými sestrami a maminou procestovali na Škodě Rapid, která jako řekla moje sestra, neměla v zadu otvírák. Tehdy jsme prošli dokola celý Peloponés a do Patrasu, jsme šli lodí z Terstu. Spali jsme ve stanech a byl to jeden z mých prvních delších cestovatelských zážitků. Pochopil jsem tu, že není podstatně, zda máš co jíst na cestě domů, neboť peníze potřebuješ na benzín. Od té doby uplynulo více než dvacet let a do Řecka jsem se vrátil na Korfu, Krétu a Chalkidiki. Vždy bylo fantasticky a poslední zmíněné místo, byla na oplátku Leonardova první delší cestovatelská dovolená. Mapa tu

Řecko je moje oblíbená země. V minulosti jsem navštívil Korfu, Kréta a prošel autem od Patrasu až k Aténám, takže na tuto cestu jsem se těšil. Byly zde malé obavy, protože jsme brali i Leonarda. Nebyla to jeho první cesta, byl již ve dvou měsících v Chorvatsku, ale tam jsme bydleli v apartmánu. Nyní měl 10 měsíců a chystali jsme se na tři týdny spát v autě a měli jsme před sebou cca.3500km. Leonard to zvládl úžasně.

Tenhle článek o kempování na divoko v Řecku jsem se rozhodl napsat na základě mnohaletých zkušeností s pobytem v této nádherné zemi. Je to takový malý rádce pro ty z vás,  kteří se chtějí vydat na Balkán karavanem nebo autem po vlastní ose. Hlavně  ale  pro batůžkáře, kteří  vyrazí poprvé s s batohem na zádech a neví co očekávat od občasného spaní na divoko. My jsme ho využívali velmi často, přestože síť kempů je v Řecku docela hustá.  Jenže na méně navštěvovaných ostrovech na které jezdíme, často nebyl žádný a popravdě řečeno - každé ušetřené Euro se hodí. K tomu aby jste tento styl nocování mohli využívat, je ale třeba dodržovat  určitá pravidla. Od té doby,  co jsme navštívili Řecko poprvé se samozřejmě mnohé změnilo.  Něco horšímu, něco k lepšímu.  Avšak to základní tam zůstalo stejné. Přátelští lidé,mix anarchie a  svobody a samozřejmě nádherná příroda. 

Naše cesta do Rumunska byla v podstatě první delší expedice kterou jsem absolvoval na dodávce s tím že jsme spali v autě. Byly dříve nějaké testovací jízdy po jižních Čechách, ale tam se jednalo o prodloužený víkend takže se to nedá srovnávat. Rumunsko mě vždy lákalo svou historií, přírodou a také draky s nimiž je úzce spojeno. Protože se jednalo o první cestu bylo to hodně o improvizací a proto se do Rumunska ještě určitě vrátíme abychom si prohlédli to co nám ušlo během této cesty. Trasu jsem skládal na základě doporučení kluků z offroad obchodu a z internetu. Na cestu jsem se vydal spolu se sestrou, švagrem a jejich dcerou Alicií, která naši Mici následně nazvala Mother. Přesně to sedělo, protože autíčko se o nás postaralo za každých okolností. Švagr je z Brazílie a komunikační jazyk jsme si od začátku zvolili angličtinu takže jsem to měl spojené s výukou cizího jazyka. Během celé cesty jsem měl zapnutý Sportstracker takže trasu mám podrobně zaznamenanou. Tehdy se android teprve rozjížděl a o Locus jsem ani netušil.

Devátý den (Essaouira - Safi: 130km) - převýšení směrem nahoru 1387m, směrem dolů 1314m - Safi město 3km: Do města Safi, jsme se vybrali po snídani, které jsme si poprvé připravili sami a šli jsme po pobřeží. Pobřeží Maroka je opravdu nezáživné a po všech těch úžasných obrazech, co jsme viděli ve vnitrozemí, to byla nuda. More bylo rozbouřené a foukal silný vítr. Před městem Safi stojí na pobřeží navíc nějaké chemické fabriky, což už úplně pokazilo dojem. Pronájem apartmánu měl jedno specifikum. V propozicích bylo napsáno, že klíče si máme vyzvednout v nákupním centru, po telefonické domluvě s majitelem. Nákupní centrum jsme našli snadno, ale majitel v telefonu nerozuměl ani půl slova anglicky. U vchodu do nákupního střediska, byl nějaký stánek, kde dvě mladé Arabky prodávaly nemovitosti, které vypadaly jako náš apartmán. Věděli pár slov anglicky. Pokoušel jsem se jim rukama nohama vysvětlit, že potřebuji klíček od apartmánu. Oni si stále mysleli, že ho chceme koupit. Když jsem si mysli, l že jsme se pochopili, vytočil jsem opět majitele, ať mu vysvětlí, že ho tu čekáme.

