Příroda

Cinibulkova stezka patří mezi nejkrásnější turistické trasy na Kokořínsku. Nabízí jedinečné skalní útvary, hluboké lesy, romantická zákoutí i tajemné pověsti. Pojďme se podívat na tuto malebnou stezku, která láká milovníky přírody i historie.

Já a Martin máme jedno společné. Naše holky rády jezdí na kole, ale nepohrdnou ani dalšími outdoorovými aktivitami. Aby jsme zachovali dekorum, tak se domlouváme na pěším výletu. Teď rovnou do CHKO Brdy s parádním cílem a to rozcestník TOK s nadmořskou výškou 865 metrů. I teď jak o tom píšu mě z toho bolí nohy, ale co už. Musíme se pochlapit. Holky se pochlapily minulý týden na kole. Trasu můžeš stáhnout zde... ;)

Všechno, co jsem si Smyslel ohledně cyklo aktivit tento týden vycházelo. Proto jsem chtěl využít vlnu a konečně projet na kolech hranice z Čech do Německa. Jako cíl jsem vybral Německou Šumavu - NP Bavorský les a v něm jasný cíl a to Grosser Falkenstein s nadmořskou výškou 1315 m.n.m. Ovšem holkám jsem neřekl, že to bude "pravděpodobně" pouze do kopce. Nicméně na výlet jsme se těšili. Konečně jsme si mohli splnit další z letošních cyklo cílů...

Na dotaz mojí Míši, jestli půjdeme na pěší výlet tam a tam, byla moje odpověď vždy: "Proč bychom to šli pěšky ? Na kole to bude rychleji" Nicméně pod váhou její argumentace jsem usoudil, že pěší výlet bude fajn. Pod slovem argumentace rozuměj, že tolik do mě hustila, až jsem neměl na výběr.. :)). Navíc kámoš David je také nadšenec do pěší turistiky.

Nádhernou projížďku na kole jsem si užil, když jsem se z Břeclavi vydal do přírodní rezervace Ranšpurk, která je součástí krásného lužního lesa u Lanžhotu. Do přírodní rezervace Ranšpurk jsem se vydal z Břeclavi, která je známá tím, že je pomyslnou cyklistickou bránou do Lednicko-Valtického areálu. Já jsem se však vydal opačným směrem, kde se pro změnu rozkládají krásné lužní lesy kolem řek Moravy a Dyje.

Region Hont, který leží v jižní části středního Slovenska nabízí mnoho přírodních i kulturních památek. Nacházíme se v zdánlivě nenápadné jižní části regionu, kde jsou méně navštěvované přírodní památky, ale možná pro širší okolí zajímavější, protože jsou málo "okoukané".. Tento víkend se začínal velmi nudně a deštivě, takže jsme se nemohli dočkat, že se konečně počasí umoudří a dopřejeme si alespoň malou procházku v přírodě. Měli jsme chuť na nenáročný výlet,  spojený s krásnými výhledy, a tak jsme si to namířili na Krehoru. Tuto přírodní památku tvoří skalní převis, vyčnívající z lesa a připomíná lesní skalní terasu. Nachází se nad obcí Čebovce, která může být pro návštěvníky záchytným bodem, jak najít toto místo. Z obce odbočíte směrem na Zvolen a po několika minutách uvidíte na pravé straně silnice rampu a za ní lesní cestičku, kterou se dostanete na Krehoru...

Jeden z nejkrásnějších českých přírodních úkazů jsou jisto jistě Adršpašské pískovcové skály.  Tak kam jinam se vydat v době koronavirové, než do krásné přírody, kde má člověk klid od lidí a může si sundat roušku. To jsem si však myslel mylně. Krásná příroda nás čekala, avšak liduprázdno jsme tam nenašli. Cítili jsme se spíše jako na Václaváku, co se počtu lidí týče. Roušku však řešil už málokdo. V úzkých místech, kde sotva projde jeden člověk, se našli nejen jednotlivci, kteří porušovali směr „prohlídky“ a šli protiproudem. Mnohokrát se nám tedy stalo, že jsme se dostali do přímého kontaktu s cizími lidmi a nezbylo nám nic jiného, než doufat, že koronavirus nás už nepřekvapí.

