Žiar je pohoří na Slovensku,
nachází se mezi Hornonitraskou kotlinou na západě a Turčianskou kotlinou na východě, na severu hraničí s Malou Fatrou a na jihovýchodě s Kremnickými vrchmi. Východ je lemován pohořím Velká Fatra. Nejvyšším vrchem je Chlieviská (1024 m). Významné sedlo Vyšehradné odděluje podcelky Sokol a Vyšehrad.
OKOLÍ
Okolí Dřevěnice u Vinklíka Vám přes letní sezónu poskytuje turistické trasy překrásnou Žiarska dolinou na vrcholky Západních Tater (Baranec - 2148m, Plačlivé - 2126m, Baníkov - 2177m, Príslop - 2178m, Tři kopy ...).
V zimní sezóně Vás rádi přivítají v lyžařském středisku pro nenáročné lyžaře lyžařský areál Žiar - Dolinky (1,5 km), Lyžařské středisko Opalisko - Závažná Poruba (15 km).
Určitě netřeba představovat lyžařské středisko Jasná Nízké Tatry (30 km), Skipark Ružomberok (40 km), lyžařské středisko Čertovica (30 km).
V zimním období si přijdou na své vyznavači skialpinismu.
Upozornění: V zimní sezóně netřeba brát na lehkou váhu varování horské služby, která podává informace o lavinovém nebezpečí a sněhové situací.
V letní sezóně vám nabízí své služby aquapark Tatralandia (15 km) a Thermal park Bešeňová (30 km).
Široké možnosti rybolovu jsou na Liptovské Mare, také zde můžete absolvovat vyhlídkovou plavbu lodí s kapacitou 50 míst.
Jedna z nejvýznamnějších archeologických lokalit Liptova je národní kulturní památka Havránok.
Komplex rekonstruovaných objektů púchovské kultury z mladší doby železné - laténské (obydlí, pec na vypalování keramiky, obětiště s obětními jámou, komplex valů s vstupní branou a i.).
Nejnavštěvovanější jeskyní na Slovensku je již tradičně Demänovská jeskyně svobody. Jeskyně se nachází ve vstupní části Demänovské doliny a zahrnuje nejdelší známé části podzemní soustavy Demänovských jeskyní.
Vždyť čerstvý vzduch je zdravý stále a posezení u chutném jídle v altánku ...
Demänovská jeskyně svobody je krasová jeskyně v Nízkých Tatrách v Demänovské dolině, jedna z Demänovských jeskyní. Byla objevená v roce 1921 Aloisem Králem a jeho místními pomocníky Adamem Mišurou, Otou Hrabalem a Jarmilou Vránovou. Demänovská jeskyně svobody je nejnavštěvovanější turisticky zpřístupněnou jeskyní na Slovensku.
Jeskyně svobody má ze známých Demänovských jeskyní nejbohatší krápníkovou výzdobu. Uměle prokopaný vstupní otvor leží v západním svahu Demänovské Poludnice ve výšce 870 m n. m., asi 50 m nad hladinou potoka Demänovky. Zpřístupněná je od roku 1924. Z celkové délky 8897 m (spolu s jeskyní Pustá) je pro veřejnost zpřístupněných asi 1600 m.
Jeskyně se skládá z dómů, síní a chodeb, vytvořených v šesti jeskynních úrovních, které vznikly během pleistocénu. Podzemní tok Demänovky v současnosti protéká nejnižší úrovní. Jeskynní prostory jsou vyzdobené živými krápníkovými útvary, zabarvenými sloučeninami železa a manganu do žluta až červena. Na stropě se objevují sklovitá brčka a tlustší stalaktity, na dně robustnější stalagmity a stalagnáty, na stěnách se nacházejí krápníkové vodopády. Prohlubně jeskynního dna vyplňují Korálové, Zlaté, Hroznové a Leknínové jezírko. Raritou Jeskyně svobody jsou jinovatkové stalaktity v Klenotnici a jeskynní perly - kuličky podobné hrachu - na dně jezírka ve Velkém dómu. Že krápníky rostou velmi pomalu je možné vidět třeba na sklovitém brčku ve Velkém dómu, které vyrostlo za 10 roků (1958-68) jen o 2 mm, což představuje usazení 13,5 mm3 CaCO3.
