Příroda

Povltavská stezka je první turisticky značenou cestou u nás. Letos oslaví 130 let od svého vzniku. Probíhá ve skalách nad řekou, mezi Štěchovicemi a Třebenicemi, v oblasti bývalých Svatojánských proudů. Dnes po ní vede naučná stezka Svatojánské proudy, v délce 9 km. Cesta plná překrásných vyhlídek na Vltavu a trampských srubů a chatek dýchá romantickou atmosférou prvorepublikových začátků fenoménu trampingu u nás. Procházkou po ní člověk snadno pochopí, proč zrovna tady trampové kdysi stavěli totemy a zapalovali osadní ohně. Na stezce stojí i osada Ztracené naděje, tedy legendární Ztracenka.

Jako téměř každého výletu, ani letošních "Dušiček" jsme se už pár týdnů nevěděli dočkat. Potřebovali jsme vyrazit za hranice všedních dní už jako sůl. Z Košic jsme vyrazili s karavanem již v pátek ráno ve složení moje dcera, náš nový pes Zagi a já (nešli jsme do školy ani do roboty :). Měli jsme vymyšlený jen letmý plán, a to setkat se večer s přáteli někde u Plitvických jezerech s tím, že kdo dřív přijde, najde flek na přenocování, na Plitvicích strávíme den-dva a pak se přesuneme podle chuti a počasí někam k moři. Mapa trasa : Košice, Slovensko - Baška, Chorvatsko (823 km)

Přehrada nebo také vodní nádrž Lipno byla vybudovaná v šedesátých letech minulého století. Svojí rozlohou asi 4 650 ha je jednoznačně největší vodní plochou v Česku. Ubytovat se můžete nejen v některém z penzionů, stejně jako my, kdy jsme se ubytovali v penzionu Maják, ale můžete přenocovat i pod stanem, což vám umožní několik kempů v okolí. No, a když se při pobytu na Lipně vylenošíte na pláži, vykoupete se v nepříliš teplé vodě, případně se projedete lodí po některém z vyhlídkových okruhů, možná se vypravíte za další místní atrakcí.

Loni z jara jsem vzala svého manžela na malý výlet do Chřibů. Nikdy tam nebyl, což je pro mě nepochopitelné, protože to sem měl vždycky kousek. Já naopak v Chřibech prožila dětství díky skautským táborům. A jsem za to vděčná. Vždycky mě tady přepadne nostalgická nálada. Ale pak se ozve ten rozumný hlas v mé hlavě a řekne: „Děvčico, vzpamatuj se! Co budeš dělat, až ti bude 50??.“ No jo. Takže zpátky do reality a šupem na tu zříceninu hradu jménem Cimburk! Protože jsme neměli na výlet moc času, na Cimburk jsme se vydali z parkoviště „u Křížku.“ Odtud je to po žluté turistické značce na hrad necelé 2 kilometry. Cesta vede lesem a projdete po ní relativně dobře i s kočárkem. Zhruba někde na půl cesty se můžete osvěžit vodou z místní studánky, nezapomeňte proto třeba na plecháček, ať můžete ochutnat.

Velký Javor  neboli Großer Arber je hora na Česko - Bavorském pomezí, na kterou řada českých turistů kouká ze Železné Rudy .  Nachází se pár kilometrů západně od města Bayerisch Eisenstein a svou výškou 1456 m je nepřehlédnutelnou  dominantou Šumavy.  Při své zimní dovolené v některém ze Železnorudských středisek však na ní nemusíte jen hledět, ale můžete se svézt z jejího vrcholu na lyžích nebo snowboardu. I my jsme to zkusili a byla to věru příjemná záležitost. Díky snadné dostupnosti z české strany se stačí jen brzy ráno donutit vstávat v některém z penzíonů a za chvíli už můžete brázdit sjezdovky upravené s pověstnou německou precizností. Nutno dodat , že postupem času získává skiareál na 'Javoru na popularitě i mezi českými návštěvníky, takže zde může být docela plno. Čekací doby jsou ale kratší než ve většině středisek u nás a kvalita tratí a služeb nepoměrně vyšši.

Po malé exkurzi do historie na zámku Kratochvíle, jsme se před přejezdem na Lipno ještě vypravili do Šumavského podhůří, konkrétně na horu Kleť. Na jejím vrcholu byla naším cílem jednak Josefova věž, první kamenná rozhledna postavená na území Čech, jak bylo uvedeno v dostupných materiálech na internetu, druhak hvězdárna, která byla postavena v šedesátých letech minulého století.Po nastudování turistických příruček, ve kterých se psalo, že cesta na vrchol hory je dlouhá kolem sedmi kilometrů, jsme se rozhodli pro pěší výlet. Jako výchozí bod pro naši cestu jsme si vybrali vlakové nádraží v Českém Krumlově. Počasí nám přálo, takže vybaveni dobrými botami, pohodlným oblečením a batohy, ve kterých nechybělo něco dobrého na zub a hlavně dostatek pití. Pitný režim je důležitý a na letních cestách mě nezklamala nerezová láhev, která má velmi dobré termoizolační schopnosti, a to jak pro teplé, tak i pro studené nápoje, což bylo pro mě vzhledem k letnímu období důležité. 