Naše cesta začala standardně, plánováním podle map a cestopisů s tím, že tentokrát jsem musel zohlednit to, že domek nemáme s sebou a budeme si muset průběžně, zajišťovat střechu nad hlavou a stravu. Pro tyto případy využívám Booking. Vím, že jsou i jiné možnosti, ale nám se Booking vždy osvědčil a protože ho často používám, tak tam máme i slevu a další výhody. Našeho maca jsme vyměnili za letadlo a auto z půjčovny. Pokud to bude, co jen trochu možné, už to neuděláme. Letenky jsme sehnali poměrně levné přes KIWI 480eur pro tři tam a zpět přes Madrid. Vybavili jsme všechno, až po palubní vstupenky, takže jsme nemuseli jít ani na checkin. Auto jsme vybírali s přihlédnutím na plánovanou vzdálenost trasy cca. 2000 km takže jsem bral střední třídu a vybrali jsme Peugeot 301. Teoreticky by v nejhorším dalo v něm i přespat. Špatná volba. V Maroku jezdí dva druhy aut. Staré Mercedesy a nové Dacie. Vše ostatní jsou spíše výjimky. Auto jsem rezervoval přes Rentalcars a hned od začátku, to byl problém. Jak jsem napsal, nebral jsem to nejlevnější a po zaplacení 280eur mi přišlo potvrzení, že mi potvrzují Peugeot 301 nebo podobné. Moment. Podobné? Chci přesně to, co jsem si vybral, protože mám nato své důvody. Napsal jsem jim, co tím myslí. Odpověď mě zaskočila. Znamená to, že můžete na místě dostat auto z téže kategorie, ale nemusí to být Peugeot. Hmmm, v téže kategorii byla i Dacia Logan a stála o 80EUR méně. Tu jsem si ale nevybral. Mezitím tam už ty levné vozy nebyly volné, takže nezbývalo nic jiného než doufat, že snad dostaneme slušné auto, když jsme si už vybrali to nejdražší v dané třídě. Do budoucna budu vědět, že je lepší vzít to nejlevnější a pak už horší než jste zaplatili, dostat nemůžete. Takto vás může čekat zklamání. Nato co čekalo nás se nepřipravíte. Letěli jsme z Budapešti, takže jsem přes parkvia zajistil parkování 200m od letiště za 31eur na 12dní, což je podle mě dobrá cena. Vyrazili jsme časně ráno, protože odlet jsme měli o 10: 00hod. Parkoviště jsme našli snadno a vše proběhlo přesně podle pokynů, které vám zašlou. Nasedli jsme do letadla a mohla začít naše cesta za krásami Maroka.

E-mail, který nám ukázal jiný pohled na dovolenou, mi přišel zcela nečekaně. Když jsem si přečetl "S Fiatem Rimor Europeo 5 vyrazí na cesty a vítězem soutěže" Vyhraj karavan na víkend "se stává ... nemohl jsem tomu uvěřit. Po telefonátu s p. Tománkem, že je to opravdu pravda, se mohlo začít plánování pro nás nového druhu dobrodružství. Určení termínu, balení a vzhůru, směr východ.

Jak jsem zmínila posledně, stačilo, aby se kamarádka Stacy prošla po nádvoří zříceniny hradu Pravda a dostala další vypečený nápad. K mé velké smůle… Vzpomněla si na mladé časy, kdy naši kamarádi „depešáci“, do černé odění skalní fanoušci Depeche Mode jezdili každé léto na čundr na Macháč, kde kalili, poslouchali svoji oblíbenou muziku a hlavně přespávali několik nocí pod širákem. Nás holky s sebou ale nebrali, takže jsme to nikdy nemohly vyzkoušet, jaké to je spát pod hvězdami. A to se teď Stacy rozhodla změnit. Faktem je, že předpověď počasí byla vcelku příznivá, noc měla být málem tropická, takže jsem neměla moc argumentů, jak kamarádku přesvědčit, že bude lepší, když to necháme na jindy. Stacy byla neoblomná, takže jsme se vrátily domů a jaly se balit vše potřebné na večer. Manžel si sice několikrát významně poklepal na čelo, ale nahlas se zdržel komentářů.