Teplota jeskyně je 6-7 °C a relativní vlhkost dosahuje 95-97%. Tři otvory na povrch ve výškách 812, 870 a 889 m n. m. způsobují silný průvan, čímž získává jeskyně dynamický charakter.
Z pleistocénní fauny se nalezly kosti jeskynního medvěda (Ursus speleus) v Medvědí chodbě. V hliněných jezírkách na březích podzemní Demänovky žije jeskynní rak tatranský (Niphargus tatrensis), z jeskynních netopýrů zde byl zjištěný netopýr velký (Myotis myotis). Poblíž elektrických reflektorů vyrůstají různé druhy řas a mechů (vodopád Smuteční vrba, Sněžný dóm).
Demänovská ledová jeskyně (slov. Demänovská ľadová jaskyňa, pol. Demianowska Jaskinia Lodowa) je zaledněná jeskyně v Nízkých Tatrách v Demänovské dolině, jedna z Demänovských jeskyní. První písemné záznamy pocházejí z roku 1299, je to tedy jedna z nejstarších popsaných jeskyní v Evropě.
Nachází se v bradlu Bašta nad Kamennou chatou. Z celkové délky 1900 m je zpřístupněných veřejnosti 680 m. Po objevení Demänovské jeskyně svobody zájem o Ledovou jeskyni klesl. Po rekonstrukci dřevěných schodů a elektrického osvětlení byla v roce 1952 znovu otevřená pro širokou veřejnost. Vstupní otvor leží nad Kamennou chatou ve výši 740 m n. m., asi 90 m nad současnou hladinou potoka Demänovky.
Jeskyně se skládá z prostorných chodeb a dómů, rozložených ve třech jeskynních úrovních. Do jeskyně se vstupuje úzkou puklinovou chodbou do nejnižšího poschodí ležícího o 40 m níže, kde je trvale zaledněný podlahovým ledem a robustnějšími stalagmity a stalagnáty jen Velký dóm a Kmetův dóm. Na jaře visí ze stropu i ledové stalaktity. Ostatní prostory nemají trvalejší ledové útvary a vyznačují se krápníkovými útvary, na povrchu zabarvenými do šeda až do černa od sazí smolných loučí. Zalednění jeskyně umožnil vertikální tvar vstupních částí, který brání průniku teplého vzduchu v létě. Stálost ledových útvarů v letním období závisí od stupně prochladnutí jeskynních stěn a od akumulace ledu v zimním období. Relativní vlhkost v jeskyni se pohybuje od 96 do 98 %. Led se v jeskyni začal tvořit přibližně před 400–500 lety, což je možné usuzovat z tloušťky podlahového ledu a jeho jasné vrstevnatosti v Kmetově dómu. Původní krápníková jeskyně byla dynamická s volnou cirkulací jeskynního ovzduší. Zasypáním a zanesením, tedy utěsněním níže položených otvorů se jeskyně přirozenou cestou změnila na statickou. Takto se utvořily podmínky potřebné pro zalednění.
Po neuváženém prokopání spodního otvoru při zpřístupňovacích pracích v letech 1950–51 se jeskyně opět změnila na dynamickou se silným vzdušným prouděním. Těmito zásahy byl mikroklimatický režim jeskyně narušený až do takové míry, že hrozilo úplné roztátí ledu a ledové výzdoby. Úsilí mnoha nadšenců a odborných pracovníků, jeskyňářů o zachování Demänovské ledové jeskyně bylo však úspěšné, klimatický režim jeskyně se podařilo upravit a jeskyně se zachovala jako ledová. Další zásahy, zejména při rekonstrukčních pracích v letech 1974–76 a při zpřístupňování dalších prostor jeskyně se dělaly tak, aby se nenarušil klimatický režim jeskyně. Vhodným zásahem do hydrologického režimu jeskyně se naopak vytvořily podmínky pro postupný narůst ledu v jeskyni.
Z jeskynních netopýrů v ní zimují netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus), netopýr severní (Eptesicus nilssoni), netopýr černý (Barbastella barbastella) a netopýr východní (Myotis blythi).
Zajímavostí Demänovské ledové jeskyně je na zasintrované stěně tzv. „Kniha návštěv“ s podpisy známých historických osobností (nejstarší podpis pochází z roku 1714) a nálezy kostí jeskynního medvěda (Ursus speleus).