Díl 3.: Sedlo Rotunda je až překvapivě civilizované. Čumáčkem větřím do vzduchu, aby mi neunikla žádná pachová informace o tomto místě. Budeme tu dnes spát. Pro mě byla tato informace spíše zklamáním, těšila jsem se na dlouhý výšlap. Na druhou stranu budou mít moji dvounožci dostatek času na pořádné aportování. Právě teď vybalují batohy pod malým přístřeškem, aby se najedli. Mě jídlo nezajímá, raději zkoumám okolí. Stojí tu veliká budova k níž přiléhají hospodářská stavení. Cítím vůni ovcí, koz i krav. Pozor! Větřím cizího psa. Přestože není v dohledu raději se stáhnu nazpět ke své rodince. Páneček pokukuje po sousedním altánu, který je dle jeho názoru ideální na přespání. Určitě se mu nechce stavět stan, je mi to jasné. Než se nadějeme vyráží za majitelem pozemku zjistit, zda nemůžeme jeho přístřešek využít. Jsem mu v patách aspoň k plotu. Vzápětí nám radostně oznamuje, že jsme zakempovali přímo před hotelem a můžeme přespat i uvnitř. Tedy až na mě. To nemyslí vážně! Přece by mě nenechali samotnou bůhví kde! Naštěstí se nemýlím a po krátké poradě je rozhodnuto. Altánek k přenocování stačí. Ještě aby ne, pomyslím si. Je zadarmo a já nemusím do kotelny, nebo kam mě to chtěli šoupnout!

Liptov je krásný a je zde obrovské množství různého vyžití. Bydlím tu od narození a pokusím se dát pár tipů pro ty, který se sem chystají. Turistika je to co sem láká asi nejvíce lidí, takže jí začnu. V okolí Ružomberka je mnoho pěkných turistických tras. Zmíním takové, které jsem většinou absolvoval s rodinou, takže vím, že je zvládnou i rekreační turisté. Lepší asi moje rady nepotřebují neboť mají Velkou Fatru už zběhanou. Všechny trasy podrobně zaznamenané najdete dole v mapě, takže to nebudu podrobně popisovat. Stačí na trasu kliknout. Rovněž při bodech naleznete odkazy kde najdete podrobnější informace.

Víkend před námi, tak uvažujeme co budeme dělat. Můj plán byl jet někam na kole, dcera chtěla k vodě a žena chtěla grilovat. Když mi došli síly na vyjednávání (prostě jsem prohrál), tak jsme se domluvili na kompromisu. Jde se k Senečáku. Dá se tam koupat, ohniště je také k dispozici a pojedeme na kolech.. Samozřejmě mohli jsme jet i k Boleváku, nebo k Třemošenskému rybníku, ale přes léto je to tam jako v lunaparku.. Hlava na hlavě a to děkuji..:)

Díl 2.: Nádraží se utápělo v mlze. Pobíhala jsem kolem lavičky zaskládané batožinou, ve snaze zaujmout aspoň jednoho člena své rodiny. Všichni se váleli na přilehlých lavicích a odmítali si se mnou hrát, přitom by bylo na čase. Doteď jsem musela ležet pod sedačkami různých vlaků, jimiž jsme cestovali. Vždycky, když jsem se zaradovala, že vyrážíme na vycházku, se mnou odklusali na nejbližší trávník a potom zpět do supící mašiny. Cesta byla opravdu dlouhá. Navíc jsme v poledne, za toho největšího vedra, tři hodiny stáli uprostřed polí. Dvounožci to nazývali hranicemi, já týráním zvířat. Připouštím, že na podlaze mi nejspíš bylo lépe, než jim. A pak jsme konečně vystoupili na nádraží, kde už žádný další vlak nečekal. Jenomže my tu i přesto ztvrdli, vůbec nevím proč.

Pro velký úspěch poslední návštěvy Černé Hory jsme se rozhodli se sem vrátit tentokrát is Leonardem na Mercedesu Rozhodli jsme se podívat všechny pláže Černé hory. Vyrazili jsme směr Visoko v Bosně a Hercegovině protože jsme se chtěli podívat jako pokračují práce na největší pyramidě na světě. Pyramidě Slunce. Po cestě jsme se ještě zastavili v Budapešti v ZOO která patří mezi menší ale velmi pěkné.