Cestování s karavanem

 

Začínáme hned po ránu v klášteře Abbaye Saint Hilaire. Nebýt auta před bránou, věříme, že to je tady opuštěné. Vstup je opět volný a celý areál lze prošmejdit, až z toho mrazí. Lacoste - bydliště Markýza de Sade, nepřístupný hrad a pod ním pěkné městečko s krásnými výhledy do krajiny, zase samý turista. Bonnieux - absolutní francouzský venkov. Vystoupáme až nahoru ke kostelu, kde je i parčík. Právě zde probíhá závod v orientačním běhu, tak uhýbáme spoustě běžců a některým i ukazujeme schovanou kontrolu. Cestou zpět k autu sedáme v kavárničce na kávu a kocháme se.

Mezi karavanisty je oblíbená diskuse, jestli se prodává více přívěsů, karavanů, nebo obytných aut a čeho je v kempech více. V Evropě je dlouhá léta jasné, že v nových registrech se vyskytují výrazně obyčejné autá. Celkově, nejméně v roce 2017 byl poměr přívěsů a obytných automobilů registrovaných v členských státech ECF 3 362 95/1 866 750. Znamená to, že za dlouhé roky se kupuje více přívěsů, než obytných automobilů.

Polsko se dostává do hledáčku turistů a kemperů čím dál, tím více. Nicméně mnoho polských kempů nesplňuje očekávaní návštěvníků, co znamená, že často nesplňují Evropské normy kvality kempů a rekreačních areálů. Proto je potřeba vybírat s rozvahou. Teď Vám přinášíme seznam "TOP 7" kempů, kde se můžete ubytovat ve stanu (nebo s vlastním stanem), nebo s karavanem / obytným vozem.

Sobota - Uzés - zlatý hřeb našeho výletu - úžasný sobotní trh, kdy se celé město změní v jednu velkou tržnici se vším možným na co si jen vzpomenete. Není nad to sednout si v zahrádce a u kávy sledovat to hemžení lidiček. Konstatujeme, že trh se každým rokem zvětšuje a i návštěvníků dost přibývá. Kde jsou ty časy, že jsme zaparkovali u kostela a měli to na trh kousek. Pokud bych někdy hledal důvod jet do regionu Languedoc-Roussillon, tak sobotní dopoledne v Uzés je na prvním místě.

Pátek - dnes je na řadě naše srdcovka - Le Puy en Velay - minulý rok jsme nestihli vylézt nahoru ke kostelu Svatého Michala, tak dnes to napravujeme a stoupáme 277 schodů. Jen musíme počkat do 9 až otevřou. Je to malý kostelík s dokonalým výhledem na celé město a údolí. Krásná dominanta. Po kávě ještě zvládneme prohlídku největšího kostela ve městě Katedrálu Notre Dame de ĺ Annonciation (130 schodů). Pod schody ke katedrále nás čeká rozčarování, restaurace, kde jsme si loni pochutnali na večeři a letos se chtěli naobědvat změnila majitele.

Čtvrtek - po noční průtrži mračen vidíme, co dokáže voda bez regulace - první přehrada na řece je 70 km po proudu a k prameni už vůbec nic. Hladina stoupla o metr a z poklidné mříčky, kde jsme se včera chtěli koupat, je dravý tok, kam by vlezl jen blázen. Ale pokračujeme v historii: následující památka je jediný zámek na horním toku Loiry - Chateau de Lavoute Polignac. Zámek obehnaný vysokou zdí na ostrohu řeky, něco na způsob menšího Rožmberka nad Vltavou.

Středa - začínáme na hradě Essalois, dobře zakonzervovaném a částečně opraveném. Ideální poloha nad přehradou Grangent se skvělým výhledem do všech stran včetně hráze a dalším hradem na ostrově. Velkým překvapením po otevření v 9.00 je volný vstup do hradu. Po prohlídce si dáváme v přilehlé hospůdce kávu na terase a sjíždíme dolů k vodě přes hráz na odpočívadlo, ze kterého máme další hrad (Chateau de Grangent) jako na dlani.

Ten je bohužel na ostrově a v soukromých rukách, takže nemáme šanci na prohlídku. Fascinuje mě, že majitelé mají jedinou možnost, jak se dostat domů - na loďce. Dalším cílem je něco mezi hradem a opevněným městečkem - Chateau de Saint-Victor sur Loire. A zase vstup volný i do interiérů a další hrad, kde není ani noha - prostě nádhera. A další hrad - Chateau de Cornillon - ten je pro veřejnost nepřístupný - dostali jsme se jen do podhradí k hlavní bráně. Tyčí se nad řekou a nad viaduktem. Parkovat se dá jen dole a cesta je docela prudká, to jsme si zafuněli :-). A další městečko z kterého dýchá historie - Aurec sur Loire, zde jsou hrady hned dva, z jednoho je městské infocentrum a z druhého knihovna. Zde jsme si dávali oběd na terase nad řekou a místní důchodci se divili, že k jídlu nic nepijeme. Další zřícenina stojí za tu námahu 2 kilometrů výstupu do kopce - Chateau de Rochebaron - nádherná a přístupná, tentokrát za poplatek, který jsem usmlouval na 4 Eura.

Úterý - včera jsme nestihli Perouges, tak dnes ráno je to cíl číslo jedna. Je to nádherné starobylé městečko, kde se vrátíte o 200 let zpátky v čase. Není sezóna, tak tu není tolik lidí, jen pár školních zájezdů, prostě nádhera. Tady se nám opět potvrzuje poněkud tupoidní chování obyvatel za bývalou železnou oponou. Na "dámách" jako snad všude při výskytu více lidí je fronta. Zde stojí v řadě cca 30 slečen a čekají na kabinku. Nevěřícně koukají, jak Janinka jde do vedlejší kabinky, určené pro hendikepované (byla úplně volná). Po našem odchodu se tvoří fronty 2 a v každé je již jen 15 holek. Prohlídka, ochutnávka místních specialit - slaného francouzského koláče a pokračujeme do Lyonu.

Skládací karavan - karavan "do kapsy", no kdo se nad tím někdy nezamyslel. Zde je video, jak by to mohlo vypadat v reálu :) .

Pondělí - tradičně vstáváme poměrně brzy ráno a po snídani a sprše vyrážíme přes další alpské sedlo (Furkapass), které jsme vloni projížděli za mlhy s viditelností 20 metrů. Tentokrát si počasí užíváme, je azúro, slunce a teplo a tak nemůžeme minout ledovec Rhonegletscher. Ten jsme minule pro mlhu vůbec neviděli. Jsme tady ještě před otevřením, nikde ani živáčka, a tak máme šanci pozorovat kamzíky ze vzdálenosti cca 40 metrů. Teď už jedeme stále z kopce a míjíme několik hotelů se zatlučenými okny OSB deskami. Ledovec se zmenšil a turisté bohužel zmizeli. U Brigu úplně náhodou zastavujeme na prohlídku visuté lávky Hängebrücke über Rotten u Fürgangen-Bellwald. Délka 280 metrů, výška nad řekou 94 metrů.