Můj pobyt v Janských Lázních se chýlil ke konci. Když jsem tam přijížděla, myslela jsem, že jde o docela velké město, ve kterém to určitě „žije“. Možná to bylo obdobím mezisezóny, čímž květen určitě byl, že mi město přišlo až příliš klidné a trochu nevlídné, protože některé penziony vypadaly, že na své hosty teprve čekají, plno restaurací bylo na přechodnou dobu zavřených a neméně budov bylo v tak žalostném stavu, že jsem se kolem nich bála procházet, aby mi něco nespadlo na hlavu. Veškeré nákupy se daly udělat ve dvou vietnamských večerkách. Ruch byl vlastně jen v okolí kolonády, kam se při hezkém počasí vždycky nahrnuli lázeňští hosté.

Poté, co jsme opustili přeplněné Orlí hnízdo a Pravčickou bránu, jsme pokračovali směrem ke Hřensku. I když cesta vedla převážně z kopce a byla méně náročná než ta, kterou jsme už měli za sebou, dala nám přece jen trochu zabrat. Ale okolní příroda stejně stála za to. Poslední část cesty jsme zvládli už v pohodě, po silnici, a po krátkém občerstvení u stánku na začátku Hřenska, jsme vyrazili k přístavišti na řece Kamenici u Edmundovy (někdy také Tiché) soutěsky. Ta byla oficiálně zpřístupněna v roce 1890, Divoká soutěska, která následuje za ní, až o osm let později. V přístavišti jsme museli čekat na odjezd lodičky dobrých patnáct minut a spolu s námi tam netrpělivě přešlapovalo dalších pár desítek netrpělivých lidí. Opravdu jsme si na tenhle výlet nevybrali nejlepší dobu.

Krušné hory jsou se svou délkou přes 130 km naším nejdelším a pohořím. I přes svou snadnou dostupnost jsou však dosud jedním z nejméně navštěvovaných horských skupin České republiky. Za to vděčí zejména nepříliš dobré pověsti z devadesátých let. Tehdy byly známy především zničenými vrcholovými partiemi lesů . Od exhalací z tepelných elektráren v Mostecké či Sokolovské hnědouhelné pánve a také z Německé strany.  Tato doba je už dávno pryč a zdejší příroda si za třcet let obdivuhodně poradila s nápravou škod minulých generací. Zdejší lesy a příroda jsou husté a krásně zdravé . A právě proto že jsou vrcholové partie v západní části Krušných hor většinou zalesněné,  nenajdeme v nich mnoho přirozených výhledů do krajiny.  V některých místech si tak musíme pomoci lidskými výtvory - tedy rozhlednami. 

Nejen za hranicemi Česka na vás čekají zajímavá místa na výlet. I v turistikou často opomíjeném Ústeckém kraji je možné objevit netušená zákoutí. Na pomezí Českého středohoří, v Pnětlukách na Lounsku, můžete při svých toulkách lesem doslova a do písmene narazit na Čertův kámen. Jednoduše Čerťák, tak jsme mu všichni říkali během celého dětství, což se nezměnilo ani v dospělosti. A ten se bude dozajista líbit především vašim malým dětem.Protože na svém místě může někomu připadat poněkud nepatřičně, nabízí se otázka, kde se zrovna na tomhle místě vzal. A vysvětlení je snadné a traduje se již od nepaměti.

Dnes jsme se vrátili s naším karavanem z dovolené, kterou jsme trávili na Malé Skále. Musím říci, že dovolenou jsme si náramně užili. Z počátku jsme si říkali, zda se našim dětem bude na Maloskalsku líbit. Když jsme se s nimi totiž před prázdninami začali na téma dovolená bavit, jejich jasným slovem bylo, že chtějí k moři. Není se jim co divit, protože loni jsme navštívili Chorvatsko, které bylo také krásné.

Dovolená snů uprostřed přírody a naplněná sportem na čerstvém vzduchu! To nabízí kempy v oblasti Lago di Garda. Je to ideální cíl pro ty, co chtějí strávit aktivní dovolenou v hlavním evropském městě outdorového sportu. Údolí Ledro v jižním Trentinu pár kilometrů od jezera Lago di Garda je vhodným místem pro trávení dovolené v horách a zároveň u jezera. Jezero Ledro je výborným výchozím místem pro četné trasy na horských kolech a horské stezky pro treking. Milovníci horských kol mohou využít 200 km zpevněných cyklostezek vedoucích po asfaltových cestách, lesem nebo vojenských cestách, na kterých si mohou užívat panorama jak jezera Ledro, tak jezera Garda. Výborná trasa pro příznivce horských kol je cesta vedoucí od jezera Ampola na vrcholek hory Tremalzo.