Napsali jste Ježíškovi  pod stromeček o nový stan? A nechcete čekat až do léta než otevřou kempy a vy ho vyzkoušíte?  Pak  se vám nabízí možnost vyzkoušet spaní a táboření na sněhu. Může se to zdát jako bláznivý nápad,  ale za předpokladu , že se předem dobře připravíte ,bude to  pro vás nezapomenutelný zážitek . Při zimní stanování za normálních podmínek, tím rozumějme, teploty pod nulou bez deště a vichřice,  je vlastně jedno jaký turistický stan budete používat. Stačí běžný turistický dvouplášťový stan s kvalitní podlážkou Pokud vás nezastihne vichřice, s přívaly sněhu nebo netáboříte v odlehlých místech na horách,  nemusí to být žádný speciální horolezecký stan.

Stany Husky sice nemají tak dlouhou tradici jako například Ferrino nebo Coleman , ale postupem času si vydobily na českém trhu poměrně silnou pozici. Tak jako u každého výrobce se i jejich výrobky řadí do několika produktových kategorií.


Řada EXTREME
Tyto modely jsou svými parametry a vybavením vhodné do těch nejnáročnějších podmínek co se větru a deště týče.

Uspokojí všechny náročné cestovatele, kteří od stanu požaduje tu nejlepší možnou kvalitu a moderní použité materiály.  Modely této kategorie se vyznačují vnější duralovou konstrukcí,  díky které je snadno postavíte i při silném větru nebo dešti. Další nespornou výhodou je také vysoký vodní sloupec podlážky i tropika , který zajišťuje nepromokavost stanů i v extrémních povětrnostních podmínkách.  Tyto modely již byly úspěšně testovány v Alpách, Himalájích, Andách, nebo na písečných pláních sahary. Pokud tyto modely používáte zimě při zimním táboření a bivakování, oceníte také to, že jsou vybavené takzvanými sněhovými límci. Zástupcem je například Husky FIGHTER.

Řada EXTREME LITE

Nese znaky technologie technologie řády EXTREME , ale zároveň nabízí dobrou cenu a výkon kategorie OUTDOOR.  Oproti kategorii extreme je zde již použita vnitřní konstrukce s duralovými pruty.  Nenajdete u nich také sněhové límce,  což se projeví příznivě na hmotnosti výrobků.  Stany z této kategorie tedy velmi dobře využijete při horské turistice, horolezectví, cestování na kole, nebo klasickém kempování . Díky použití nejmodernějších technologií jako je například silikonizace se podařilo, a s použitím durových tyčí vyvinout výrobky které se svou nízkou hmotností patří mezi nejlepší na trhu. Zástupcem je například Husky BEAST.

Řada OUTDOOR

Produktová řada outdoor je nejprodávanější kategorií stanů Husky.  Jsou to modely vhodné zejména na klasické kempování, víkendové výlety do přírody,  a nebo ideální stany pro vodáky. Poslouží vám tedy stejně dobře v kempu tak i ve volné přírodě a ochrání vás před nepříznivými rozmary počasí od jara až do podzimu Zástupcem je například Husky BIRD

Řada FAMILY

Kategorie family, je , jak už název napovídá určena hlavně pro rodiny. Je zde kladen důraz na velký užitný prostor. Tyto stany jsou určené hlavně pro nocování v kempu nebo v přírodě pro větší rodinpočet osob, nebo skupinu přátel. Při jejich navrhování byl kladen důraz nejen na velký prostor ale i na snadnou stavbu. U některých modelů jsou dokonce oddělené ložnice a do společenského prostoru řady z nich můžete umístit například campingový nábytek .
Zástupcem je například Husky GRANDE.

Řada FISH - je samostatná speciální kategorie ve které najdete modely určené hlavně pro rybáře.  Je u nich kladen důraz na co nejmenší váhu snadnou stavbu a dokonalou ochranu zejména před deštěm.  Jsou to tedy rybářské stany a přístřešky které využije každý milovník této krásné outdoorové aktivity. Zástupcem je například Husky CARP BIVAK.